České Budějovice

Budweis /deu/, Czeskie Budziejowice /pol/, Ческе-Будеёвице /rus/

Základní informace

Stát: Česká republika

Kraj: Jihočeský kraj

Okres: České Budějovice

Historická země: Čechy

Katastrální výměra: 55,60 km²

Nadmořská výška: 361–416 m n. m. (střední nadmořská výška činí 386 m n. m.)

Počet obyvatel: 94 865 (k 1. 1. 2010)

Časové pásmo: UTC+01, CET/SEČ (Central European Time – Středoevropský čas)

Zeměpisné souřadnice: 48° 58' 28" s. š., 14° 28' 28" v. d. (náměstí Přemysla Otakara II.)

Vzdálenost do Prahy: 123 km

Vzdálenost k moři: 359 km (Jaderské moře)

Oficiální webové stránky: www.c-budejovice.cz

Krajské a okresní město České Budějovice je správním, hospodářským a kulturním střediskem jižních Čech. Leží na jihovýchodě Českobudějovické pánve při ústí Malše do Vltavy. Východní předměstí zasahují na svahy Lišovského prahu. České Budějovice jsou statutárním městem s magistrátem a primátorem, které nemá žádnou samosprávnou městskou část. V minulosti k nim byly připojeny některé okolní obce, které byly později administrativně sloučeny do sedmi místních částí. V souvislosti s úbytkem obyvatel se na počátku 21. století vedení města snažilo připojit některé sousední samostatné obce jako Borek, Hrdějovice či dokonce vzdálenější Hlubokou nad Vltavou – neúspěšně. Teritorium města tvoří 11 katastrálních území (České Budějovice 1 až 7, České Vrbné, Haklovy Dvory, Třebotovice a Kaliště u Českých Budějovic). Po osamostatnění osady Dobrá Voda u Českých Budějovic se z Třebotovic a Kaliště stala exkláva. K 1. 1. 2010 měly České Budějovice 94 865 obyvatel (z toho bylo 45 643 mužů a 49 222 žen). Nejvíce obyvatel za celou historii města zde žilo v roce 1990 – 100 014. Průměrný věk obyvatel činil 41,4 roku (muži 40,0, ženy 42,8). Obyvatelé v ekonomicky aktivním věku (15–64 let) tvořili 71,2 %, děti ve věku 0–14 let 13,1 % a senioři starší 65 let 15,7 % z celkového počtu obyvatel. V průběhu roku 2009 činil přirozený přírůstek 185 osob, migrační přírůstek –256 osob a celkový přírůstek tudíž dosáhl hodnoty –71 osob.

      Vývoj počtu obyvatel v letech 1869–2010

Klima Českých Budějovic je mírně teplé, mírně vlhké a s mírnou zimou. Je ovlivňováno blízkostí Šumavy a Novohradských hor, slabě se projevuje i vliv Alp. Průměrné měsíční teploty se pohybují v rozmezí –1,8 °C (leden) až 17,7 °C (červenec), dlouhodobý roční průměr teplot činí 8,1 °C. Poloha Českých Budějovic na dně mělké široké pánve způsobuje zejména v zimě četné inverze (11. února 1929 byla v sousední obci Litvínovice naměřena doposud nejnižší zaznamenaná teplota na území republiky: –42,2 °C). Zejména v severozápadní části města se vyskytují časté a husté mlhy související s mnoha rybníky v okolí. Dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek činí 623 mm, přičemž většina z nich spadne v létě. Poloha na soutoku Vltavy a Malše představuje pro jihočeskou metropoli značné riziko povodní. Ze strany Vltavy bylo jejich nebezpečí výrazně sníženo na konci 50. let poté, co byla vybudována vodní nádrž Lipno. Přesto bylo město v srpnu 2002 zasaženo pětisetletou povodní, největší v historii Českých Budějovic, kdy Malší a Vltavou protékalo deset až patnáctkrát více vody než je průměr. Deset kilometrů západně od Českých Budějovic se rozkládá CHKO Blanský les, patnáct kilometrů na východ leží CHKO Třeboňsko. Severozápadně od města se nalézá řada rybníků (největším je Bezdrev) s přírodní rezervací Vrbenské rybníky.

Původní forma jména byla Budivojovice, neboli „osada lidí Budivojových“. Ve 14. století se objevila kratší podoba Budějovice v souvislosti se zkrácením osobního jména Budivoj na Buděj. Němčina přejala místní jméno ve formě Budweis. Přívlastek České se začal objevovat již v období husitské revoluce. Oficiálně však název České Budějovice platí až od roku 1920. Nejen v jihočeském nářečí se dnes zkracuje na Budějice či Budějce. V latině se užívá jméno Budvicium.

Historie

Již v první polovině 13. století byla v místech, kde dnes stojí kostel sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa založena původní obec Budivojovice. Jejím zakladatelem byl patrně Budivoj, syn Číče ze Železnice, dvorský sudí v letech 1205–1213. Kolem roku 1260 jeho syn Čéč (z Budivojovic; nejvyšší dvorský i zemský sudí v letech 1256–1264) odstoupil svůj majetek českému králi Přemyslu Otakarovi II., který zde roku 1265 založil město, jež mělo sloužit jako opora krále proti Vítkovcům (resp. Rožmberkům) i Rakousům. Od založení se na výstavbě města významně podíleli němečtí kolonisté z jižních Čech, ale i z Rakouska a z Bavorska. Češi se soustředili v České ulici a tvořili třetinu osídlení. Od poloviny 14. století zde žilo rovněž několik židovských rodin (u Černé věže). Roku 1506 však byli vyhnáni a jejich majetek byl zabaven. V roce 1302 byl založen městský špitál. Město bylo od počátku trnem v oku Rožmberků. V roce 1279 ho vyplenil Záviš z Falkenštejna. V letech 1289–90 se ho podařilo ovládnout Závišovu bratrovi Vítkovi z Krumlova, který nově vzniklé město připojil k hradu Hluboká. Roku 1290 však bylo vráceno královské komoře. Neúspěšně v roce 1318 Budějovice obléhal Petr I. z Rožmberka. V roce 1308 a 1342 zde pobýval královský dvůr.

Za věrnost královské koruně bylo město štědře odměňováno četnými výsadami zaručujícími hospodářskou prosperitu a čilý obchodní ruch. Významná obchodní privilegia mu v roce 1351 udělil i císař Karel IV. Město se tudíž zdárně rozvíjelo – již na přelomu 13. a 14. století zde stály dva krásné chrámy a obepínaly jej pevné hradby. Dřevěné domy byly postupně nahrazovány kamennými, po roce 1364 se na rozlehlém náměstí objevily masné a chlebové krámy. Zikmund Lucemburský v roce 1421 dal město do zástavy arcivévodovi rakouskému Albrechtovi V. Velkomyslnému. Katolicky orientované České Budějovice stály během husitské revoluce na straně Zikmunda, po jejím skončení postupně klesal vliv německého patriciátu. Roku 1453 Ladislav Pohrobek postoupil město doživotně Jindřichovi z Rožmberka. Ten však v roce 1457 zemřel a město poté již nikdy nebylo zastaveno. Ve sporech katolické a královské strany za vlády Jiřího z Poděbrad zachovávaly Budějovice nejprve neutralitu. Roku 1467 se první český purkmistr Ondřej Puklice ze Vztuh přidal na stranu Jiřího z Poděbrad, téhož roku ovšem ve městě došlo ke spiknutí německé menšiny, Puklice byl svržen a zavražděn, a město opět ovládl německý patriciát, který se přidal k Jednotě zelenohorské a na stranu Matyáše Korvína (1468), k nepřátelům krále Jiřího. V 16. století zaznamenaly České Budějovice nebývalý rozvoj související s těžbou stříbra v okolních dolech, s vařením piva, rybníkářstvím a obchodem se solí a suknem. Rovněž se zde odlévaly zvony a dělové koule. Roku 1569 sem byla přemístěna mincovna z Prahy (ražba trvala až do roku 1611). Významnou se stala plavba po Vltavě, která byla splavněna od Budějovic do Prahy. Další výsady Budějovice získaly poté, co se roku 1547 odmítly připojit k odboji českých měst proti císaři Ferdinandovi I. Získané prostředky přispěly k tomu, že město dostalo půvabnou renesanční tvář. Vznikla nová budova radnice, byly přestavěny hradby a byla postavena vysoká věž, které se dnes říká "Černá". Roku 1611 vpadlo do města vojsko pasovského biskupa.

V letech 1618–19 se České Budějovice nepřidaly ke stavovskému povstání a byly následně obléhány stavovským vojskem, které však bylo roku 1619 poraženo císařskými vojsky Karla Bonaventury Buquoye v bitvě u Záblatí. Na to záhy doplatilo sousední luteránské horní město Rudolfov, které Buquoy na naléhání budějovických měšťanů prakticky srovnal se zemí. Po zbytek třicetileté války se již městu vlastní boje vyhnuly. Za saského vpádu v letech 1631–33 se zde skryli nejvyšší zemští úředníci a ve farním kostele byly uschovány korunovační klenoty. V červenci 1641 zničil rozsáhlý požár značnou část města – shořelo více než 200 domů a 64 městských dvorců. Obnovení města trvalo několik desítek let. Během první slezské války byly Budějovice obsazeny vojsky bavorského kurfiřta Karla Albrechta (roku 1741), za druhé slezské války byly okupovány Prusy (roku 1744). I v baroku se výrazně změnila podoba veřejných budov i soukromých domů. Roku 1762 se zde usadil řád piaristů a zřídil tu latinské gymnázium. V roce 1785 za vlády císaře Josefa II. bylo založeno českobudějovické biskupství. Zemskými silnicemi byly České Budějovice spojeny s Třeboní a Vitorazskem, s Cáhlovem (Freistadt), s Klatovy a Prahou.

V letech 1825–1832 vybudovaná koněspřežná dráha spojila České Budějovice s hornorakouským Lincem (nejstarší na evropském kontinentu) a spolu s vltavskou plavbou usnadnila přepravu zboží v severojižním směru. Roku 1848 byla z Vídně do Českých Budějovic přemístěna továrna na výrobu tužek a kameniny Hardtmuth (výroba kameniny ukončena roku 1870). V roce 1894 byl založen Český akciový pivovar, roku 1936 přejmenovaný na Budvar. Poté co v letech 1868–1874 byly vybudovány železniční tratě pro parní stroje do Plzně, Prahy a Vídně, se město stalo významným železničním uzlem a centrem obchodu mezi rakouskými a českými zeměmi. Po rozpadu Rakousko-Uherska nastalo období stagnace, neboť byly přerušeny tradiční styky s rakouskými městy (Linec). Ve městě získalo rozhodující slovo české obyvatelstvo, což ovšem neplatilo v období protektorátu. Nálety amerického letectva v březnu 1945 značně poškodily město a způsobily velké ztráty na životech. Po válce došlo k odsunu německého obyvatelstva – asi 7500 lidí (cca 16 % obyvatel). Útlum byl postupně překonán až v šedesátých letech 20. století. V osmdesátých letech proběhla na předměstích rozsáhlá výstavba panelových sídlišť související mimojiné s budováním nedaleké Jaderné elektrárny Temelín. Nový rozvojový impulz zaznamenaly České Budějovice po roce 1989, kdy byly obnoveny styky s Rakouskem. V srpnu 2002 město značně poškodily rozsáhlé povodně.

Architektura a pamětihodnosti

Zvíkovský purkrabí Hirzo z Klingenbergu, schopný lokátor krále Přemysla Otakara II., založil nové královské město jižně od původní vsi na pravém břehu Vltavy pod soutokem s Malší. Dostatek prostoru a rovinatý terén umožnily velkorysé řešení s rozlehlým centrálním náměstím, s pravidelnou sítí širokých ulic a určením místa pro kostel a klášter. Proto jsou České Budějovice řazeny mezi naše nejvýznamnější gotická kolonizační města. Historické jádro Budějovic má přibližně oválný tvar (roku 1980 bylo vyhlášeno za městskou památkovou rezervaci). Jeho středem je čtvercové náměstí Přemysla Otakara II. (dříve Žižkovo) se stranami o délce 133 m (a plochou 1,77 ha) s gotickými, renesančními a barokními měšťanskými domy s podloubími. Zachovaly se na nich četné gotické portály, arkády loubí, bezžebrové gotické klenby loubí, renesanční klenby a průčelí z 16. století. Uprostřed náměstí stojí barokní Samsonova kašna, jeden ze symbolů města, postavená v letech 1720–27 sochařem Dietrichem a kameníkem Hornem. V jihozápadním rohu náměstí stojí dvoupatrová budova renesanční radnice s trojicí věží nad atikou. Sochy na atice v nadživotní velikosti zhotovil z vápence sochař Josef Dietrich a znázorňují měšťanské ctnosti: Spravedlnost, Statečnost, Moudrost a Opatrnost. Nejkrásnější místností v interiéru je obřadní síň v 1. patře, která původně sloužila jako soudní síň. Strop je zdoben freskou s názvem „Šalamounův soud“ od pasovského malíře Jana Adama Schöpfa z roku 1727 a na stěně visí gobelín od akademického malíře Cyrila Boudy z roku 1951. Výstavba radnice započala roku 1555, v sedmnáctém století ji poškodil požár, a proto v letech 1727–30 proběhla barokní přestavba (italský stavitel Anton Erhardt Martinelli). Touto přestavbou získala radnice dnešní podobu. Mezi další pozoruhodné českobudějovické památky patří:

Katedrální kostel sv. Mikuláše (U Černé věže): stojí jen pár kroků od severovýchodního rohu náměstí Přemysla Otakara II. na základech původního městského farního kostela, který byl založený současně s městem (ale ještě v roce 1297 nebyl dokončený). Mezi lety 1518–1535 proběhla jeho přestavba do podoby pozdně gotického síňového trojlodí. V červenci 1641 však tento chrám i s veškerým vnitřním vybavením podlehl rozsáhlému požáru. Hned v následujících letech 1641–1649 byl za vydatné pomoci dobročinných sbírek v barokním stylu postaven z velké části nový svatostánek (podle návrhů Giovanniho Ciprianiho a Francesca Canevale). Úpravu vstupního průčelí do dnešní podoby provedl v letech 1686–88 schwarzenberský stavitel Giaccomo di Maggi. Do výklenků nad vchody vytvořil sochař Tomáš Zeisl plastiky sv. Mikuláše, patrona českobudějovické diecéze, sv. Václava, patrona české země, a sv. Auraciána, patrona města. Od roku 1785 je kostel sv. Mikuláše hlavním kostelem českobudějovické diecéze. Interiér kostela je jednoduše zařízen. Jeho nejzajímavějšími prvky jsou: hlavní oltář z roku 1791 se starším obrazem sv. Mikuláše, rokoková kazatelna, původem z kajetánského kostela na Malé Straně v Praze, a barokní oltáře sv. Anny a Panny Marie z 18. století v bočních kaplích. Kolem kostela se až do roku 1784 rozkládal městský hřbitov. Na východ od katedrálního presbytáře samostatně stojí barokní centrální kaple Smrtelných úzkostí Páně z let 1727–31, jež nahradila starší hřbitovní gotickou kapli.

Černá věž (U Černé věže 70): dominanta, symbol a oblíbená turistická atrakce tyčící se v sousedství kostela sv. Mikuláše. Goticko-renesanční věž čtvercového půdorysu o délce strany 11,6 m a s výškou 71,9 m byla postavena v letech 1549–1577 pod vedením italských stavitelů Hanse Spatze, Lorenze a Vincence Vogarelliho. Měla být dokladem hospodářského rozmachu renesančních Českých Budějovic, zároveň též sloužila jako zvonice a hláska. Ve věži je umístěno šest zvonů, nejtěžší je zvon Bumerin vážící 3429 kg. Z ochozu v devátém patře je nádherný výhled téměř na celou Českobudějovickou pánev.

Bývalý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie (Piaristické náměstí 149): jedná se o nejstarší budovy Českých Budějovic, byly založeny společně s městem v roce 1265 při jeho západním obvodu. Bývalý klášterní kostel je považován za nejcennější historicko-uměleckou památku Českých Budějovic a za jednu z nejvzácnějších gotických staveb u nás. Jedná se o trojlodní baziliku s nevystupující příčnou lodí a pětiboce uzavřeným vysokým chórem, jehož stavba byla dokončena kolem roku 1300 (stavba baziliky pokračovala až do sedmdesátých let 14. století). Menší přestavby proběhly zejména v 17. a 19. století, v zásadě však zůstala zachována původní gotická struktura. Interiér kostela byl ve 14. století vyzdoben mimořádně cennými barevnými freskami s výjevy ze života svatých. Po regotizaci z šedesátých let 19. století zůstaly z původního zařízení barokní lavice a varhany a rokoková kazatelna. Na jižní stranu kostela navazuje klášterní budova s gotickým ambitem zaklenutým žebrovými klenbami a s rajským dvorem obklopeným gotickou křížovou chodbou. U kláštera stojí pozdně gotická tzv. Bílá věž z poloviny 15. století s barokní bání z roku 1772. Areál kláštera náležel nejprve dominikánům (1265–1548 a 1580–1784), poté piaristům (1785–1871; umístili sem své latinské gymnázium) a nakonec redemptoristům (1885–1950).

Městské opevnění: jeho stavba byla zahájena již za Přemysla Otakara II., upravované bylo po roce 1339, k jeho zesílení došlo na konci 15. století a k další přestavbě ve století šestnáctém. Na západním a jihozápadním okraji historického jádra se dochoval souvislý hradební úsek s půlkruhovou tzv. Otakarovou baštou z konce 13. století a hradební věží Železná panna ze 14. století, upravenou po úderu blesku v roce 1612. Při severozápadním okraji starého města stojí Rabenštejnská věž (či Rabštejnská), jedna z nejlépe zachovaných součástí bývalého opevnění, postavená již ve 14. století. Do dnešní podoby byla přestavěna roku 1551.

Koněspřežní železnice: nejstarší železnice na evropském kontinentě byla postavena v letech 1825–1832 pod vedením Františka Antonína Gerstnera a později Matyáše Schönerera. Jejím úkolem bylo zrychlit a zlevnit dopravu mezi Českými Budějovicemi a Lincem. Vlastní trať koněspřežky tvořily dřevěné kolejnice o rozchodu 1106 mm, jejichž vnitřní hrany byly opatřeny železným pásem. Její délka byla 128,7 km. Sloužila až do roku 1870, poté byla upravena pro účely parního provozu. Na bývalé trase koněspřežky se dochovala řada památek – staniční budovy, strážní domky, skladišťě, kamenné mostky, náspy a viadukty. Některé se nacházejí i na území Českých Budějovic, např. stáje pro koně a skladiště, kanceláře železnice a osobní pokladna, solní sklad a strážní domek, v němž je dnes umístěná expozice seznamující zájemce s historií koněspřežní železnice, která byla roku 1971 prohlášena za národní kulturní památku.

Masné krámy (Krajinská 13): nízká a protáhlá rohová budova, která kdysi opravdu sloužila k prodeji masa a chleba. Původní masné krámy stály přímo uprostřed náměstí, ale král Karel IV. je nařídil (pro zápach, který z nich vycházel) v roce 1364 přestěhovat na dnešní místo. Současnou podobu získaly při renesanční přestavbě z roku 1554, vstupní štít byl roku 1830 empírově přestavěn. V roce 1953 došlo k úpravě objektu na proslulou restauraci, vyhledávanou zejména milovníky Budějovického Budvaru.

Hospodářské poměry

České Budějovice jsou městem s dlouholetou průmyslovou tradicí v mnoha oborech. Zastoupen je zejména průmysl strojírenský, potravinářský a dřevozpracující, dále pak slévárenský, elektrotechnický, papírenský a polygrafický. Výrobní kapacity jsou z větší části soustředěny na severu, severovýchodě a východě města a v prostoru západně od nádraží. Po roce 1989 zde byla otevřena řada bankovních poboček a nákupních center. V souvislosti s narůstajícím cestovním ruchem došlo k rozvoji ubytovacích a restauračních zařízení. Severozápadně od centra na levém břehu Vltavy se rozkládá areál českobudějovického výstaviště, kde se mj. konají tradiční výstavy Země živitelka (od roku 1970) a Hobby či oblíbené Slavnosti piva. Mezi významné místní firmy náleží:

Budějovický Budvar (výroba piva – značky Budvar a Pardál)

Budějovický měšťanský pivovar (výroba piva – značka Samson)

Koh-i-noor Hardtmuth (školní a kancelářské potřeby – psací, kreslící a rýsovací potřeby, pastelky, sešity a bloky, pryže, grafitové tužky, uhly, rudky, pastely, křídy, tuše, olejové, temperové a vodové barvy, tesařské tužky, zvýrazňovače, lepidla, pořadače, sponky a další produkty)

Madeta (zpracování mléka a výroba mléčných výrobků – mléko, smetana, zakysané nápoje, jogurty, máslo, sýry, tvaroh a dezerty)

E.ON Česká republika (dodavatel elektrické energie a zemního plynu pro domácnosti, podnikatele a velkoodběratele)

Robert Bosch (vývoj a výroba komponent motorů pro osobní automobily)

Motor Jikov (skupina společností s převážně strojírenským a slévárenským zaměřením – příslušenství a komponenty osobních a nákladních automobilů, tlakové odlitky ze slitin hliníku a zinku, odlitky ze šedé a tvárné litiny, speciální obráběcí stroje, montážní zařízení, CNG plnící zařízení, formy pro vstřikování kovů, nýtovací nářadí, sekačky a čistící stroje)

Obchodní tiskárny (lehká kartonáž a merkantilní tisk)

Duropack Bupak Obaly (výroba vlnité lepenky a obalů z vlnité lepenky)

Gama Group (výroba jednorázových zdravotnických prostředků, laboratorních a veterinárních produktů z plastů)

Gamex CB (výroba potravinářských obalů)

Sigma České Budějovice (výroba komunální techniky, zábradlí, stavebních ocelových konstrukcí, nosníků, přístřešků, nádrží a kontejnerů, průmyslových čistíren odpadních vod a jejich komponent)

ČSAD Jihotrans (silniční nákladní a osobní doprava, spedice a autobusová doprava, servis užitkových vozidel a autobusů)

Doprava

České Budějovice jsou důležitou dopravní křižovatkou. Prochází jimi silnice první třídy I/3 (E55) spojující Budějovice s Táborem a hraničním přechodem Dolní Dvořiště na česko-rakouské hranici. Na severozápadě města na ni navazuje silnice první třídy I/20 (E49) vedoucí do Písku. Spojení s Třeboní zajišťuje silnice první třídy I/34 (E49). České Budějovice již dlouho čekají na dálniční propojení se zbytkem republiky. Od druhé poloviny 19. století jsou významným železničním uzlem. Ve městě se sbíhají čtyři důležité železniční tratě: 220 (směr Tábor), 190 (směr Plzeň), 199 (směr České Velenice – Gmünd) a 196 (směr Horní Dvořiště – Summerau). Lokální trať 194 spojuje České Budějovice s Českým Krumlovem a Volary. Rozlehlé nádraží se nachází cca 750 m na východ od historického jádra. V areálu bývalého vojenského letiště v Plané u Českých Budějovic se dnes nalézá mezinárodní Letiště České Budějovice se statusem veřejného vnitrostátního a neveřejného mezinárodního letiště s vnější hranicí. Plánovaná rozsáhlá modernizace a rekonstrukce by měla v budoucnu vést k zařazení letiště do sítě veřejných regionálních mezinárodních letišť.

Školství a kultura

V Českých Budějovicích sídlí tři vysoké školy – největší, Jihočeská univerzita s téměř 13 000 studentů, Vysoká škola evropských a regionálních studií a Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Město je jedním z hlavních středisek výzkumu a vědy v České republice, a to především v oblasti přírodních věd. Působí zde Biologické centrum AV ČR a Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR. Jihočeské divadlo vedle standardní činohry nabízí i operní, baletní a loutková představení. Divadlo je rovněž provozovatelem otáčivého hlediště v Českém Krumlově. K nejvýznamnějším kulturním institucím na jihu Čech patří Jihočeské muzeum s orientací na přírodní a společenské vědy a se stálými expozicemi přírody, pravěku a raného středověku, a středověku jižních Čech. Multimediální expozici s názvem Příběh budějovického piva zobrazující dějiny pivovarnictví v Českých Budějovicích lze zhlédnout v Návštěvnickém centru Budějovického Budvaru. Milovníci vůně spáleného benzinu mohou navštívit Jihočeské motocyklové muzeum. Důležitou roli v životě města hraje sport a tělovýchova, a to již od počátku 20. století, kdy Sokol upravil dokonce celý ostrov mezi dvěma říčními rameny na velké sportoviště (dnešní Sokolský ostrov). V nejvyšších celostátních soutěžích působí fotbalový klub SK Dynamo České Budějovice, hokejový klub HC Mountfield a volejbalisté VK Jihostroj České Budějovice. Od roku 1785 jsou České Budějovice sídlem biskupství.

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama