Komské jezero

Lago di Como [dy komo] též Lario /ita/, Comer See [komr zé] /deu/, Lac de Côme [lak d kóm] /fra/, озеро Комо /rus/, Lacus Larius [lakus] /lat/

Základní informace

Stát: Itálie

Region: Lombardie

Rozloha: 145,9 km²

Objem: 22,5 km³

Maximální hloubka: 410 m

Průměrná hloubka: 153 m

Délka pobřeží: 170 km

Plocha povodí: 4572 km²

Retenční čas: 4,5 roku

Nadmořská výška: 198 m n. m.

Zeměpisné souřadnice: 46° 0' 8" s. š., 9° 15' 46" v. d.

Vzdálenost do Prahy: 574 km

Vzdálenost do Říma: 501 km

Klimatické údaje pro město Como

Lago di Como (Komské jezero) leží v severní Itálii na západním okraji Bergamských Alp, asi 36 km severně od města Milán (Milano). Rozlohou 145,9 km² se řadí na třetí místo mezi italskými jezery (po Lago di Garda a Lago Maggiore) a maximální hloubka 410 m z něj dělá jedno z nejhlubších jezer Evropy. Z geologického hlediska se jedná o kryptodepresi, neboť hladina jezera leží 198 m n. m. a jeho dno se nachází více než dvě stě metrů pod hladinou moře. Jezero ledovcového původu je dlouhé 49,7 km a ve střední části široké 4,4 km. Na jeho tvorbě se v minulosti podílel Addský ledovec. Břehy jezera se specifickým tvarem obráceného písmene „Y“ jsou převážně strmé a skalnaté. Severní část zvaná Lago Superiore se u městečka Bellagio rozděluje do dvou ramen, jihozápadního Como a na jihovýchod směřujícího ramene Lecco (také uváděného jako Lago di Lecco). Na východě a severozápadě je Lago di Como sevřené poměrně vysokými vápencovými a žulovými alpskými masivy. Největších výšek v blízkém okolí jezera dosahují Monte Legnone (2609 m) nad městečkem Colico a Grigna Meridionale (2184 m) východně od ramene Lecco. Naopak nejhlubší místo se nachází mezi Argegno a Nesso (410 m).

Komské jezero napájí 37 řek, říček a horských potoků. Hlavním přítokem je řeka Adda pramenící nedaleko Bormia. Do jezera se vlévá na severu u Colica a jako jediný výtok ho opouští na jihovýchodě u Lecca. Následně protéká menšími jezery Garlate a Olginate, poté Pádskou nížinou a do Pádu, největší italské řeky, ústí zleva nad Cremonou. Druhým důležitým přítokem je řeka Mera, přitékající od severu z jezera Lago di Mezzola. Vzhledem k neexistujícímu odtoku z jihozápadního ramena dochází ve městě Como k poměrně častým záplavám. V tomto rameni se naproti městečkům Sala Comacina a Ossuccio nalézá Isola Comacina, jediný ostrov vystupující nad hladinu Lago di Como. Zajímavou oblast představuje Triangolo Lariano, hornaté předalpínské území mezi městy Como, Lecco a Bellagio, sevřené mezi jižními rameny. Komské jezero je známé pro své příjemné, mírně teplé a vlhké podnebí, neboť Alpy brání přílivu studeného vzduchu od severu. Vody jezera rovněž mají příznivý vliv na místní klima – v zimě ho oteplují a v létě naopak ochlazují. Srážkové úhrny jsou nejvyšší v květnu, nejnižší naopak v zimních měsících. Sníh padá pouze nepravidelně a hlavně ve vyšších polohách. Průměrná teplota vody se pohybuje v červenci okolo 24 °C. Typickým jevem jsou dva druhy větrů, tivano vanoucí ráno ze severu a breva odpoledne od jihu.

Vzhledem k příhodným klimatickým podmínkám se na březích jezera daří středomořské flóře. Pěstují se vinná réva, olivy, fíky a granátová jablka. Při pobřeží rostou cypřiše, palmy a oleandry, na strmých svazích jedlé kaštany a ořechy. Vedle tradičního rybolovu (pstruh, síh, kapr, úhoř) se vyskytuje i textilní výroba a zpracování mramoru. Hlavní hospodářský význam však má cestovní ruch. Komské jezero je světoznámou turistickou destinací. Na jezeře je provozována rozvinutá veřejná lodní doprava.

Zeměpisné a turistické zajímavosti

Lago di Como je považováno za jedno z nejkrásnějších italských jezer. Oblíbeným místem odpočinku bylo již v období starého Říma. Dnes návštěvníky přitahují krásné přírodní scenérie a zajímavá, dobře vybavená letoviska. Na jeho březích pyšně stojí řada honosných vil obklopených krásnými zahradami.

Como (84 920 obyv.): správní středisko stejnojmenné provincie leží na jižním konci jihozápadního ramene Komského jezera. Významný a tradiční textilní průmysl. Ve městě je rozvinuta výroba hedvábí včetně specializovaných výzkumných institucí a laboratoří. Bohužel levná zahraniční konkurence přivedla v posledních letech řadu menších výrobců ke krachu. Zastoupení zde má i průmysl chemický, strojírenský a výroba stavebních hmot. Como je železniční křižovatkou a turistickým centrem. Přibližně obdélníkový půdorys starého města, obklopeného hradbami, má základ v starověkém římském táboře. Na jeho severovýchodním okraji, nedaleko

jezera, stojí nejvýraznější památka Coma – katedrála Santa Maria Assunta (Duomo di Como), celá z mramoru. Její stavba na místě bývalé románské katedrály započala roku 1396, působivé jihozápadní průčelí s rozetou, renesančními portály a sochami obou Pliniů, místních rodáků, bylo postavené v letech 1447–98 a k dokončení svatostánku došlo mezi lety 1730 až 1770, kdy byla nad zkřížením lodí vztyčena barokní kupole navržená turínským architektem Filippo Juvarou. Chrám je dlouhý 87 m, široký 36–56 m a vysoký 75 m. Všeobecně je považován za nejlepší příklad spojení renesance a gotiky v Itálii. V gotickém, následně renesančně upraveném interiéru se nacházejí krásné tapiserie s biblickými motivy ze 17. století. K severozápadní straně katedrály přiléhá Broletto, bývalá radnice z roku 1215 s průčelími obloženými šedým, bílým a narůžovělým kamenem, a hned vedle se tyčí věž Torre del Comune. Za pozornost zde dále stojí dvouvěžová románská bazilika Sant'Abbondio z druhé poloviny 11. století, neoklasicistní budova Villa Olmo z konce 18. století s nádhernou zahradou a Tempio Voltiano, muzeum věnované Alessandro Voltovi, italskému fyzikovi a comskému rodákovi, v němž lze spatřit i jeho největší vynález – první elektrický článek. Starověké Comum, patrně galského původu, dobyli roku 196 př. n. l. Římané. Za Caesara se stalo římskou kolonií. Již v roce 379 zde bylo založené biskupství. Po bojích s Langobardy a Franky v 11. století získalo postavení svobodné komuny. Krátce poté, v roce 1127, bylo však silně poničené Milánskými za to, že stálo na straně císaře Fridricha I. Barbarossy v jeho konfliktu s Lombardskou ligou, aliancí severoitalských měst. Como s Milánem uzavřelo mír roku 1183 a po roce 1335 nakonec přešlo do rukou milánských Viscontiů a Sforzů. Během tohoto období mělo místní hedvábnictví a vlnařství značný význam pro milánskou ekonomiku. Maestri comacini neboli mistři z Coma, putovní hutě zedníků, architektů a dekoratérů, šířily ve středověku lombardský sloh po celé Evropě. Jejich pouze cihlové nebo řezaným kamenem obložené cihlové zdi, výborná malta a další strukturální a stylistické dovednosti jsou stále přítomné na mnoha budovách od Katalánska až po Německo. V následujících staletích se Como postupně dostalo pod nadvládu Španělska, Francie a Rakouska. Po osvobození Giuseppe Garibaldim v roce 1859 se stalo součástí Italského království.

Lecco (47 760 obyv.): druhé největší město oblasti a správní středisko stejnojmenné provincie leží na jižním konci jihovýchodního ramene Komského jezera, při výtoku řeky Adda, a zčásti i na břehu malého jezera Garlate (Lago di Garlate). Turistické středisko, v jehož hornatém okolí vedou zajímavé turistické trasy. Zároveň je však Lecco i důležitým průmyslovým centrem, v kterém je zastoupena výroba metalurgická, strojírenská, textilní a konzervárenská. Dochoval se pouze malý počet historických památek, z nichž stojí za zmínku bazilika s několika interesantními freskami, Ponte Grande (též Azzone Visconti), most přes Addu postavený v letech 1336–38, a věž z bývalého hradu Castello Visconteo, dnes místo historického muzea (v 14. století bylo město opevněno vládnoucí milánskou rodinou Viscontiů). Ve Villa Manzoni je umístěno muzeum Alessandra Manzoniho (1785–1873), místního rodáka a autora románu Snoubenci, jehož děj odehrávající se v 17. století je situován vedle Milána i do Lecca a jeho okolí.

Bellagio (3011 obyv.): městečko leží na západním okraji výběžku, který odděluje jižní ramena Lago di Como. Pro svou úžasnou polohu, nádherné zahrady a cypřiši porostlé kopce je řazeno mezi nejhezčí města v Itálii. Za pozornost stojí zahrada u Villa Melzi a zejména park u Villa Serbelloni, s krásným výhledem na jezero a okolní hory. V pěkném historickém centru stojí bazilika svatého Jiří, příklad antického obranného systému. V létě jsou na konci výstavné promenády výborné podmínky ke koupání.

Tremezzo (1288 obyv.): naproti Bellagiu, na západním břehu ramene Como leží usedlé letovisko Tremezzo, na jehož okraji na hladinu jezera shlíží růžovobílá neoklasicistní Villa Carlotta (dříve Sommariva), postavená roku 1690 pro milánského markýze Giorgia Clericiho. V roce 1843 ji své dceři Charlotte jako svatební dar dala pruská princezna Marianna. Dnes je zde umístěna sochařská sbírka (Canova, Thorwaldsen). Kolem vily se rozprostírá krásná zahrada se sochami, schodišti a fontánami. Pobřeží v okolí městečka, zvané Tremezzina, je místem s nejmírnějším podnebím z celé oblasti jezera.

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama