Brno

Brünn /deu/, Bruna /lat/, Брно /rus/

Základní informace

Stát: Česká republika

Kraj: Jihomoravský kraj

Okres: Brno-město

Historická země: Morava

Katastrální výměra: 230,20 km²

Nadmořská výška: 190–479 m n. m. (střední nadmořská výška činí 259 m n. m.)

Počet obyvatel: 371 399 (k 1. 1. 2010)

Časové pásmo: UTC+01, CET/SEČ (Central European Time – Středoevropský čas)

Zeměpisné souřadnice: 49° 11' 42" s. š., 16° 36' 30" v. d. (náměstí Svobody)

Vzdálenost do Prahy: 185 km

Vzdálenost do Vídně: 110 km

Vzdálenost k moři: 441 km (Jaderské moře)

Oficiální webové stránky: www.brno.cz

Brno, metropole jižní Moravy, je druhým největším městem České republiky a největším moravským městem. Leží na rozhraní Českého masívu a jihomoravských nížinných úvalů – severně od města se zvedají svahy Českomoravské vrchoviny a Drahanské vrchoviny, na jihu se rozkládá mírně zvlněný a bezlesý Dyjskosvratecký úval. Prostorový rámec Brna vymezují řeky Svratka a Svitava, k jejichž soutoku dochází na jihu města v prostoru katastrálního území Přízřenice. Brno je správním střediskem Jihomoravského kraje a důležitým hospodářským, obchodním, kulturním a vzdělávacím centrem, jehož význam v řadě ohledů přesahuje status krajské metropole. Ve městě sídlí Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud a Nejvyšší státní zastupitelství, čímž je zajištěno i geografické oddělení soudní moci České republiky od moci výkonné a zákonodárné. Vedle toho je Brno sídlem řady dalších institucí s celostátní působností, např. úřadu Veřejného ochránce práv, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, Státní zemědělské a potravinářské inspekce aj. Přímý vliv Brna jakožto přirozeného centra regionu jižní Moravy zasahuje i do východních částí kraje Vysočina a jižních částí Olomouckého a Zlínského kraje.

Statutární město Brno tvoří v centrální části Jihomoravského kraje samostatný okres Brno-město. V čele Magistrátu města Brna stojí primátor. Statutární město je rozděleno na 48 katastrálních území, na nichž se rozkládá 29 městských částí.

 

Mezi lety 1850–1919 zaznamenalo Brno pozoruhodný nárůst počtu obyvatel (z 49 460 na 221 545) související s průmyslovou revolucí a s připojením okolních obcí. Nejvíce obyvatel za celou historii města zde žilo v roce 1990 – 392 507. Mírný ale patrný pokles jejich počtu v posledních dvaceti letech je spojen s procesem tzv. suburbanizace, kdy se lidé vystěhují mimo administrativní hranice města, v němž však i nadále pracují a využívají jeho služeb. V případě Brna je toho důkazem rostoucí počet obyvatel okresu Brno-venkov, zejména se to týká obcí sousedících s metropolí (podle Eurostatu žije v širší metropolitní oblasti přibližně 730 000 obyvatel). K 1. 1. 2010 mělo Brno 371 399 obyvatel (z toho bylo 178 429 mužů a 192 970 žen). Jejich průměrný věk činil 42,0 roku (muži 40,1, ženy 43,8). Obyvatelé v ekonomicky aktivním věku (15–64 let) tvořili 69,6 %, děti ve věku 0–14 let 12,9 % a senioři starší 65 let 17,5 % z celkového počtu obyvatel. V průběhu roku 2009 činil přirozený přírůstek 663 osob, migrační přírůstek 144 osob a celkový přírůstek tudíž dosáhl hodnoty 807 osob.

                Vývoj počtu obyvatel v období 1389–2010

Většina území Brna leží v teplé klimatické oblasti, mírně suché s mírnou zimou. Typické je dlouhé, teplé a suché léto, krátké přechodné období jara a podzimu a mírně teplá a suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrný roční úhrn srážek činí 509 mm a průměrná roční teplota je 8,4 °C. Průměrný počet tropických dnů (t_max ≥ 25 °C) v roce je 54,7, ledových dnů (t_max ≤ –0,1 °C) 32,3 a mrazových dnů (t_min ≤ –0,1 °C) 105,2. Období s průměrnou denní teplotou nižší než 0 °C trvá od 13. prosince do 19. února. První mrazový den je 16. října a poslední 21. dubna. Sněhová pokrývka je průměrně 45 dní v roce a trvá od prvého dne se sněhem (28. října) do posledního dne se sněhem (12. března).

Od jihozápadu po severovýchod je Brno obklopeno krásnými smíšenými lesy, které nabízejí mnoho příležitostí pro turistiku a cykloturistiku (na 27,7 % rozlohy města se nachází lesní půda). Jejich nejhodnotnější partie jsou zahrnuty do Přírodního parku Podkomorské lesy a Přírodního parku Baba. Necelých 8 km severozápadně od centra města leží Brněnská přehrada (vodní nádrž Brno), oblíbená rekreační oblast a ideální místo pro všechny druhy

vodních sportů. Byla vybudována na řece Svratce v letech 1936–40, její rozloha je 259 ha, zadržuje 7,6 milionu m³ vody a dosahuje maximální hloubky 23,5 m. Přehrada slouží rovněž jako zdroj elektrické energie – je osazena jednou Kaplanovou turbínou o výkonu 2,88 MW. Na skále na jižním břehu se nad nádrží tyčí hrad Veveří, který je jedním z nejrozsáhlejších a nejstarších hradních areálů u nás. Jde o gotický, bývalý královský a lovecký hrad, podle pověsti založený kolem roku 1059 (první písemný doklad pochází z roku 1213). Severovýchodně až severně od města se rozkládá CHKO Moravský kras (maličká část dokonce zasahuje na jeho teritorium), spravující největší a nejlépe vyvinuté krasové území v republice, tvořené zvrásnělými devonskými vápenci, které jsou na povrchu zarovnané v plošinu. Nalézá se zde řada povrchových i podpovrchových krasových jevů. Oblast je z velké části zalesněná převážně listnatými porosty přirozené skladby.

Současný název města Brna se odvozuje od praslovanských slov brn, brnie, která znamenají kal, špína, bláto z hlíny. Ta byla základem pro jméno původního brněnského hradu Brnen, tzn. hrad na blátivém místě, a pro místní jméno Brnno, označující brnné, brněné místo, tj. místo na blátě, blátivé místo. Název Brnen se poprvé objevil mezi lety 1048–1052, jméno Brnno použil roku 1091 český kronikář Kosmas. V průběhu následujících staletí se objevila řada dalších podob místního jména, např. Brenne, Brynen, Birnen, Byrno, Brunna, Brenna, Brunne, Brin, Brinn, Brünn a další. Dnešní forma Brno se poprvé vyskytla roku 1633.

Historie

Archeologické průzkumy dokládají existenci nejstaršího lidského osídlení prostoru dnešního Brna již v období starého paleolitu, do něhož patří nálezy v lokalitách Červený kopec (osekaný křemenný valoun z období před 700–800 000 lety je nejstarším dokladem lidské přítomnosti na území Moravy) a Stránská skála I (kamenné nástroje, pěstní klíny, z doby před 700 000 lety). Do období středního paleolitu spadají nálezy v lokalitách Stránská skála II a Maloměřice-Občiny. Na území města byly učiněny významné nálezy mladopaleolitického stáří, zejména pohřbů lidských těl, z nichž nejznámější je pohřeb muže zv. Brno II, objevený roku 1891 a obsahující bohatou hrobovou výbavu, vzácnou mužskou sošku z mamutoviny a různé ozdoby z hematitu, mamutoviny a slínu. Dalšími lokalitami s mladopaleolitickými nálezy jsou např. Maloměřice-Borky I, Vídeňská ulice, Stránská skála II a III, Bohunice a Líšeň-Čtvrtě. Průzkum všech těchto lokalit významně přispěl k poznání paleolitického vývoje nejen v českých zemích, ale i v jiných částech Evropy. Počínaje neolitem byl prostor Brna osídlen nepřetržitě, což nepochybně souviselo s velmi příhodnými podmínkami k životu (vlídné klima, úrodné půdy, komunikační uzel). V roce 2007 byly v městské části Bohunice nalezeny zbytky pravděpodobně opevněné osady z mladší doby kamenné o stáří 6–8 tisíc let. Významné jsou i další archeologické lokality: Bystrc – sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou (konec neolitu, přechod k eneolitu, v 5. a 4. tisíciletí př. n. l.), Staré Zámky u Líšně – hradiště z období eneolitu a doby hradištní, Hradisko u Obřan – hradiště z období popelnicových polí (mladší doba bronzová, 1200–700 před n. l.), Holásky – mohyly z doby halštatské (800–400 př. n. l.), Řečkovice – osada z doby halštatské, Brno-Maloměřice – sídliště z mladší doby kamenné a laténské pohřebiště (400 př. n. l. až k počátku nového letopočtu) či Kotlářská ulice – hrob kovotepce z doby stěhování národů. První doklady svědčící o slovanském osídlení pocházejí z 5.–7. století (žárová pohřebiště v Pisárkách, Medlánkách a Brněnských Ivanovicích).

Centrem brněnské kotliny v období Velké Moravy bylo slovanské hradiště nacházející se na protáhlé slepencové ostrožně v lokalitě Staré Zámky u Líšně. Největšího významu dosáhlo v 9.–10. století a je považováno za přímého předchůdce dnešního Brna. Koncem velkomoravského období hradiště postihl velký požár, ale bylo v menším rozsahu obnoveno a fungovalo ještě po celé 10. století. Postupně se však slovanské obyvatelstvo přestěhovalo k brodu dálkové cesty přes Svratku v prostoru Starého Brna. Pravděpodobně mezi lety 1021–1034 byl zbudován jakožto mocenský opěrný bod Přemyslovců starý brněnský hrad Brnen, který stál zřejmě na vrchu Petrově v areálu dnešního biskupství (podle jiných názorů se nacházel na Starém Brně mezi dvěma rameny řeky Svratky). V 11. století v podhradí vznikla slovanská obchodní osada, poprvé zmíněná v Kosmově kronice v souvislosti s vojenským tažením knížete Vratislava II. k Brnu (1091). V rámci středověké kolonizace k ní na přelomu 12. a 13. století přibyla osada německá, vlašská, vlámská a židovská, osídlení se rozšiřuje ze Starého Brna východním směrem a již roku 1228 se o Brně mluví jako o ohrazeném městě. Městská práva mu však král Václav I. udělil až v lednu 1243 – Brno se stalo městem královským a získalo samosprávu s městskou radou, právo postavit hradby (kamenné hradby byly zbudovány již před polovinou 13. století) a právo tržní. Mimo nové hradby zůstala původní tržní osada Brno, která se od té doby nazývala Staré Brno. Po vzniku moravského markrabství byla na Špilberku markraběcí rezidence. V letech 1228–35 bylo ve městě založeno několik klášterů (minoritský, augustiniánský, dominikánský a cisterciácký). Roku 1292 obdrželo Brno právo volit rychtáře a v roce 1349 se stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle Olomouce bylo nejvýznamnějším moravským městem. Od konce 13. století se zde konaly moravské zemské sněmy a soudy. Došlo k rozvoji řemesel (soukenictví, koželužství, vaření piva, obrábění kovů) a obchodu, od poloviny 14. století byly zakládány cechy. Za městskými hradbami vznikaly statky měšťanů (vinice, dvory a mlýny). V letech 1349–50, 1356 a 1372 město postihly morové epidemie a roku 1356 ho poničil požár – růst města se ale nezastavil. Naopak za panování Karla IV. vznikl brněnský právní kodex.

Během husitské revoluce stálo katolické Brno na straně Zikmunda Lucemburského. Války ho zasáhly v letech 1428 a 1430, husité sice město nedobyli, silně však utrpělo Staré Brno, předměstí a další blízké vsi. V té době poklesl počet obyvatel. I v letech následujících Brno nadále podporovalo katolickou stranu (v postoji města se odrážel jeho převážně německý charakter), a proto se postavilo i proti Jiřímu z Poděbrad. Hospodářský úpadek města, ke kterému došlo v 15. století, se podařilo zastavit ve století šestnáctém. Pravděpodobně v reakci na sílící vliv reformace (od třicátých let 16. století) byla roku 1572 založena jezuitská kolej. Po bitvě na Bílé hoře bylo Brno obsazeno císařskými vojsky, neboť v průběhu stavovského povstání podporovalo protestantskou stranu. Poté co roku 1642 dobyla švédská vojska Olomouc, stalo se Brno faktickým hlavním městem Moravy – stalo se sídlem správy moravského markrabství a zemského soudu, jehož desky sem byly přeneseny z Olomouce. Samo Brno však již v září 1643 a následně v roce 1645 muselo čelit neúspěšnému obléhání osmnáctitisícovým, resp. osmadvacetitisícovým švédským vojskem generála Torstensona, který chtěl město využít jako základnu pro konečný útok na Vídeň. I přes rozsáhlé škody způsobené třicetiletou válkou a morem roku 1650 se Brno dále rozvíjelo. Roku 1742 bylo opět neúspěšně obléháno, tentokrát pruskými vojsky. Po povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství bylo v roce 1777 v Brně zřízeno biskupství. Roku 1782 císař Josef II. definitivně přiznal Brnu nárok na označování se hlavním městem Moravy. V listopadu 1805 před bitvou u Slavkova přitáhla do města francouzská vojska a Napoleon Bonaparte dal zpevnit hradby na Špilberku. Při druhém pobytu Francouzů v Brně na podzim roku 1809 naopak Napoleon nařizuje zničit část opevnění Špilberku.

Počátky rozvoje průmyslu jsou spojeny se založením první soukenické manufaktury v roce 1763, kvetlo též tradiční koželužství. Textilní výroba rychle rostla, vznikaly tkalcovny, barvírny, valchy a přádelny, od roku 1814 pracoval v Brně první textilní stroj v rakouské monarchii – proto bylo město označováno za rakouský Manchester. Na textilní průmysl a okolní železářství navázal průmysl strojírenský (zárodky již roku 1814, resp. 1824, od poloviny 19. století stabilní rozvoj), přidal se i průmysl potravinářský. Impulzem pro další vzestup bylo zřízení železničního spojení s Vídní (1839) a s Prahou (1845). Roku 1850 byly k Brnu připojeny předměstské obce (celkem 19 katastrálních území). Poté co v letech 1859–64 bylo postupně zbouráno téměř celé městské opevnění, došlo k prudkému průmyslovému rozvoji města, který přinesl i rychlý růst počtu obyvatel (v roce 1880 jich zde žilo již 109 000); příchod dělníků změnil národnostní poměry ve městě – české obyvatelstvo v této době získalo většinu. Mezi lety 1896–1916 proběhla v historickém jádru rozsáhlá asanace, při níž bylo zbořeno 238 domů a budov. Po vzniku samostatné republiky přešlo Brno 6. listopadu 1918 do českých rukou. Roku 1919 byla k Brnu připojena dvě do té doby samostatná města (Husovice a Královo Pole) a 21 dalších obcí, čímž vzniklo tzv. Velké Brno s 221 545 obyvateli (k dalším správním a katastrálním reformám došlo v letech 1941–42, 1944, 1957, 1960, 1966–69, 1971, 1979 a 1980). 22. ledna 1933 uskutečnili členové Národní obce fašistické tzv. Židenický puč, který byl armádou potlačen.

V době nacistické okupace Brno zažilo mnoho tragických chvil. Areálem Kounicových kolejí v Brně-Žabovřeskách (koleje s pomníkem Vítězství nad fašismem jsou od roku 1978 národní kulturní památkou) prošly desítky tisíc českých vlastenců, odbojářů a vysokoškolských učitelů. Ti pak byli ve většině případů deportovaní do německých koncentračních táborů, v menší míře byli popravováni přímo ve věznici. Mnozí vězni byli před popravou či deportací do koncentračního tábora krutě mučeni. Popravy byly veřejné a v hojném počtu navštěvované brněnskými Němci. Těla popravených byla spalována a jejich popel nacističtí prominenti používali k hnojení svých zahrad. Koncem druhé světové války bylo Brno těžce postiženo – poškozena nebo zničena byla asi polovina budov. Roku 1944 bylo město několikrát terčem anglo-amerických náletů. V rámci Bratislavsko-brněnské operace bylo 26. dubna 1945 osvobozeno Rudou armádou. Již na konci května 1945 došlo k masovému odsunu německých obyvatel. Během tzv. Brněnského pochodu smrti bylo dvacet tisíc moravských Němců odvedeno pěšky na rakouské území, přičemž 1691 osob při cestě zahynulo. Výstavba prvního brněnského panelového sídliště začala v roce 1959, další následovaly v 60., 70. a 80. letech. Mezi roky 1985–87 byl vybudován Masarykův okruh, závodní okruh určený pro automobilové i motocyklové závody. Po roce 1989 se Brno stalo sídlem nejvyšších orgánů české justice a řady institucí celostátního významu.

Architektura a pamětihodnosti

Historické jádro Brna s řadou významných a zajímavých historických a uměleckohistorických památek bylo prohlášeno roku 1989 za městskou památkovou rezervaci. Z městského opevnění, které obepínalo dnešní centrum, se dochovalo jen několik fragmentů původních hradeb (největší se nachází pod Petrovem) a Měnínská brána, jediná dochovaná brána brněnského hradebního systému (postavená okolo roku 1500). Na křižovatce tří obchodních cest tvořících vidlici vzniklo ve 13. století dnešní největší a nejstarší brněnské náměstí – náměstí Svobody, v minulosti zvané Dolní trh. Od 13. století zde stával kostel sv. Mikuláše, v 18. století upravený do barokní podoby brněnským architektem F. A. Grimmem a roku 1869 bohužel zbouraný. Na náměstí trojúhelníkového půdorysu dnes stojí za pozornost raně barokní morový sloup z roku 1679 se sochami světců, k nimž se obyvatelé města obraceli o pomoc v době morových epidemií (autorem projektu byl Jan Křtitel Erna), Dům pánů z Lipé, jeden z nejhezčích brněnských renesančních domů, postavený v letech 1589–96 stavitelem italského původu Antonio Gabrim (autorem sochařské výzdoby je Giorgio Gialdi), novorenesanční Kleinův palác z let 1847–48 se zajímavou a honosnou průčelní fasádou s litinovými dekoračními prvky, novorenesanční budova Kounicova paláce z let 1871–73 (dílo architekta Karla Exnera) a novorenesanční dům U čtyř mamlasů z let 1901–1902 (autorem čtyř mohutných soch pomyslně podpírajících hlavní průčelí je A. Tomola).

Jižně od náměstí Svobody leží další známé historické brněnské náměstí – Zelný trh, které vzniklo již při založení samotného města ve 13. století. V minulosti, kdy bylo zváno také Horním trhem, se zde konaly trhy hrnčířské, ševcovské, drůbeží, vetešnické, trh se železem a byly tu rovněž masné a chlebné krámy. Tradice přetrvala do současnosti, neboť dnes se na Zelném trhu nacházejí prodejní stánky ovoce, zeleniny a květin. V centrální části náměstí stojí kašna Parnas, nejcennější památka barokní plastiky v Brně, vytvořená v letech 1690–95 podle návrhu vídeňského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Kašna představuje jeskyni z přírodních kamenů. Autory zajímavé sochařské výzdoby (socha Evropy, Babylonie, Persie, okřídleného lva, draka aj.) jsou A. Rigi, A. T. Kracker a další italští sochaři. Horní části Zelného trhu dominuje Dietrichsteinský palác, raně barokní stavba, kterou nechal vybudovat olomoucký kardinál František z Dietrichsteina v letech 1614–20 na základě projektu Giovanniho Giacoma Tencally. Radikální přestavba pod vedením Domenica Martinelliho proběhla okolo roku 1700. V současné době palác slouží potřebám Moravského zemského muzea. Na Zelném trhu najdeme i tzv. Malý Špalíček, architektonický celek vzniklý spojením čtyř domů renesančního a gotického původu, Redutu, jednu z nejstarších divadelních budov ve střední Evropě (v původní městské hospodě již v 17. století vystupovaly kočovné divadelní společnosti, divadelní sál byl přistavěn v letech 1731–32, dnes jedna ze scén Národního divadla Brno) a palác Hausperských z Fanálu, původně gotickou stavbu výrazně přestavěnou v letech 1707–1708 (dnes sídlo divadla Husa na provázku). Vedle výše uvedených patří mezi hlavní brněnské památky:

Hrad a pevnost Špilberk (Špilberk 1): výrazná dominanta města Brna, obklopená zelení, od roku 1962 národní kulturní památka. Poté co byl původní hrad na Petrově v letech 1234–37 opuštěn a areál se stal částí města, ztratili v Brně čeští panovníci svůj důležitý opěrný bod. Proto král Přemysl Otakar II. začal kolem roku 1270 stavět na návrší nad městem nový hrad (první fáze jeho budování byla zakončena roku 1277). Hned po dokončení sloužil Špilberk zemské správě. V letech 1349–1411 fungoval jako rezidence moravských markrabat Jana Jindřicha (bratra Karla IV.) a jeho syna Jošta. V tomto období byl hrad nejen dobře udržován, ale probíhal zde i čilý stavební ruch. Následně však natrvalo ztrácí svou rezidenční funkci a zvyšuje se jeho význam vojenský. Od konce 15. století docházelo k postupnému chátrání hradu, a proto ho i s celým panstvím moravští stavové roku 1560 zakoupili, aby vzápětí vlastní hrad prodali městu Brnu, v jehož držení zůstal do roku 1620, kdy byl zkonfiskován císařem Ferdinandem II. Mezitím byl ještě po požáru z roku 1578 renesančně upraven Antonínem Parisem (1593–94). Slavné chvíle zažil Špilberk v průběhu dvojího neúspěšného švédského obléhání v letech 1643 a zejména 1645. Potom byl do poloviny 18. století postupně přestavěn na nejmohutnější a nejdůležitější barokní pevnost na Moravě, která odolala roku 1742 i vojsku pruského krále Fridricha II. (na přestavbě se postupně podíleli přední vojenští inženýři N. Peroni, L. Rochet a P. Rochepin i brněnský stavitel M. Grimm). Součástí areálu bylo také pevnostní vězení, které nechal roku 1783 císař Josef II. přeměnit na civilní věznici pro nejtěžší zločince. V letech 1784–85 byly kasematy rozděleny na cely, vězeňské chodby a strážnice, a ze Špilberku se stal jeden z nejobávanějších žalářů v Evropě. Již od devadesátých let 18. století se zde začínají objevovat vězni, které lze označit za politické. Na Špilberku byli vězněni příslušníci řady národů, a to bylo v tehdejší rakousko-uherské monarchii příčinou jeho nelichotivého pojmenování „žalář národů“. Roku 1855 císař František Josef I. věznici zrušil a Špilberk se změnil na vojenská kasárna. Přesto se ještě dvakrát připomněla jeho vězeňská minulost – za první světové války a v prvním roce nacistické okupace. Definitivně svou vojenskou funkci objekt ztratil roku 1959, kdy ho opustila posádka československé armády. Hned v roce následujícím se Špilberk stal sídlem Muzea města Brna.

Katedrála svatého Petra a Pavla (Petrov 9): se tyčí nad Brnem na vrchu Petrov, společně s hradem Špilberk představuje hlavní dominantu města. Areál biskupské rezidence s chrámem sv. Petra a Pavla je od roku 1989 národní kulturní památkou. Počátky dnešní impozantní stavby byly skromné. Již v 11. století zde stála románská kaple, na kterou na konci 12. století za vlády markraběte Konráda II. Oty navázal kostelík s vlastní apsidou a kryptou. Ten byl v pozdním 13. století nahrazen románskou bazilikou, jež získala raně gotickou podobu ve století čtrnáctém. Rozsáhlá pozdně gotická přestavba objektu byla zahájena v roce 1431. K jeho dalším úpravám došlo v 15. a 16. století, za švédského obléhání v roce 1643 vyhořel. V letech 1743–48 bylo trojlodí ze 16. století upraveno do dnešní podoby podle návrhu Mořice Grimma. Na konci 19. a počátku 20. století proběhla významná regotizace chrámu. Nejprve došlo v letech 1889–91 k úpravě raně barokní klenby presbytáře (barokní hlavní oltář byl nahrazen dnešním, 11 metrů vysokým, pseudo-gotickým dřevěným oltářem od vídeňského řezbáře Josefa Leimera z roku 1891), kaple Panny Marie a sakristie, následně se v letech 1905–1906 uskutečnila výstavba dvou štíhlých věží, vysokých 84 metrů, podle projektu architekta Augusta Kirsteina, a bylo odstraněno západní barokní průčelí a nahrazeno novým. Interiér katedrály obsahuje řadu vzácných památek, např. 194 cm vysokou kamennou sochu madony s dítětem z období kolem roku 1300, pozdně gotickou pietu, barokní oltáře, kazatelnu a plastiky Ondřeje Schweigla.

Kostel sv. Jakuba Většího (Jakubské náměstí): pozdně gotický trojlodní kostel, nalézající se asi 100 metrů severně od náměstí Svobody, je dominantou středu města. Jako mimořádně krásný doklad gotické architektury byl roku 1995 prohlášen národní kulturní památkou. Stavba je 54 m dlouhá, 22 m široká a v západním průčelí stojící mohutná hranolová věž dosahuje impozantní výšky 94 m. Pozdně románský předchůdce dnešní stavby, vysvěcený roku 1220, byl určený zejména pro potřebu německých a flanderských kolonistů. Projekt nového kostela a vznik jeho presbytáře je kladen do závěru 14. století. Poté, co byl kolem roku 1473 presbytář stavebně dokončen, pokračovalo se na trojlodí za účasti Antona Pilgrama. Roku 1515 kostel vyhořel, opravy a znovuvybavení si vyžádaly velké náklady, a proto k zaklenutí trojlodí došlo až kolem roku 1570 (Pietro Gabri). Stavba kostelní věže byla zahájena ve dvacátých letech 16. století, v roce 1592 byla Antonio Gabrim zvýšena o část s hodinami a dokončení provedl Šimon Tauch, který na věž nasadil renesanční helmici. V letech 1750–66 byla provedena barokizace interiéru. Necitlivě provedená regotizace pod vedením Heinricha Ferstela proběhla v letech 1871–79. V letech 1900–1901 u kostela vznikla novogotická fara. V interiéru stojí za pozornost gotický krucifix, dva reliéfy z roku 1518 (Ukřižování a Oplakávání) a barokní varhany. V hrobce vybudované podle projektu brněnského architekta Mořice Grimma jsou uloženy ostatky Ludvíka Raduit de Souches, velitele Švédy obléhaného Brna v roce 1645. Z větší části přímo pod kostelem svatého Jakuba byla roku 2001 znovuobjevena brněnská kostnice, druhá největší kostnice v Evropě.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Mendlovo náměstí 1): významná brněnská i moravská stavební památka náležející do oblasti gotické monumentální církevní architektury. Kostel spolu s přilehlým klášterem cisterciaček založila „královna vdova“ Eliška Rejčka v roce 1323 na místě, kde již kolem roku 1000 stála raně románská rotunda. Během reforem císaře Josefa II. byl klášter cisterciaček roku 1782 zrušen a v roce následujícím sem byli přestěhováni augustiniáni. Samotný kostel, dokončený v závěru 14. století, si zachoval téměř čistý gotický vzhled. Stavba z neomítnutých režných cihel (tesaný kámen se uplatňuje jen střídmě) je pozoruhodná zejména svou křížovou koncepcí, jež spočívá ve vzájemném kolmém protnutí dvou lodí, které tak vytváří tvar kříže. Pozdější barokizace, provedená Mořicem Grimmem, se projevila hlavně na oltářích a kazatelně. V interiéru zaujmou středověké náhrobky, na hlavním oltáři velmi vzácný ze stříbra tepaný a pozlacený tabernákl s baldachýnem (augšpurská práce z roku 1735), obraz Černé madony byzantsko-italského původu, působivé barevně zdobené zdi, četné nástěnné malby a cenné barokní sochařské doplňky. Výzdoba chrámu je dílem sochaře Ondřeje Schweigla a malířů Josefa Rottera, Ignáce Raaba a Felixe A. Schefflera. Roku 1987 byl kostel Nanebevzetí Panny Marie povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor. Je místem posledního odpočinku královny Elišky Rejčky (hrobka se nalézá pod dlažbou chrámové lodi v místě označeném korunkou a písmenem E). Funkci opata augustiniánského kláštera zastával v letech 1868–84 Gregor Johann Mendel (1822–84), zakladatel genetiky – v areálu kláštera sídlí Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity.

Kostel svatého Michala (Dominikánské náměstí): svatostánek někdejšího dominikánského kláštera, založený v letech 1228–38. Roku 1642 se vlivem sprašového podloží chátrající gotický kostel zbortil, navíc byly jeho zříceniny v roce 1645 zasaženy švédskou dělostřelbou. Autorem rozsáhlé barokní přestavby z let 1655–79 je brněnský stavitel Jan Křtitel Erna. Chrámová loď je dlouhá 49 metrů a široká 19 metrů. Kostelu dominuje mohutné dvojvěžové průčelí směřující na východ. Interiér disponuje kvalitním barokním vybavením – mohutným třípatrovým hlavním oltářem, kazatelnou od Josefa Winterhaldera z roku 1747 a řadou cenných obrazů, soch a dekorativních mramorových prvků. Na terase u kostela se nachází deset barokních soch, z nichž devět bylo vytvořeno v letech 1736–37 (autory jsou Josef Winterhalder, Ondřej Zahner a Jan Adam Nessmann), socha sv. Jana Nepomuckého pochází již z roku 1718.

Stará radnice (Radnická 8): počátky této nejstarší světské stavby ve městě sahají do doby před polovinou 13. století (historické jádro budovy s věží na raně gotických základech vzniklo kolem roku 1240). V letech 1345–47 byla sjednocením několika prostor v patře radnice vytvořena velká síň. K rozšíření radnice o další budovu s kaplí Neposkvrněného početí Panny Marie došlo v první polovině dvacátých let 15. století, další budovy následovaly v průběhu 15. a 16. století (a hlavní budova byla zvýšena o druhé patro). Na začátku 16. století byl ve věži proražen vstup do radničního dvora, v letech 1510–11 ozdobený kamenným portálem s plastikami heroldů a měšťanů od Antonína Pilgrama, považovaným za nejpozoruhodnější pozdně gotické dílo v Brně. Portál obsahuje pět fiál (věžiček), přičemž nejvyšší (prostřední) je typicky zahnutá. Původní pozdně gotická vrata uzavírající portál byla vytvořená současně s portálem a dochovala se do dnešních dnů v původním stavu. V roce 1577 došlo ke zvýšení věže o cca čtyři metry a k jejímu zakončení vyhlídkovým ochozem (Pietro Gabri). V letech 1587–88 byla zbudována renesanční arkádová pavlač na nádvoří, čímž radnice získala dnešní podobu. Škody, které radnice utrpěla během švédského obléhání roku 1645, byly opraveny Janem Křtitelem Ernou ve druhé polovině 17. století (opravy dokončeny roku 1660). V letech 1668–69 uskutečnil rovněž Jan Křtitel Erna raně barokní úpravy některých interiérů. K dalšímu zvýšení radniční věže, tentokrát asi o pět metrů, došlo v letech 1904–1905 (dnes dosahuje výšky necelých 63 metrů a umožňuje krásný výhled na celé město). V budově Staré radnice jsou k vidění historické sály – Ernův sál, nejstarší z nich, a dále Křišťálový sál, Freskový sál a Klenotnice. V průchodu budovy jsou umístěny unikátní symboly města – brněnský drak a brněnské kolo. Jako radnice komplex sloužil od roku 1373 až do roku 1935.

Nová radnice (Dominikánské náměstí 1): komplex budov Nové radnice, v minulosti zvané Zemský dům, Stavovský dům či Zemská soudnice, vznikal postupně od začátku 13. do konce 18. století. Jeho počátky jsou úzce spojeny s dominikánským klášterem, jehož výstavba započala koncem čtyřicátých let 13. století. Nejstarší částí je křížová chodba, postavená v polovině 13. století a v letech 1448–93 přestavěná v gotickém slohu, a místnost, která s velkou pravděpodobností byla kapitulní síní, v níž již od druhé poloviny 13. století občas probíhala sněmovní a soudní jednání moravské země (od poloviny 14. století zde zasedal zemský soud) a byli tu přijímáni čeští králové za moravská markrabata. Poté co síň přestala ve druhé polovině 16. století stavům vyhovovat, bylo v roce 1578 rozhodnuto o vybudování nových prostor. Práce se ujali v letech 1582–85 italští stavitelé Pietro a Antonio Gabriové – výsledkem byla nová renesanční sněmovní část v prvním patře severního a západního křídla křížové chodby se čtyřmi místnostmi (mj. Sněmovním a Rytířským sálem). Další rozšíření a úpravy byly realizovány ve druhé polovině 17. století (Ondřej Erna, Pavel Weinberger a Mikuláš Stumbeck) a v první polovině 18. století (Mořic Grimm), kdy rovněž vznikla i freska s mytologickými náměty ve velkém zasedacím sále od Daniela Grana (1737–39). Postavením nových křídel severně od stávající budovy v letech 1772–76 byl stavební vývoj Zemského domu zakončen. Roku 1784 ho společně s dominikánským klášterem zabrala armáda. Do rukou Zemského výboru se objekt vrátil v roce 1869 a roku 1874 byl odprodán městu Brnu. V letech 1934–35 proběhla jeho rekonstrukce podle projektu Josefa Poláška a následně se stal sídlem vrcholných městských orgánů. Od té doby je areál označován jako Nová radnice. Dnes je zde sídlo vedení Magistrátu města Brna a brněnského primátora, konají se tu jednání Rady města Brna a městského zastupitelstva. Uvnitř areálu Nové radnice stojí za pozornost renesanční schodiště na velkém nádvoří, portály ze zbořených městských domů, krásné sluneční hodiny (1728) a kašna s alegoriemi dvanácti měsíců roku a kovanou mříží (z roku 1928, zde instalovaná roku 1935). Z původní výzdoby křížové chodby dominikánského kláštera se dochovaly pouze fragmenty – freska Ukřižování z přelomu 13. a 14. století a freska s motivem kruhových medailonů z konce 15. století.

Letohrádek Mitrovských (Veletržní 19): klasicistní letohrádek nechal postavit v letech 1779–94 Antonín Arnošt Mitrovský. Architektonicky výjimečná stavba, původně obklopená zahradou s oranžérií a skleníkem, se nalézá poblíž areálu výstaviště. V interiéru lze spatřit atraktivní freskovou výzdobu s motivy exotických krajin.

Ve dvacátých letech minulého století se v Brně začal významně prosazovat funkcionalismus, architektonický sloh prosazující myšlenku, že forma je určována pouze provozními funkcemi stavby. Typické jsou pro něj účelové až strohé budovy jednoduchých tvarů. Nový styl s rovnými střechami, čistými liniemi a prosvětlenými interiéry nalezl v Brně neobyčejně široké uplatnění ve stavbách všech typů a velikostí. Hlavními reprezentanty funkcionalismu zde jsou:

Vila Tugendhat (Černopolní 45): jednu z nejvýznamnějších staveb funkcionalistické architektury navrhl pro manžele Tugendhatovi koncem roku 1928 jeden z nejznámějších evropských architektů Ludwig Mies van der Rohe. Stavební práce byly zahájeny v červnu 1929 a v prosinci 1930 se již manželé mohli nastěhovat. Vilu však obývali pouze do roku 1938, kdy byli nuceni pod hrozbou nacistické okupace opustit tehdejší Československou republiku. Třípodlažní vila se nachází ve svahu pod Černopolní ulicí. První patro (suterén) obsahuje technické zázemí, druhé (přízemí) představuje hlavní obytný a společenský prostor se zimní zahradou a terasou, ve třetím podlaží (patro) je hlavní vstup z ulice s průchodem na terasu, vstupní hala a pokoje. Vnitřní vybavení domu včetně nábytku navrhl Ludwig Mies van der Rohe se svými spolupracovníky Lilly Reichovou a Sergiem Ruegenbergem. Pro své originální prostorové řešení, jedinečné technologické zařízení a elegantní interiéry s detailně propracovaným nábytkem byla stavba roku 2001 zařazena na seznam kulturních památek světového dědictví UNESCO (od roku 1995 je rovněž národní kulturní památkou).

Hotel Avion (Česká 20): významná funkcionalistická stavba dokončená roku 1928, řazená mezi nejužší hotely v Evropě. Architekt Bohuslav Fuchs se vypořádal s omezeným prostorem (uliční průčelí je široké pouhých 8,5 metru) využitím principu kontinuálního prostoru, kdy se jednotlivé místnosti kolem ústředního jádra v prvním a druhém poschodí neuzavírají a v pěti různých úrovních kompozičně navazují jedna na druhou. Hotel je od roku 2010 národní kulturní památkou.

Výstaviště (Brno-Pisárky, Výstaviště 1): o stavbě nového brněnského výstaviště v pisárecké kotlině se rozhodlo v roce 1923. Otevřeno bylo 26. května 1928 v rámci zahájení Výstavy soudobé kultury v Československu, která se konala při příležitosti desátého výročí vzniku samostatné republiky. Brno tím získalo jeden z nejvýznamnějších funkcionalistických stavebních komplexů své doby. Ke konci války byl areál silně poškozen, krátce se dokonce uvažovalo o jeho zrušení, ale nakonec byla roku 1947 zahájena rekonstrukce. V roce 1958 se zde konal první mezinárodní strojírenský veletrh. Od centrální brány se rozbíhají zhruba pod úhlem 60° dvě hlavní výstavní osy, mezi nimiž je sevřen ústřední Pavilon A, architektonická dominanta výstaviště (J. Kalous a J. Valenta). Další pavilony vznikaly podél obou hlavních tras. Za zmínku určitě stojí 45 m vysoká vyhlídková věž pavilonu G, kino-divadlo a kavárna (E. Králík), pavilon města Brna (B. Fuchs), pavilon země Moravy (V. Chroust), pavilon Uměleckoprůmyslové školy v Praze, budova výstavní pošty (B. Fuchs) a pavilon Z z roku 1959 (kruhová stavba o průměru 122 m, s ocelovou kupolí vysokou 46 m). Areál výstaviště se neustále doplňuje a mění – v roce 2009 byl otevřen pavilon P, největší pavilon na brněnském výstavišti a největší výstavní hala ve střední Evropě.

Hospodářské poměry

Brno je druhým ekonomicky nejsilnějším městem České republiky, městem s velmi dlouhou a silnou řemeslnou, výrobní a průmyslovou tradicí. Po roce 1989 se těžiště průmyslové výroby začalo přesouvat do technologicky vyspělejších oblastí a zároveň došlo k posílení terciérního sektoru. Ve městě je zastoupen průmysl strojírenský, elektrotechnický, hutnický a kovozpracující, potravinářský, chemický a farmaceutický, textilní, papírenský a polygrafický, stavebních hmot a výroba energie a vody. Roste význam firem působících v oboru informačních technologií. Nejdůležitějším rozvojovým projektem města je Brněnská průmyslová zóna – Černovická terasa, kde působí řada významných zahraničních společností, zejména z oblasti automobilového a elektrotechnického průmyslu. Specifickou rozvojovou lokalitu představuje projekt Českého technologického parku zaměřený na technologicky vyspělé druhy výrob, výzkumů a vývoje. Brno je velmi významným veletržním střediskem, areál výstaviště má největší výstavní plochy v republice. Každoročně se zde uskuteční okolo padesáti veletrhů. Největší tradici má Mezinárodní strojírenský veletrh, mezi další výrazné a hojně navštěvované veletrhy patří stavební, potravinářský, cestovního ruchu a regionů, automobilový, elektrotechnický, sportovní a módní. Brno patří mezi nejdůležitější vědecko-výzkumná centra České republiky. Ve městě sídlí sedm samostatných ústavů a 18 poboček či detašovaných pracovišť Akademie věd České republiky. Vedle toho zde působí řada výzkumných ústavů ze širokého spektra oborů. V období po roce 1989 došlo k výraznému rozvoji cestovního ruchu, pro který jsou v Brně a jeho okolí vhodné podmínky (městská, veletržní, kongresová a incentivní turistika). Mezi hlavní brněnské firmy náleží:

ABB (přístroje a rozváděče nízkého napětí, výrobky a řešení pro výrobu elektřiny, výrobky vysokého a velmi vysokého napětí)

Honeywell (středisko vývoje software, hardware, simulací a výzkumných projektů, komponenty pro průmyslovou automatizaci, výrobky pro regulaci vytápění a vody, turbo technologie)

IBM Global Services Delivery Center Czech Republic (řízení, podpora a vzdálená správa zákaznických informačních a operačních systémů, sítí, databází a aplikací)

Bosch Rexroth (elektrické pohony a řídicí systémy, průmyslové a mobilní hydraulické systémy, pneumatické systémy, lineární a montážní technika)

Siemens Industrial Turbomachinery (průmyslové parní turbíny pro výrobu elektrické energie i pro mechanické pohony)

Daikin Device Czech Republic (kompresory do klimatizačních zařízení)

Veletrhy Brno (pořádání veletrhů a výstav, nejvýznamnější veletržní správa ve střední Evropě)

Zetor Tractors (světoznámý výrobce traktorů a motorů Zetor)

AVG Technologies (antivirová ochrana a internetová bezpečnost)

Student Agency (prodej letenek a zájezdů, provozování veřejné dopravy, zprostředkování jazykových, studijních, pracovních a au pair pobytů)

Starobrno (tradiční brněnský pivovar)

GiTy (infrastruktura pro komunikační prostředí, komunikační služby a řešení, správa komunikačního prostředí)

Královopolská (zařízení pro chemii a petrochemii, jeřáby a zdvihací zařízení, ocelové konstrukce, povrchová úprava a montáže)

Královopolská slévárna (odlitky z oceli – tělesa ventilů, lanová kola, tělesa ložisek, žíhací koše, armatury, pojezdová kola, ozubená kola, nápravy a poloosy, bubnová dna)

První brněnská strojírna (komplexní dodavatel energetických a teplárenských investičních celků)

Nová Mosilana (výroba vlnařských přízí a tkanin)

Doprava

Brno disponuje vynikající dopravní dostupností a strategickou polohou na křižovatce transevropských silničních a železničních dálkových tras, které jsou důležitými dopravními tepnami spojujícími západní Evropu s východní a severní s jižní. Na jihu statutárního města se nalézá křižovatka dálnic D1 (Praha – Brno – Vyškov – Kroměříž) a D2 (Brno – Břeclav – Bratislava), které jsou součástí transevropských magistrál: západ – východ (Francie – Ukrajina: E50) a sever – jih (Skandinávie – Balkán: E55, E65). Silnice první třídy I/43 (E461) vede do Svitav, silnice první třídy I/52 (E461) spojuje Brno s Mikulovem (v úseku Modřice – Pohořelice má status rychlostní komunikace – R52) a dále pokračuje do Vídně. Velký městský okruh je budován převážně na trase dnešní silnice první třídy I/42 (předpokládané dokončení roku 2026). Brno je důležitým železničním uzlem České republiky. Prochází jím IV. multimodální železniční koridor Berlín – Praha – Brno – Břeclav – Vídeň/Bratislava, který je na území České republiky součástí 1. železničního koridoru, rozsáhle zmodernizovaného z důvodu zkvalitnění dálkové železniční dopravy. Město Brno je začleněno do projektu evropské sítě vysokorychlostních tratí a mělo by se stát jedním z uzlových bodů této sítě. Další železniční tratě zajišťují spojení Brna se Žďárem nad Sázavou a Havlíčkovým Brodem (trať 250), Jihlavou (trať 240), Přerovem a Olomoucí (trať 300, resp. 270), Kyjovem a Uherským Hradištěm (trať 340) a Hrušovany nad Jevišovkou (trať 244). Silně diskutovaným tématem mezi Brňany je projekt přesunu hlavního brněnského nádraží z centra města asi o 800 metrů jižněji, do Komárova. Necelých 7 km jihovýchodně od centra leží v Brně-Tuřanech mezinárodní letiště I. kategorie se vzletovou a přistávací dráhou o délce 2650 m a šířce 60 m. Je zde provozováno několik pravidelných leteckých spojení a charterové lety. Roku 2006 byla otevřena nová moderní odbavovací hala. Brněnský dopravní podnik provozuje od roku 1946 lodní dopravu po celé délce Brněnské přehrady (až do Veverské Bítýšky).

Školství a kultura

Brno je po Praze druhým největším centrem vysokého školství v České republice, poskytuje téměř kompletní zastoupení všech směrů studia. Na pěti veřejných a jedné státní vysoké škole studuje více než 80 000 studentů. Největší brněnská vysoká škola, Masarykova univerzita (založena roku 1919), je zároveň druhou největší vysokou školou v republice – navštěvuje ji více než 40 000 studentů. V roce 2010 byla dokončena výstavba Univerzitního kampusu Bohunice, díky čemuž univerzita získala moderní areál pro výuku, výzkum a vývoj (šlo o největší investici v oblasti vysokého školství ve střední Evropě). Nejstarší brněnskou vysokou školou je Vysoké učení technické v Brně založené roku 1899. Počtem studentů (cca 24 000) se řadí na druhé místo v Brně a třetí v republice. Nejstarším vysokým zemědělským a lesnickým učením v českých zemích je Mendelova univerzita v Brně zřízená v roce 1919 (více než 10 000 studentů), Veterinární a farmaceutická univerzita Brno jako jediná vysoká škola u nás nabízí studijní program veterinární medicíny, specifickou uměleckou vysokou školu výrazně ovlivňující kulturní scénu města představuje Janáčkova akademie múzických umění v Brně a nové vojenské profesionály připravuje Univerzita obrany, jediná vojenská vysoká škola v Česku. Nabídku v oblasti vysokoškolského vzdělání doplňuje a rozšiřuje několik soukromých vysokých škol. Brno se může pochlubit dlouhou divadelní tradicí. Národní divadlo Brno nabízí činoherní, operní a baletní představení, která se konají na scénách Janáčkova divadla, jehož provoz byl slavnostně zahájen 2. října 1965 operou Leoše Janáčka Příhody Lišky Bystroušky, Mahenova divadla, prvořadé brněnské architektonické památky vystavěné v letech 1881–82, a divadla Reduta, nejstarší divadelní budovy ve střední Evropě. Na činoherní a hudební (zejména muzikálovou) produkci se zaměřuje Městské divadlo Brno, jehož počátky sahají do roku 1945. Dále v Brně působí divadlo Husa na provázku, HaDivadlo, Divadlo Bolka Polívky, loutkové divadlo Radost, Divadlo Polárka a jiné.

Moravská galerie, jejíž historie začíná v roce 1873, kdy bylo založeno Moravské průmyslové muzeum, je druhým největším muzeem umění v České republice. Její sbírky návštěvníka seznamují se širokým rozsahem uměleckých aktivit – Umění od gotiky po 19. století (např. Peeter Pauwel Rubens a Frans Snyders, Hlava Medúsy či Joža Uprka, Pouť u sv. Antonínka), Moderní a současné umění (např. Jan Zrzavý, San Marco ve dne nebo Emil Filla, Dvě ženy), Užité umění (např. práce Dušana Jurkoviče), Fotografie (např. snímky Josefa Sudka a Jana Saudka), Grafický design (např. díla Alfonse Muchy a Henriho de Toulouse-Lautreca), Rukopisy a staré tisky, Bibliofilie a umělecká knižní vazba a Kolekce uměleckých děl pro nevidomé a slabozraké. Dům umění města Brna se soustřeďuje na aktuální umění. Moravské zemské muzeum je největším a nejstarším muzeem na Moravě a zároveň druhým největším v republice (po Národním muzeu v Praze). Bylo založeno jako Františkovo museum v červenci roku 1817 císařským dekretem Františka I. Ve svých sbírkách uchovává více než 6 milionů exponátů z oborů přírodních a společenských věd, mj. i nesmírně vzácnou sošku Věstonické Venuše, která je považována za vůbec nejstarší keramickou lidskou sošku na světě. Hlavním sídlem Muzea města Brna, jemuž patří i Měnínská brána a vila Tugendhat, je hrad Špilberk. Další zajímavé exponáty lze zhlédnout v Technickém muzeu, Muzeu romské kultury a Mendelově muzeu. V Brně mají svá sídla i Moravský zemský archiv a Moravská zemská knihovna. Ve městě se každoročně koná řada kulturních akcí, např. Brno – město uprostřed Evropy, Mezinárodní hudební festival Brno, Mezinárodní hudební festival Špilberk, Mezinárodní folklorní festival, Den Brna a další. V blízkosti Brněnské přehrady v městské části Brno-Bystrc se nalézá areál Zoologické zahrady Brno, otevřené v roce 1953. Město Brno je tradičně významným centrem kopané (FC Zbrojovka Brno), ledního hokeje (HC Kometa Brno), volejbalu, basketbalu a dalších kolektivních sportů. Na Masarykově okruhu se každoročně koná Velká cena České republiky, součást mistrovství světa silničních motocyklů. Od roku 1777 je Brno sídlem biskupství.

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama