Gardské jezero

Lago di Garda též Benaco /ita/, Gardasee [gardazé] /deu/, Lac de Garde [lak d gard] /fra/, Lake Garda [lejk gáda] /eng/, озеро Гарда /rus/, Lacus Benacus [lakus benakus] /lat/, Gardsko jezero /slv/, Gardajärvi /fin/

Základní informace

Stát: Itálie

Region: Lombardie, Benátsko a Tridentsko-Horní Adiže

Rozloha: 370 km²

Objem: 50,35 km³

Maximální hloubka: 365 m

Průměrná hloubka: 136 m

Délka pobřeží: 145 km

Plocha povodí: 2290 km²

Retenční čas: 26,8 roku

Nadmořská výška: 65 m n. m.

Zeměpisné souřadnice: 45° 38' 15" s. š., 10° 39' 41" v. d.

Vzdálenost do Prahy: 537 km

Vzdálenost do Říma: 417 km

Klimatické údaje pro město Salò

Klimatické údaje pro město Riva del Garda

Severoitalské jezero Lago di Garda (Gardské jezero) se rozkládá mezi Alpami a Pádskou nížinou. Prochází jím hranice mezi regiony Lombardie (Lombardia, provincie Brescia), Benátsko (Veneto, provincie Verona) a Tridentsko-Horní Adiže (Trentino-Alto Adige, provincie Trento). Na západě, severu a východě je obklopeno masivem Gardských hor (Prealpi Gardesane), jehož základními stavebními prvky jsou vápenec a dolomit – geologicky náleží do Jižních vápencových Alp. Západně od jezera se zvedá Monte Caplone do výšky 1976 m a patnáct kilometrů severozápadně od severního konce Lago di Garda dosahuje Monte Cadria výšky 2254 m. Rovnoběžně podél části východního břehu se táhne v délce 40 km hřeben Monte Baldo (Valdritta, 2218 m), který odděluje Gardské jezero od údolí významné severoitalské řeky Adiže (Adige). Břehy severní poloviny jezera jsou většinou lemovány strmými a vysokými svahy, naopak v jižní části mají charakter plochého akumulačního pobřeží, které přechází do Pádské nížiny. Největší z italských jezer (370 km²) je dlouhé 53 km a široké 2,25 km (na severu) až 17,4 km (v jižní části). Vzhledem k nadmořské výšce 65 m a maximální hloubce 365 m se Lago di Garda řadí mezi největší kryptodeprese na zemském povrchu, neboť jeho dno zasahuje až 300 m pod hladinu moře. Jezero má ledovcovo-tektonický původ, neboť tektonickou sníženinu dále modelovaly pleistocénní ledovce. Podle některých názorů však ledovce vyplnily a dále přetvářely údolí vzniklé erozní činností tekoucí vody před 5–6 miliony let. Jižní partie jezera jsou lemovány ledovcovými usazeninami, na jihu je přehrazeno čelní ledovcovou morénou. Z četných ostrůvků stojí za zmínku pět hlavních – největšími jsou Garda (Isola del Garda) a San Biagio (Isola di San Biagio), dalšími Trimelone, Sogno a Olivi.

Z poměrně malého povodí (2290 km²) přijímá Gardské jezero 25 přítoků, z nichž největší Sarca do něj ústí ze severu u osady Torbole. Jediným výtokem je řeka Mincio opouštějící jezero u města Peschiera del Garda a ústící po 75 km jihovýchodně od Mantovy zleva do Pádu. Lago di Garda je známé pro své příjemné, mírně teplé a poměrně vlhké podnebí, neboť Alpy brání přílivu studeného vzduchu od severu. Vody jezera rovněž mají příznivý vliv na místní klima – v zimě ho oteplují a v létě naopak ochlazují. Srážkové úhrny jsou v průběhu roku poměrně vyrovnané, s maximem v říjnu a nejnižšími hodnotami v zimních měsících. Sníh padá pouze nepravidelně a hlavně ve vyšších polohách. Počasí v jezerní oblasti je výrazně ovlivňováno řadou různých druhů větrů, mezi nimiž vynikají peler, vanoucí ze severu od časných ranních hodin do doby kolem poledne, ora, foukající z jihu z Pádské nížiny od popolední až do pozdního odpoledne, ponal, typický letní a intenzivní vítr přicházející z údolí Ledro v ranních a večerních hodinách, bali, typický zimní vítr ze severu, vyvolaný prudkým poklesem teploty často v důsledku silného sněžení, ander, stálý vítr od jihozápadu vanoucí v časném odpoledni a trvající jen několik hodin, a vinessa, stálý vítr od jihovýchodu a posel špatného počasí. Dalšími specifickými větry jsou montes, boaren, gardesana, visentina a fasanella.

Rozmanitá a bohatá flóra je dána morfologickou a klimatickou různorodostí území okolo Lago di Garda a jeho příznivými klimatickými podmínkami. V pobřežních oblastech se vyskytují druhy typické pro středomořský region, např. cypřiše, cedry, vavříny, oleandry, mimózy, akáty, magnolie, agáve, orchideje, zlatice, rozmarýn, baldrián, křoviny divokých růží a v menší míře i palmy. Na svazích rostou jedlé kaštany, ořechy, duby a vřes. Ve vyšších polohách, zejména v masivu Monte Baldo se nalézá alpská vegetace s jedlemi, borovicemi, horskou klečí, narcisy, protěží, pivoňkami a liliemi. Jezerní oblast je významným zimovištěm stěhovavého ptactva. Pěstuje se zde vinná réva, olivy a citrusy, z nichž se vyrábí místní kvalitní vína (Bardolino, Soave, Valpollicela), olivový olej a citrusové sirupy. Provozován je rybolov (placka, ouklej, úhoř, mník, kapr, tloušť, síh, štika, candát, lín, pstruh a sladkovodní rak).

Hlavní hospodářský význam však mají služby spojené s cestovním ruchem, k jehož významnějšímu rozvoji došlo až na počátku 20. století, tudíž výrazně později než v případě jezer Como a Maggiore. Při pobřeží byla postavena řada rekreačních středisek a klimatických lázní. Z měst a městeček lemujících břehy jezera je nutné uvést Sirmione, Desenzano del Garda, Lonato del Garda, Padenghe sul Garda, Moniga del Garda, Manerba del Garda, San Felice del Benaco, Salò, Gardone Riviera, Toscolano-Maderno, Gargnano, Tignale, Tremosine a Limone sul Garda v provincii Brescia, Peschiera del Garda, Castelnuovo del Garda, Lazise, Bardolino, Garda, Torri del Benaco, Brenzone a Malcesine v provincii Verona a Riva del Garda a Nago-Torbole v provincii Trento. Na jezeře je

provozována rozvinutá veřejná lodní doprava. Výletní lodě umožňují zhlédnout zahrady a vily, které nejsou vidět z pobřežní silnice. Podél západního břehu vede věhlasná silnice Gardesana Occidentale, doklad pokročilého silničního stavitelství s četnými tunely a galeriemi vyhloubenými do skály. Východní břeh lemuje silnice Gardesana Orientale. Jižně od jezera a rovněž i nedalekým údolím Adiže prochází dálnice A4, resp. A22 (ve směru na Brennerský průsmyk) společně se železnicí. Starořímští básníci Vergilius, Horatius a Catullus ho nazývali Lacus Benacus. Dnešní název se objevil poté, co městečko Garda povýšené na počátku 9. století císařem Karlem Velikým na hrabství získalo nadvládu nad oblastí jezera.

Zeměpisné a turistické zajímavosti

Lago di Garda patří mezi světoznámé turistické destinace a je jednou z nejoblíbenějších rekreačních oblastí v Itálii. Návštěvníky přitahuje příjemné klima, hustá síť značených turistických tras v okolních horách, kvalitní a atraktivní cyklostezky, nejlepší podmínky pro windsurfing v Evropě, krásné přírodní scenérie a zajímavé historické památky.

Sirmione (7646 obyv.): městečko ležící na úzkém poloostrově tvořeném usazeninami čelní ledovcové morény a vybíhajícím do jezera z jižního pobřeží v délce větší než 4 km. Jeho dominantou je pohádkový středověký hrad Castello Scaligero s hranatými střílnovými věžemi, postavený v druhé polovině 13. století v nejužším místě poloostrova a téměř celý obklopený vodou. Z cimbuří je krásný výhled na jezero i městečko. Kostel San Pietro in Mavino s románskou zvonicí z roku 1070 je vyzdoben freskami z 12. až 16. století. Na nejzažším konci poloostrova se nachází tzv. „Catullovy grotty“ (Grotte di Catullo), hlavní historická památka Sirmione. Pravděpodobně se jedná o zbytky dolních podlaží okázalé vily postavené v období 1. století př. n. l. a 1. století n. l. a považované za největší a nejvýznamnější římskou vilu v severní Itálii. Poslední léta života zde prožil starořímský básník Catullus. Rozlehlý areál má pravoúhlý tvar s rozměry přibližně 199 na 102 metrů. Poloostrov je známý i pro své sirné prameny.

Desenzano del Garda (27 011 obyv.): největší město na břehu Gardského jezera se rozprostírá podél západní části jižního pobřeží. Nejlepší turistické východiště pro poznávání jezera a jeho okolí těží ze své výhodné dopravní polohy (vlastní exit na dálnici A4 mezi Milánem a Benátkami, velká železniční stanice a trajektový přístav). Kousek od přístavu se nalézá tzv. Villa Romana z počátku 4. století n. l. s krásnými mozaikami a malým muzeem. Pozornost si zaslouží i středověký hrad nabízející ze své terasy jeden z nejkrásnějších pohledů na jezero, katedrála Santa Maria Maddalena, postavená podle návrhu Giulia Todeschiniho a vysvěcená roku 1611, s cyklem obrazů věnovaných sv. Máří Magdaléně, jejichž autorem je Andrea Celesti (1637–1712), jeden z hlavních představitelů benátské malby sedmnáctého století, a bývalý klášter Santa Maria de Senioribus, založený karmelitány v roce 1472 a dnes sloužící mj. jako sídlo archeologického muzea, které má ve svých sbírkách jedny z nejstarších pluhů na světě.

Salò (10 640 obyv.): městečko na západním pobřeží ležící v půvabné poloze podél úzké zátoky a chráněné před větry, známé nejen jako rodiště Gaspara da Salò (vlastním jménem Gasparo Bertolotti, 1540–1609), považovaného za jednoho z prvních tvůrců moderních houslí, ale i jako sídlo loutkové fašistické vlády tzv. Republiky Salò, trvající od 18. 9. 1943 do 25. 4. 1945. Nejcennějším architektonickým dílem městečka je katedrála Santa Maria Annunziata, přestavěná v pozdně gotickém stylu roku 1453, s pozoruhodným renesančním portálem a bohatě vybaveným interiérem. Budova Palazzo della Magnifica Patria z roku 1524, upravená po zemětřesení v roce 1901, dnes slouží jako radnice. Hodnotné přírodní partie na západním břehu jsou mezi Salò a Limone sul Garda chráněny v rámci Parco Alto Garda Bresciano. Přímo nad městečkem se vypíná Monte San Bartolomeo (568 m) s řadou naučných stezek.

Gardone Riviera (2713 obyv.): proslulé letovisko situované na západním pobřeží nedaleko Salò se stálým a příjemným mikroklimatem, bujným a různorodým rostlinstvem, elegantním pobřežním bulvárem a specifickou atmosférou. V místní botanické zahradě Giardino Botanico Fondazione André Heller (též Giardino Botanico A. Hruska) rostou stovky rostlinných druhů z pěti kontinentů. Na severním okraji stojí komplex Vittoriale degli italiani zahrnující vedle amfiteátru, části válečné lodi a různých pomníků i vilu a mauzoleum rozporuplného italského básníka a spisovatele Gabriela d'Annunzia (1863–1938). Hodnocení komlexu se pohybuje v rozmezí od „monumentální citadela“ až po „fašistický lunapark“.

Riva del Garda (16 054 obyv.): město rozkládající se při nejsevernějších partiích Lago di Garda, středisko severní části jezerní oblasti a významné turistické centrum. Jeho hlavní pamětihodností je středověký scaligerský vodní hrad la Rocca postavený roku 1124 a upravený v 15. století, od břehu oddělený padacím mostkem (dnes sídlo muzea a galerie). Na západě město ohraničuje impozantně se vypínající Monte Rocchetta (1575 m), na jejíž strmých svazích stojí ve výšce asi 160 metrů tzv. Bastione, benátská pevnost s krásným výhledem na město a jezero. Riva se může pochlubit i řadou cenných barokních domů a kostely Inviolata (z roku 1603) a Santa Maria Assunta. Hned u přístavu leží půvabné náměstí Piazza Tre novembre zdobené podloubími a mohutnou hodinovou věží Torre Apponale (z roku 1220). Významnou památkou je i Palazzo Pretorio, postavený pravděpodobně ve 14. století rodinou Scaligeriů. Technickou zajímavostí ležící na jihozápadním konci města je hydroelektrárna Ponale z let 1925–28, která získává vodu z jezera Ledro (Lago di Ledro) šest kilometrů dlouhým kanálem. Riva del Garda a jeho okolí nabízejí ideální podmínky pro plachtařský sport, windsurfing, pěší turistiku i cykloturistiku, sportovní rybaření, horolezectví, kanoistiku a další sportovní aktivity, milovníci koupání mohou v létě využít pláže nacházející se přímo ve městě, které je známé i jako kongresové středisko a místo výroby kvalitního papíru (Cartiere del Garda). Od sousedního městečka Torbole na jihovýchodě (obec Nago-Torbole) ho odděluje hřeben Monte Brione.

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama