Ischia [iskia]

Isola d'Ischia [izola d'iskia] /ita/

Základní informace

Stát: Itálie

Region: Kampánie

Provincie: Napoli

Rozloha: 46,3 km²

Nadmořská výška: 0–789 m n. m. (střední nadmořská výška činí 135 m n. m.)

Počet obyvatel: 62 298 (2010)

Hustota zalidnění: 1346 obyv. na km²

Časové pásmo: UTC+01, CET/SEČ (Central European Time/Středoevropský čas)

Zeměpisné souřadnice: 40° 43' 30" s. š., 13° 54' 37" v. d.

Poloha: Tyrhénské moře

Souostroví: Flegrejské ostrovy

Vzdálenost do Prahy: 1035 km

Vzdálenost do Říma: 169 km

Hornatý italský ostrov Ischia leží v Tyrhénském moři (Mar Tirreno) při severozápadním okraji Neapolského zálivu (Golfo di Napoli) a je největším ze skupiny Flegrejských ostrovů (Isole Flegree – Ischia, Procida, Vivara a Nisida). Má přibližně lichoběžníkový tvar s délkou 9,7 km, šířkou až 7 km a s obvodem 34 km, od italské pevniny je vzdálen 9,4 km. Ostrov tvořený téměř výhradně z vulkanických hornin dosahuje na vrcholu Monte Epomeo nadmořské výšky 789 metrů.

Z geologického hlediska je Ischia složitým vulkanickým útvarem, který se nazývá komplexní vulkán. Přibližně před 56 000 lety došlo k erupci, po níž následovalo vytvoření kaldery. Monte Epomeo je vulkanickou hrástí složenou z usazenin ignimbritového zeleného tufu, která byla po erupci nejprve ponořena a pak vyzdvižena. Vulkanismus na ostrově byl významně ovlivněn tektonickými pohyby, které formovaly řadu hrástí a příkopů. Výsledkem obnovujícího se vyklenutí je nejméně osmisetmetrový zdvih, k němuž došlo během minulých 33 000 let. Kolem takto vyzdviženého bloku vzniklo mnoho malých monogenních vulkánů. Sopečná činnost probíhající i v období holocénu vytvořila řadu tufových prstenců, lávových dómů a lávových proudů, a uložila mnoho pemzové pyroklastické horniny. Přibližně za posledních deset tisíc let na ostrově došlo k nejméně čtyřiadvaceti významným projevům vulkanické aktivity. Monte Epomeo, dnes spící vulkán, v historické době významně ovlivňoval život obyvatel ostrova. Erupce v 7. století před n. l. vyhnala první řecké osadníky, výbuch v roce 470 př. n. l. zahnal na útěk syrákúskou posádku a řada erupcí proběhla i za římské nadvlády. K významným škodám došlo i během doposud poslední erupce z roku 1302, před níž obyvatelé utekli na pevninu a vrátili se až po čtyřech letech. Tehdy lávový proud Arso dosáhl až na severovýchodní pobřeží. Za posledního velkého zemětřesení roku 1883 bylo zničeno celé město Casamicciola (zemřely více než dva tisíce obyvatel). V hlubinách pod povrchem ostrova se i dnes nachází žhavé magma, a proto nelze vyloučit obnovení silnější sopečné aktivity v budoucnu. S vulkanickou činností přímo souvisí existence termominerálních vod vyskytujících se na celém ostrově. Vyvěrá zde více než 100 pramenů s různým minerálním složením a s teplotou pohybující se v rozmezí 15–86 °C.

Na Ischii se nenalézají žádné významnější povrchové vodní toky, pouze několik většinou vysychajících potoků. Její klima má typický středomořský ráz s teplým, sušším a slunečným létem a relativně teplou deštivou zimou. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje okolo 985 mm. Množství srážek na konkrétním místě je dáno jeho orografickými poměry, srážkově nejbohatší je severovýchod ostrova. Na jaře přináší oblačnost a vlhkost větry scirocco (jihovýchodní) a libeccio (jihozápadní), v letních měsících se vyskytuje brízová cirkulace. Sever ostrova pokrývá bujná vegetace (kaštan, dub křemelák), na východě rostou piniové lesy a na jihu se vyskytuje spíše nízká vegetace středomořské macchie. V minulosti bylo po dlouhou dobu hlavním hospodářským odvětvím vinařství, v uplynulých desetiletích však došlo k výraznému snížení jeho významu, dnes tento obor zažívá renesanci. Pěstování vinné révy je rozšířené od pobřeží až po strmé horské svahy, kde je provozováno na terasových polích.

Hlavní roli v současné ekonomice Ischie hrají služby spojené s cestovním ruchem a lázeňstvím. Na četných místech je možné si dopřát minerální a termální koupele, bahenní zábaly (využívá se vulkanická hlína, která zraje v nádržích s minerální vodou) a inhalace. Oblíbené jsou tzv. termální parky a zahrady. Na úrodné vulkanické půdě se pěstuje pšenice, olivy, citrusy a další ovoce a zelenina, provozován je rybolov. Trajektová doprava spojuje přístavy v Ischii a Casamicciole Terme s Neapolí, Pozzuoli, Procidou, Sorrentem a ostrovem Capri. V roce 2010 zde žilo 62 298 obyvatel. Území ostrova je rozděleno do šesti základních administrativních jednotek (comune): Ischia, Casamicciola Terme, Lacco Ameno, Forio, Serrara Fontana a Barano d'Ischia. Starým Řekům byl ostrov známý jako Pithekoussai, Římané ho nazývali Aenaria. Zárodek dnešního názvu se poprvé ve formě insula (ostrov) objevuje roku 813, další vývoj přinesl podoby Insula, Ischla a Iscia až po současné jméno Ischia.

Zeměpisné a turistické zajímavosti

Vedle svých termominerálních pramenů ostrov Ischia nabízí i půvabné přírodní scenérie (z vrcholu Monte Epomeo je nádherný výhled na všechny strany, zejména na Neapol a Vesuv), krásné pláže, zajímavé historické památky a moderní turistickou infrastrukturu.

Ischia (18 734 obyv.): největší a nejdůležitější město, rozkládá se na severovýchodě a východě ostrova. V části Ischia Porto, obchodním, společenském a administrativním centru, se na místě bývalého kráterového jezera, kanálem propojeného s mořem roku 1854, nachází největší přístav na ostrově. V Ischia Ponte, klidnější staré části města, lze spatřit rozvaliny katedrály, zbytky ženského kláštera a především impozantní středověký aragonský hrad Castello Aragonese tyčící se na skalnatém ostrůvku necelých 200 m od pobřeží, s nímž je spojený kamennou hrází. Pevnost zde byla postavena již Syrákúsany v roce 474 př. n. l. Za návštěvu stojí i mořské muzeum. Sídlí zde biskupství, jehož hlavním kostelem je Cattedrale di S. Maria Assunta.

Casamicciola Terme (8307 obyv.): lázeňské středisko ležící přibližně uprostřed severního pobřeží, od něhož se táhne mezi zahradami a vinicemi vysoko po úbočí Monte Epomeo. Právě zde byl založen první lázeňský komplex na ostrově. Trajektový přístav. Městečko bylo zcela zničeno při zemětřesení v roce 1883. Funguje jako turistické východiště do okolních kopců, na dno kráterů Oglio a Cretaio nebo na vrchol Monte Epomeo.

Lacco Ameno (4731 obyv.): lázeňské středisko s radioaktivními léčivými prameny nalézající se západně od Casamicciola Terme. Rozkládá se od pobřeží až k úpatí Monte Epomeo. Právě zde založili staří Řekové svou první osadu na ostrově. V archeologickém muzeu Museo Archeologico di Pithecusae jsou prezentovány dějiny ostrova od pravěkých časů až do období starého Říma. Druhé muzeum při kostele Santa Restituta umožňuje v podzemí zhlédnout odkryté hroby původních obyvatel. Místním symbolem je deset metrů vysoká skála ze zeleného tufu zvaná Fungo (houba), stojící hned u břehu.

Forio (17 325 obyv.): druhé největší město Ischie leží na západním pobřeží ostrova, mezi mysy Punta Caruso na severu a Punta Imperatore na jihu. Kulturní centrum a středisko pěstování vína (na svazích Monte Epomeo). Forio je jediným městem na ostrově, které si uchovalo v nezměněné podobě celé historické jádro s úzkými uličkami, řadou kostelů a pozorovacích věží a dalšími památkami. Pozornost zde poutá běloskvoucí kostel Santa Maria del Soccorso ze 16. století, shlížející ze stejnojmenného mysu jihozápadně od přístavu, velká kruhová věž Torrione, postavená roku 1480, a kostel Santa Maria di Loreto s velice cennými malbami. V severní části obce Forio se nalézá jeden z klenotů Ischie – nádherné zahrady La Mortella s více než třemi stovkami vzácných rostlinných druhů, dílo anglického skladatele Williama Waltona a jeho manželky. Severně i jižně od centra města se při pobřeží táhnou pěkné písčité pláže. Kvalitní relaxaci nabízí v zálivu Citara termální park Poseidonovy zahrady. Jižně od osady Panza se lze v zálivu Sorgeto koupat po celý rok díky horkým pramenům vyvěrajícím do moře.

Historie

Na Ischii je zdokumentovaná přítomnost člověka z doby kolem roku 3500 př. n. l. Již ve starověku byla považována za velmi zajímavé místo díky své poloze a úrodnosti. První řeckou osadu Pithekoussai zde založili v druhé čtvrtině 8. století před n. l. kolonisté z ostrova Euboia. Odtud staří Řekové podnikali dobyvačné výpravy na pevninu, kde založili města Cumae a Neapolis. V Pithekoussai žilo až deset tisíc obyvatel, kteří se živili zejména výrobou keramiky a metalurgií. Roku 474 př. n. l. přešel ostrov do rukou Syrákúsanů a poté Neapolitánců. Na konci 2. století př. n. l. zaniklo město Pithekoussai. Roku 82 př. n. l. se Ischia odděluje od Neapole a přechází pod římskou kontrolu. A byli to staří Římané, kteří začali využívat bohaté termominerální zdroje k léčebným účelům. Ale již v roce 29 př. n. l. Augustus vyměnil s Neapolí ostrov Ischia za nedaleký ostrov Capri.

Po zániku Západořímské říše si nejprve prošel obdobím útoků barbarských kmenů (Herulů a Ostrogótů), následně se dostal pod správu Byzantské říše, která ho roku 588 předala Neapoli. V letech 661–1130 byl součástí vévodství neapolského. Více než dvě stě let ostrov trpěl ničivými nájezdy Saracénů (813–1047). Po roce 1134 mu vládli Normané, v letech 1194–1265 Švábové a v období 1265–1282 Anjouovci. Následovala dlouhá etapa (1283–1438) během níž o vládu nad ostrovem bojovali Anjouovci a Aragonci, kteří nakonec zvítězili. Po nich až do počátku 18. století Ischii ovládal spřízněný rod Avalos. Za španělské nadvlády byl ostrov v letech 1534, 1544 a 1552 cílem útoků tureckých pirátů. V 17. století se mnoho obyvatel stalo obětí morové epidemie. Roku 1708 přešla Ischia do rakouských rukou, v roce 1734 se vlády ujali španělští Bourboni. V březnu roku 1799 se obyvatelé Ischie přidali k protifeudálnímu republikánskému povstání, které ale bylo záhy Angličany potlačené a řada bojovníků za svobodu byla popravena. Od roku 1806 ostrov okupovali Francouzi, následné neúspěšné pokusy o jeho obsazení ze strany Angličanů v témže roce způsobily velké škody. Úspěšný byl až útok v červnu roku 1809, který Angličané podnikli společně s Bourbony. Ti poté vládli ostrovu až do roku 1860. Roku 1862 byl připojen k provincii Neapol a stal se součástí italského království. V 19. století došlo k několika silným zemětřesením, přičemž to z roku 1883 mělo devastující účinky v oblasti městeček Casamicciola a Lacco Ameno.

Flegrejské ostrovy

Flegrejské ostrovy (Isole Flegree) leží v Tyrhénském moři, při pobřeží jižní Itálie v oblasti Neapolského zálivu. Spolu s Ischií k nim náleží ostrovy Procida, Vivara a Nisida. Jejich název souvisí s nedalekou vulkanickou oblastí Flegrejská pole (Campi Flegrei) nacházející se západně od Neapole. Mezi Ischií a pevninou je situován druhý největší ostrov skupiny – Procida (Isola di Procida; 3,75 km²), vytvořený erupcí dvou vulkánů, nyní ponořených a spících. Žije zde necelých jedenáct tisíc obyvatel. Trajekty připlouvají do hlavního přístavu Marina Grande, na protilehlé jižní straně ostrova leží malebný rybářský přístav Corricella, nad nímž se vypíná do výšky 91 m vrch Terra Murata s mohutnou pevností a budovami opatství. Na jihozápadě je mostem s Procidou spojen ostrůvek Vivara (Isola di Vivara; 0,36 km², výška 110 m), zřetelná část bývalého, dnes mořem zaplaveného kráteru (přírodní rezervace). Jen kousek od jihozápadního pobřeží Neapole leží ostrůvek Nisida (Isola di Nisida; 0,7 km²), téměř kruhový zbytek bývalého sopečného kráteru zvedající se do výšky 109 m nad hladinu moře. V 19. století se zde nalézalo nechvalně známé bourbonské vězení.

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama