Písek

Писек /rus/

Základní informace

Stát: Česká republika

Kraj: Jihočeský kraj

Okres: Písek

Obec s rozšířenou působností: Písek

Historická země: Čechy

Katastrální výměra: 63,23 km²

Nadmořská výška: 343–440 m n. m. (střední nadmořská výška činí 370 m n. m.)

Počet obyvatel: 29 949 (k 1. 1. 2010)

Časové pásmo: UTC+01, CET/SEČ (Central European Time – Středoevropský čas)

Zeměpisné souřadnice: 49° 18' 30" s. š., 14° 8' 51" v. d. (Velké náměstí)

Vzdálenost do Prahy: 88 km

Vzdálenost k moři: 392 km (Jaderské moře)

Oficiální webové stránky: www.mesto-pisek.cz

Jihočeské město Písek se rozkládá na obou březích řeky Otavy v Písecké pahorkatině. Leží 44 km severozápadně od Českých Budějovic. Písek je okresním městem (ovšem od počátku roku 2003 již bez okresního úřadu) a má status obce s rozšířenou působností. Skládá se z pěti katastrálních území a devíti částí: Hradiště u Písku (část Hradiště), Nový Dvůr u Písku (část Nový Dvůr), Písek (s částmi Budějovické Předměstí, Pražské Předměstí, Purkratice, Václavské Předměstí a Vnitřní Město), Semice u Písku (část Semice) a Smrkovice (část Smrkovice). K 1. 1. 2010 měl Písek 29 949 obyvatel (z toho bylo 14 389 mužů a 15 560 žen). Nejvíce obyvatel za celou historii města zde žilo v roce 2000 – 30 099. Průměrný věk obyvatel činil 41,1 roku (muži 39,5, ženy 42,6). Obyvatelé v ekonomicky aktivním věku (15–64 let) tvořili 69,9 %, děti ve věku 0–14 let 14,3 % a senioři starší 65 let 15,8 % z celkového počtu obyvatel. V průběhu roku 2009 činil přirozený přírůstek –9 osob, migrační přírůstek –14 osob a celkový přírůstek tudíž dosáhl hodnoty –23 osob.

                    Vývoj počtu obyvatel v letech 1869–2010

Jihovýchodně od Písku se v délce 25 kilometrů až k údolí Vltavy táhnou Písecké hory, členitý hřeben s typickými jihočeskými smíšenými lesy. Nejvyšším vrcholem této oblasti, jejíž větší část je chráněna v rámci stejnojmenného přírodního parku, je Velký Mehelník (632 m n. m.).

Jen málokdy lze tak snadno vysledovat původ místního jména jako je tomu v případě města Písku, které převzalo název od původní osady pojmenované podle zlatonosného písku, promývaného na březích Otavy.

Historie

Prvními doloženými obyvateli prostoru dnešního města byli Keltové. Trvalé novodobé osídlení je spojené s rýžovnickou osadou z konce 12. století na pravém břehu řeky a vsí s kostelem sv. Václava na levém břehu Otavy v místech nynějšího Václavského předměstí, jejíž počátek je kladen do první poloviny 13. století. Kdy přesně došlo k založení středověkého města Písku není známé, neboť se nedochovala jeho zakládací listina, poprvé je však zmíněn v datační formuli listiny krále Václava I. z roku 1243, na sklonku jehož vlády (kolem poloviny 13. století) pravděpodobně proběhla lokace města. Vlastní prvotní výstavba je již zásluhou jeho syna a nástupce Přemysla Otakara II., který dal kolem roku 1254 na vyvýšeném skalnatém pravém břehu řeky vybudovat královský hrad s dvěma pásy hradeb. Základ města (hrad, farní kostel a dominikánský klášter, kamenný most, rychta a opevnění se vstupními branami) byl postaven velmi rychle – během 50. a 60. let třináctého století. Těžba zlata nebyla jedinou pohnutkou pro jeho založení. Mělo také ochraňovat provoz na Zlaté stezce a v neposlední řadě sloužit jako důležitá základna královské moci v jižních Čechách. Král Přemysl Otakar II. zde často a rád pobýval. Městská privilegia získal Písek roku 1273, ale až v roce 1327 se stal městem královským. Práva obdržená od českých panovníků a těžba zlata (zlato bylo nejdříve získávané rýžováním z říčních písečných náplavů, později hlubinnou těžbou v Píseckých horách; těžba skončila v 16. století) vedly k rozkvětu Písku, který se tehdy řadil k nejvýznamnějším městům království. Pobýval zde jak král Jan Lucemburský, tak i císař Karel IV., město často navštěvoval král Václav IV., který byl posledním panovníkem sídlícím na zdejším hradě.

Již na konci 14. století se v Písku a jeho okolí objevily projevy nesouhlasu s činností katolické církve. Následně se Písečtí jako jedni z prvních přihlásili k husitskému reformátorskému hnutí a hned v prvních dnech husitské revoluce (20. srpna 1419) úspěšně zaútočili na dominikánský klášter. Město ovládli stoupenci kalicha a zapojili jej do vojenské organizace táborského městského svazu. Známé kádě, do nichž obyvatelé odevzdávali své bohatství ve prospěch obce, byly v Písku umístěny ještě dříve než v Táboře. Častým návštěvníkem města byl v této době Jan Žižka. Písečtí setrvali na straně zastánců Husových myšlenek až do konce. Pozici svobodné městské republiky si Písek udržel až do roku 1452. V následném období mimořádného rozvoje se Písek postupně stal jedním z nejbohatších českých měst a roku 1509 si dokonce koupil královský hrad i rozsáhlé lesy na území Píseckých hor. Období prosperity trvající do třicátých let 16. století ukončil roku 1532 mohutný požár, který zničil většinu budov. Zabavení veškerého majetku a odebrání práv králem Ferdinandem I. roku 1547 v reakci na účast Píseckých v neúspěšném protihabsburském odboji bylo předzvěstí těžkých až tragických časů. Roku 1611 bylo město vypleněno vojsky pasovského biskupa. Roku 1618 se Písek postavil na stranu stavovského povstání a již v březnu 1619 císařské oddíly vypálily písecká předměstí a okolní vesnice. Ještě horší následky mělo plenění a vraždění ze strany císařské armády hraběte Buquoye, ke kterému došlo 30. září 1620 a při němž zahynula většina obyvatel. V roce 1623 zde začal působit jako správce císařský generál Martin de Hoeff Huerta, neblaze proslulý násilným obracením Píseckých na katolickou víru a ožebračením města, které navíc bylo v letech 1627, 1646 a 1651 postiženo dalšími požáry. Z těchto pohrom se Písek zotavoval po dlouhá desetiletí. Během války o dědictví rakouské (1741–42) dobyli město Francouzi. V 18. století si Písek získal pověst města škol a kultury, na níž později navázal přídomek Jihočeské Atény. Pozitivní dopad na hospodářství města měla plavba vorů na Otavě, umožňující podle patentu z roku 1783 svobodnou dopravu šumavského dřeva až do Hamburku.

Od poloviny 19. století se v životě města stále silněji projevovalo české vlastenecké hnutí (vycházel zde časopis Poutník od Otavy, později Otavan), roku 1868 byla založena tělocvičná jednota Sokol a v druhé polovině 19. století byla zřízena řada škol. Ve stejném období Písek prodělal významný průmyslový rozvoj – v roce 1875 byl napojen na železnici Protivín–Rakovník a roku 1889 na trať Ražice–Tábor–Jihlava, elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka bylo zavedeno roku 1887 a v roce následujícím byla uvedena do provozu městská vodní elektrárna. Vedle toho zde byla zahájena průmyslová výroba fezů a založena papírna a tabáková továrna. Mezi písecké kuriozity se určitě řadí událost z roku 1918, kdy byla v souvislosti s generální stávkou zorganizovanou na protest proti vývozu potravin omylem již 14. října vyhlášena samostatná Československá republika, tedy o celých čtrnáct dní dříve než se tak stalo oficiálně. Významným střediskem kulturního života a přitažlivým letoviskem se Písek stal v první polovině 20. století. Nacistickou okupaci, která si od občanů Písku vyžádala mnoho obětí a velké strádání, ukončil příchod americké armády 6. května 1945. V období po druhé světové válce se město znatelně rozrostlo – byly založeny důležité průmyslové podniky a postaveny nové budovy, i celá sídliště. Řadu škod v Písku způsobily mohutné povodně ze srpna 2002.

Architektura a pamětihodnosti

Písek je považován za jedno z našich nejhezčích měst. Jeho historické jádro ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku západní stranou přiléhá k pravému břehu řeky Otavy, na severu je ohraničeno Palackého sady, městským parkem vzniklým na místě zrušeného příkopu a valu před městskými hradbami ve čtyřicátých letech 19. století. Následkem plenění a vypalování v první polovině 17. století se zachovalo jen málo historických staveb starších než 300–350 let. Historické jádro bylo roku 1990 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Uprostřed Otavy, jen kousek od centra, se nachází Městský ostrov, vytvořený usazováním písku před velkým ohybem řeky a sloužící jako příjemné místo zábavy, odpočinku a sportu.

Královský hrad (Velké náměstí 114): významná raně gotická stavba byla zbudována ve druhé polovině 13. století písecko-zvíkovskou stavební hutí na popud českého krále Přemysla Otakara II. Původně měla obdélný, čtyřkřídlý půdorys se třemi obrannými věžemi a nevelkým nádvořím s arkádovým ochozem. Když v roce 1509 hrad získali do svého vlastnictví Písečtí, byl zrušen příkop oddělující jej od vlastního města. Již roku 1532 však spolu s městem vyhořel a zůstal v troskách. K provizorní opravě zřejmě došlo ve dvacátých letech 17. století, kdy zde občas přebýval správce Huerta. Pak však již nastalo dlouhé období chátrání a devastace. Nakonec bylo přistoupeno ke zbourání jednotlivých částí a jejich nahrazení novými stavbami – na místě východního křídla vyrostla v letech 1740–65 radnice, severní křídlo bylo roku 1751 nahrazeno kasárnami a křídlo jižní bylo přestavěné na pivovar. Do současnosti se z původního hradu dochovalo jen západní křídlo s královským palácem. Znamenitým místem zde v prvním patře je velký sál s raně gotickými žebrovými klenbami a kopiemi původních gotických nástěnných maleb z roku 1479 (vytvořené roku 1902). Prostory bývalého hradu dnes využívá Prácheňské muzeum, založené v roce 1884, s rozsáhlými sbírkami prezentujícími dějiny a přírodu regionu. Seznámit se s nimi lze v rámci řady stálých expozic, věnovaných např. těžbě zlata v Pootaví, počátkům hradu a města, kulturním tradicím a chráněným územím Písecka či rybám a rybářství.

Kamenný most: symbol města, v minulosti spojoval hrad a tržiště se Zlatou stezkou. Byl postaven královskou písecko-zvíkovskou stavební hutí po roce 1265 a je nejstarším dochovaným kamenným mostem v Čechách. Včetně zdí na levém předmostí dosahuje most délky 109,75 m, široký je 6,25 m. Stojí na šesti pilířích a řeku překračuje sedmi oblouky, přičemž onen oblouk širší než ostatní byl určen k proplouvání vorů. Mostní obranné věže na protilehlých březích se nezachovaly, levobřežní nepřežila povodeň z roku 1768, druhá byla stržena kvůli zvyšujícím se dopravním nárokům v roce 1849. Žulový most zdobí pískovcové repliky barokních soch – sv. Jana Nepomuckého s anděly, sv. Anny, sv. Antonína Paduánského a Kalvárie. Most je od roku 1989 národní kulturní památkou. Během povodně v srpnu roku 2002 zcela zmizel pod vodou a byl znatelně poškozen (přežil jen díky předchozímu ukotvení základů do skály během generální rekonstrukce z let 1994–96).

Děkanský kostel Narození Panny Marie (Na Bakalářích): trojlodní raně gotická bazilika s polygonálním chórem a jižní sakristií byla stejně jako další nejstarší stavby ve městě vybudována královskou písecko-zvíkovskou stavební hutí ve druhé polovině 13. století. Západnímu průčelí dominují dvě věže: vyšší a impozantní jižní věž s barokním ochozem ve výšce 42 metrů a cibulovou bání s lucernou, založená ve druhé polovině 15. století a dokončená roku 1489, ční do výšky 74 metrů, a téměř o polovinu nižší severní věž pocházející z doby stavby chrámu. Po polovině 16. století byla renesančně upravena hlavní věž a nad severní boční lodí byly vztyčeny renesanční volutové štíty. V letech 1741–43 byla k jižní lodi chrámu přistavěna barokní kaple svatého Jana Nepomuckého se zajímavou vedutou města z roku 1742. Nad vchodem do kostela se nachází žulový portál s pozdně gotickými kamennými reliéfy. V interiéru se na pilířích zachovaly pozdně románské a raně gotické nástěnné malby z konce 13. a první čtvrtiny 14. století. Hlavní oltář pochází z roku 1688, většina vnitřního vybavení je novogotická. Na jednom z bočních oltářů visí kopie obrazu Písecké Madony, práce ze 14. století (originál byl odcizen roku 1975).

Radnice (Velké náměstí 114): dvoupatrová barokní budova z let 1740–65 dominuje Velkému náměstí v centru města. Krásné a bohatě členěné průčelí vrcholí trojúhelníkovým tympanonem se znakem města, a atikou, na níž jsou umístěny barokní vázy a plastiky, představující Sílu, Trpělivost a Spravedlnost. Reprezentativní charakter budovy dotvářejí dvě masivní symetrické věže. Podloubí bylo zrušeno v roce 1845.

Městské opevnění: hned po založení města byla zahájena stavba hradeb, zvýšených až na 10 metrů v 15.–17. století. Obepínaly město ze všech stran v celkové délce 1400 metrů. Do města bylo možné vstoupit třemi čtvercovými věžovitými branami – Pražskou (či Dolní), Budějovickou (či Týnskou nebo Horní) a Putimskou, která byla zbourána jako první, postupně v letech 1812–36. V roce 1849 ji následovala brána Pražská a roku 1861 Budějovická. Ve stejné době již byly bourány i samotné hradby a zejména obranné bašty. V současné době lze spatřit zbytky městských hradeb v krátkých úsecích na jihozápadě (při bývalé Putimské bráně, ulice Podskalí), východě (ulice Komenského) a severovýchodě (Palackého sady) historického jádra.

Hospodářské poměry

V poslední době zaznamenává Písek značný průmyslový rozvoj, neboť severozápadně od vlastního města se rozrůstá významná průmyslová zóna Písek – Čížovská, využívaná řadou velkých podniků. Další průmyslové areály se nalézají na severovýchodě města, jižně od řeky při Šrámkově mostě a na jihu u hlavního nádraží. Zastoupena je zde řada oborů – průmysl strojírenský a automobilový, elektrotechnický, textilní, oděvní, potravinářský a dřevozpracující. Rostoucí význam má cestovní ruch, Písek je turistickým střediskem a východištěm do Pootaví a Povltaví. Mezi významné firmy působící ve městě a jeho blízkém okolí patří:

Jitex (výroba oděvů – termoprádlo, bundy, kalhoty, košilky, noční košile, nátělníky, polokošile, pulovry, pyžama, župany apod.)

Schneider Electric (zařízení pro automatizaci a řízení, rozvody elektrické energie, instalační systémy a systémy ovládání, řídicí systémy budov a zařízení pro oblast obnovitelných zdrojů energie)

Faurecia Automotive Czech Republic (výroba výfukových systémů)

Faurecia Components Písek (výroba kovových konstrukcí autosedadel)

Aisin Europe Manufacturing Czech (díly motorů – olejová a vodní čerpadla, kryty hlav válců, kryty rozvodových řetězů, olejové vany, vedení vačkového hřídele, sací potrubí a další)

s. n. o. p. cz (lisování a svařování ocelových dílů pro automobilový průmysl)

Amtek Precision Engineering Czech Republic (lisování kovů a plechů převážně pro elektrotechnický, automobilový i další průmysl)

ZŘUD–Masokombinát Písek CZ (kompletní zpracování převážně hovězího a vepřového masa – od porážky až po výsekové maso a masné výrobky)

Jihokámen (těžba a zpracování žuly z vlastních lomů – kamenné dekorační prvky, obklady, kamenné kuchyňské a koupelnové desky, krby a další výrobky)

Doprava

Podél jižního okraje a skrz západní část města prochází silnice první třídy I/20 (E49) spojující Písek s Českými Budějovicemi a Plzní. Řeku Otavu překonává přes Šrámkův most. Přibližně po 7 kilometrech ve směru na Plzeň se kříží se silnicí první třídy I/4 vedoucí do Prahy, resp. do Strakonic. Spojení s Táborem zajišťuje silnice první třídy I/29 (společně se silnicí I/19). Pískem prochází trať č. 201 do Tábora a trať č. 200 ve směru Březnice–Příbram–Zdice. Elektrifikovaný úsek směřující do Putimi napojuje Písek na hlavní železniční trať České Budějovice–Plzeň (spojka se jižně od Putimi dělí do dvou směrů: na Ražice a do Protivína). Hlavní nádraží leží na jihu města poměrně daleko od centra.

Školství a kultura

V Písku působí nadprůměrné množství středních a vyšších odborných škol (např. zdravotnická, zemědělská, lesnická, uměleckoprůmyslová, učiliště, obchodní akademie a gymnázium). Sídlí zde i jedna vysoká škola – Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Činoherní, operní, loutková a koncertní představení uvádí Divadlo Fráni Šrámka. Moderní i netradiční přístup aplikuje Divadlo Pod čarou. Významným kulturním prostorem města se stal objekt Sladovny (bývalá sladovna), v němž se vedle stálé interaktivní expozice věnované dětské ilustraci konají různé výstavy, semináře, dílny a koncerty. Během roku ve městě probíhá celá řada kulturních a společenských akcí, např. Šrámkův Písek (celostátní přehlídka experimentujícího divadla), Jihočeský hudební festival, Mezinárodní folklorní festival, Mezinárodní festival studentských filmů či Tourpropag (soutěžní přehlídka propagačních materiálů obcí a regionů). Na jihovýchodním okraji Písku se nachází Zemský hřebčinec, vyhlášený roku 2010 národní kulturní památkou. Sportumilovným občanům i návštěvníkům města je k dispozici řada sportovišť – fotbalový a atletický stadion, tenisový areál, loděnice, zimní a plavecký stadion.

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama