Jihlava

Iglau /deu/, Igława /pol/, Йиглава /rus/

Základní informace

Stát: Česká republika

Kraj: Vysočina

Okres: Jihlava

Historická země: Morava a Čechy

Katastrální výměra: 87,85 km²

Nadmořská výška: 449–560 m n. m. (střední nadmořská výška činí 502 m n. m.)

Počet obyvatel: 51 222 (k 1. 1. 2010)

Časové pásmo: UTC+01, CET/SEČ (Central European Time – Středoevropský čas)

Zeměpisné souřadnice: 49° 23' 44" s. š., 15° 35' 27" v. d. (Masarykovo náměstí)

Vzdálenost do Prahy: 113 km

Vzdálenost k moři: 428 km (Jaderské moře)

Oficiální webové stránky: www.jihlava.cz

Jihlava, metropole kraje Vysočina a nejstarší horní město českých zemí, leží na stejnojmenné řece přibližně 77 km severozápadně od Brna. Je průmyslovým a kulturním centrem Českomoravské vrchoviny. V minulosti byla městem pouze moravským, v současné době se již rozkládá po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice, zde částečně tvořené řekou Jihlavou (většina území města ale stále leží na Moravě). Jihlava je od roku 2000 statutárním městem s magistrátem, v jehož čele stojí primátor. Teritorium města tvoří 18 katastrálních území (na nichž leží 16 místních částí): Antonínův Důl, Bedřichov u Jihlavy, Helenín, Henčov, Heroltice u Jihlavy, Horní Kosov, Hosov, Hruškové Dvory, Jihlava, Kosov u Jihlavy, Pančava, Pávov, Pístov u Jihlavy, Popice u Jihlavy, Sasov, Staré Hory, Vysoká u Jihlavy a Zborná. Katastrální území Antonínův Důl, Bedřichov u Jihlavy, Heroltice u Jihlavy, Pávov, Staré Hory, Zborná a malé části katastrálních území Jihlava a Hruškové Dvory se nalézají v Čechách, ostatní na Moravě. K 1. 1. 2010 měla Jihlava 51 222 obyvatel (z toho bylo 25 037 mužů a 26 185 žen). Nejvíce obyvatel za celou historii města zde žilo v roce 1990 – 54 874. Průměrný věk obyvatel činil 41,1 roku (muži 39,4, ženy 42,7). Obyvatelé v ekonomicky aktivním věku (15–64 let) tvořili 71 %, děti ve věku 0–14 let 13,4 % a senioři starší 65 let 15,6 % z celkového počtu obyvatel. V průběhu roku 2009 činil přirozený přírůstek 133 osob, migrační přírůstek –54 osob a celkový přírůstek tudíž dosáhl hodnoty 79 osob.

       Vývoj počtu obyvatel v letech 1869–2010

Město i původní starší osada převzaly své jméno od řeky, jejíž název je doložen od první poloviny 13. století (Giglaue 1226, Ihlaua 1227). Na jeho vznik existují dva názory. První uvádí, že již předslovanské obyvatelstvo pojmenovalo dolní tok řeky na základě toho, že její dno bylo kamenité a ostré jako bodliny ježka (německé Igel – ježek). Druhý vysvětluje původ jména tak, že šlo o řeku „tekoucí v jehličí“ či „nesoucí jehličí“. Nejstarší písemné prameny uvádějí název města v různých tvarech, většinou latinsky nebo německy: Giglawa (1234), Yglaua (1238) či Iglavia (1249). České formy Gihlawa a Jihlava se pravidelněji vyskytují od poloviny 15. století.

Historie

Předchůdcem současného města byla stará slovanská tržní osada (dnes známá jako Stará Jihlava) s kostelíkem sv. Jana Křtitele nacházející se na haberské stezce u brodu přes řeku. Na konci třicátých let 13. století (1237–39) byla v jejím okolí objevena bohatá ložiska stříbrných rud, s čímž souvisel příchod řady nových obyvatel. Jejich počtu a potřebám malá vesnice rychle přestala vyhovovat, a proto dal král Václav I. založit kolem roku 1240 nové město na návrší na protějším, pravém břehu řeky. Královským dekretem Václava I. z roku 1249, dnes známým jako Jihlavské horní právo, získala Jihlava městské a horní právo. Jeho syn a následník Přemysl Otakar II. udělil Jihlavě privilegia královského horního města, která spolu s příchodem horníků, řemeslníků a obchodníků z hlavních evropských hornických středisek vyvolala rychlý rozvoj sídla v druhé polovině 13. století – Jihlava se stala jedním z největších a nejvýznamnějších měst království. Od roku 1260 byly v nově založené mincovně raženy brakteáty (stříbrné jednostranné velmi tenké mince), následované moravskými denáry (do konce 13. století). Jihlavské německé horní právo se stalo roku 1300 pro krále Václava II. základem pro vytvoření právního dokumentu Ius Regale Montanorum („právo těžit horu“ či „právo horního regálu“). Šlo o nový horní zákoník, na svou dobu velice pokrokový, definující roli státu ve vztahu k hornické činnosti. Po vytěžení nejbohatších ložisek stříbrné rudy a zavalení řady důlních děl v důsledku několika zemětřesení a záplav došlo koncem 14. století ke snížení významu hornické činnosti. Dolování však v Jihlavě a okolí s přestávkami probíhalo ještě několik set let (poslední pokus o těžbu je z období 1773–81). Ústup těžby neznamenal úpadek města, neboť o jeho další rozvoj se postaral obchod a řemeslná výroba, především soukenictví.

V časech husitské revoluce se Jihlava přidala ke katolické straně (již roku 1420), čímž si vysloužila v letech 1423, 1425 a 1427 neúspěšné obléhání husitskými vojsky. V létě roku 1436 (5. července) byla Jihlava svědkem významné události – na náměstí před radnicí byla slavnostně vyhlášena Basilejská kompaktáta, písemně uzavřené dohody mezi husity a zástupci basilejského koncilu proklamující mír mezi husitskými Čechy, resp. Moravany, a ostatními křesťanskými národy. Na podzim roku 1458 po čtyřměsíčním obléhání dobyl město král Jiří z Poděbrad. Stalo se tak poté, co Jihlavští odmítli uznat jeho korunovaci a volbu. Následovalo dlouhé období stagnace, oživení nastalo až na přelomu 15. a 16. století, a léta 1526–1619 představují etapu velkého rozkvětu města. Nejlukrativnější řemesla a obchod ovládali Němci a Židé, kteří se v Jihlavě hojně usidlovali od 16. století. Škody způsobené velkými požáry v letech 1523 a 1551 se staly impulzem k renesanční přestavbě města. Řemeslům a obchodu se dařilo, jihlavské soukenictví nabylo středoevropského významu a došlo i k opětovnému rozvoji těžby, i když předchozí úrovně již nedosáhla. Jihlava se jako jediné moravské město účastnila nezdařeného stavovského odboje v letech 1546–47. Roku 1619 se v tu dobu luteránská Jihlava staví na stranu stavovského povstání. Po jeho porážce nastává období rekatolizace pod vedením jezuitů a kapucínů. Hrůzy třicetileté války se městu dlouho vyhýbaly, ale nakonec jim přece jen neuniklo. V březnu 1645 se města zmocnili Švédové, byla vypálena předměstí, pobořena většina domů a zbylo zde pouhých 1000 obyvatel. Z těchto válečných ran se Jihlava vzpamatovávala více než sto let. Obnova města již proběhla v barokním duchu.

Velký rozvoj zaznamenalo v 18. a 19. století, a opět souvisel s výrobou sukna. Císařovnou Marií Terezií pozvaní zkušení nizozemští soukeníci přispěli ke zdokonalení výroby – a již v druhé polovině 18. století se Jihlava stala druhým největším producentem sukna v monarchii. Na počátku 19. století jsou bourány městské brány s úzkými průjezdy a průčelí domů jsou upravována klasicistně. Rukodělná řemeslnická výroba se v 19. století mění na manufakturní a pak na tovární. V druhé polovině 19. století došlo v Jihlavě k velkému rozmachu společenského a kulturního života. Vedle tradičních spolků vznikají desítky dalších zájmových sdružení (na konci století jich bylo již 91). Důležitým centrem kultury se stalo městské divadlo či velký sál hotelu „Czap“. Pod vedením lékaře a zakladatele českých spolků dr. Leopolda Fritze se probouzí i česká menšina, která našla pro své aktivity místo v „Besedě“. Do roku 1945 tvořila Jihlava se svým okolím druhou největší německou jazykovou enklávu na území českých zemí (v roce 1930 z 31 028 obyvatel bylo 17 968 Čechů a 12 095 Němců). Jen několik dní po obsazení Němci byla vypálena synagoga. Nacistickou okupaci ukončilo osvobození Rudou armádou 9. 5. 1945 vojsky maršála Malinovského. Následně byl vykonán odsun Němců nacistického smýšlení. Roku 1946 byl ve Starých Horách založen největší jihlavský podnik Motorpal.

Architektura a pamětihodnosti

Král Přemysl Otakar II. udělil Jihlavě roku 1270 nejstarší stavební řád v českých zemích, díky němuž město získalo pravidelný půdorys s pravoúhlou sítí ulic a s velkým centrálním náměstím. Historické jádro města jakožto unikátní soubor gotické, renesanční a barokní architektury bylo roku 1982 prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. Jen nemnoho našich historických měst se může pochlubit takovým počtem stavebních památek z období rané gotiky jako Jihlava. Nedlouho po založení města byla téměř současně zahájena výstavba třech hlavních církevních staveb – farního kostela sv. Jakuba a klášterních komplexů minoritů a dominikánů. Dominantním prostorem historického jádra je Masarykovo náměstí, druhé největší náměstí v republice a jedno z největších v Evropě (ve tvaru lehce prohnutého obdélníku o rozměrech cca 340×110 metrů a s plochou 3,665 ha). Zde na východní straně stojící původně gotická budova radnice byla po ničivých požárech v 16. století renesančně přestavěna (dokončeno roku 1594) a barokně upravena v letech 1734 a 1786. Za pozornost tu stojí velká gotická síň v prvním poschodí, zaklenutá čtyřdílnou žebrovou klenbou a sklenutá do středového polygonálního pilíře, a gotický řezaný strop v přízemí dvorního křídla. Zajímavým architektonickým prvkem historické části města je jihlavský typ domu s tzv. krytým dvorem, kdy se nad gotickou dolní síní (mázhausem) otvírá renesanční prostor horní síně s arkádovou lodžií s toskánskými sloupy, zaklenutý obvykle sklípkovou klenbou a často doplněný freskovou výzdobou.

Pod historickým jádrem města se nalézá přibližně 25 km dlouhý systém podzemních chodeb. První podzemní patro tvoří sklepní prostory 2–4 m pod zemí, druhé patro leží 4–6 m pod povrchem a pod některými objekty se v hloubce 8–14 m nachází i patro třetí. Podzemní labyrint je dílem havířů, kteří po útlumu těžby stříbra využili své dovednosti ve prospěch jihlavských měšťanů a obchodníků – sklepy sloužily pro uskladnění potravin (zejména sudů s pivem) a jiného zboží, ale i jako úkryt před nebezpečím či úniková cesta z obleženého města. První patro vzniklo v průběhu 14. století, druhé a třetí pak ve století šestnáctém. Při porovnání rozsahu podzemních systémů přímo pod městskou zástavbou se Jihlava řadí hned na druhé místo v republice po Znojmě. K dalším významným památkám města patří:

Kostel sv. Jakuba Většího (Jakubské náměstí): raně gotický trojlodní halový kostel s dlouhým presbytářem byl budován po polovině 13. století a vysvěcen byl v květnu 1257. V letech 1373–79 proběhla přestavba, v jejímž rámci bylo dokončeno trojlodí jeho zaklenutím křížovou klenbou. Západnímu průčelí dominují dvě mohutné věže. Vyšší severní věž, vysoká 63 m a postavená počátkem 14. století, nabízí z ochozu ve výšce 40 m krásný rozhled po okolí. Věž jižní, pocházející ze třicátých let 15. století, dosahuje výšky 54 m. Roku 1563 byla osazena zvonem, tradičně nazývaným „Zuzana“, vysokým 1,82 m a vážícím 7086 kg. K severní straně kostela byla roku 1702 přistavěna barokní Kaple Bolestné Panny Marie s osmiúhelníkovým půdorysem. V letech 1771–84 došlo k úpravě interiéru chrámu v barokním stylu. Z vnitřního vybavení stojí jistě za pozornost jedinečná Pieta z druhé poloviny 14. století, krásná socha sv. Kateřiny z doby kolem roku 1400, pozdně gotické plastiky sv. Jakuba a Boha otce a tepaná zlacená manýristická křtitelnice z roku 1599 od norimberského zlatníka Hanse Hirta. Fresková výzdoba, obrazy a sochy v kapli jsou barokního původu. Kostel sv. Jakuba Většího byl v roce 2008 prohlášen za národní kulturní památku.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Matky Boží): nachází se v areálu bývalého minoritského kláštera. Trojlodní bazilika s krátkou příčnou lodí a dlouhým presbytářem byla zbudována krátce po roce 1250 pod vlivem cisterckoburgundské architektury. Zajímavým stavebním prvkem je osmiboká celokamenná věž z poloviny 14. století, vztyčená v místě kde se kříží dvě hlavní lodě a se základy spočívajícími na čtyřech velkých pilířích. V letech 1499–1508 byl přestavěn chór, roku 1756 dostalo průčelí barokní podobu. Uvnitř kostela zaujmou zbytky středověkých maleb z konce 13. století a gotická freska Žehnajícího Krista z osmdesátých let 15. století v nadživotní velikosti. Velká freska před hlavním oltářem zobrazuje neúspěšné přepadení Jihlavy v roce 1402.

Kostel Povýšení svatého Kříže (Křížová 112): stavba raně gotického, bývalého dominikánského kostela založeného roku 1247, probíhala pod vlivem francouzské gotiky. Obvodové zdi, vstupní portál a triumfální oblouk byly dokončeny ve 13. století. Vlastní zaklenutí kostela však proběhlo až v osmdesátých letech 14. století, se zřejmým vlivem huti Petra Parléře (bohatě profilované pilíře a plaménkové kružby oken). Halové trojlodí s dlouhým presbytářem bylo po velkých požárech v 16. století opraveno v renesančním duchu. Po zrušení kostela v roce 1871 byla budova předána armádě, která ji využívala až do roku 1947 jako kasárna a skladiště. Současná výzdoba kostela je velmi prostá.

Kostel sv. Ignáce (Masarykovo náměstí 110): dominantní budovu hlavního jihlavského náměstí postavil v letech 1683–89 italský stavitel Jacopo Brascha. Bývalý jezuitský kostel je typickou raně barokní jednolodní stavbou s třemi páry bočních kaplí. Působivé dvouvěžové průčelí zdobí ve třech řadách plastiky světců. Autorem rozměrné nástropní fresky z roku 1717 je Karel Töpper. Z řady cenných památek vyniká jedinečná gotická plastika Piety z konce 14. století, iluzivní oltář s obrazem sv. Ignáce od J. Raaba a barokní vyřezávaná kazatelna z roku 1771. Výborná chrámová akustika a kvalitní barokní varhany z roku 1732 umožňují pořádání koncertů duchovní hudby. Na severní straně s kostelem sousedí rozlehlá budova jezuitské koleje postavená v letech 1699–1713 J. Braschou a T. Schopperem.

Městské opevnění: výstavba hradeb kolem města byla zahájena nedlouho po jeho založení před polovinou 13. století. Souvisela jak s hospodářským významem Jihlavy, tak s její strategickou polohou na pomezí Čech a Moravy. V průběhu následujících staletí bylo opevnění výrazně upraveno, zesíleno a rozšířeno. Nejsilnější rozvoj zaznamenává od konce 16. století, kdy byla před původními kamennými hradbami vybudována mohutná zemní opevnění, k jejichž dalšímu rozšíření do podoby pětibokých bastionů došlo v letech švédské okupace. Městské opevnění o délce přibližně 3 km sestávalo z vnitřní hradební zdi vysoké 6 metrů, širokého parkánu s parkánovou zdí a příkopu hlubokého až 7 metrů. Hlavní hradební zeď byla zesílena věžemi, v parkánovém pásu se nalézaly bašty, které zpevňovaly i val před příkopem. Nedílnou součástí hradeb bylo pět bran se složitým předbraním a padacími mosty. Hospodářské potíže po třicetileté válce společně s rozvojem vojenské techniky, zejména dělostřelectva, vedly k postupnému chátrání městského opevnění, až nakonec byla jihlavská pevnost roku 1755 formálně zrušena. V roce 1783 bylo započato s bouráním a odklízením zemních náspů, dále byla rušena fortifikační zařízení před branami a v první polovině 19. století byly v souvislosti s rozvojem dopravy postupně odstraněny samotné brány (Špitálská, Brtnická, Brněnská a Křížová). Ve druhé polovině 19. století došlo na řadě míst k prolomení hradeb, jejichž celé úseky byly dále zbourány ve 20. století. Do současnosti zůstaly zachovány v neúplné podobě asi dvě třetiny starých kamenných hradeb, v menší míře původní příkop a jen ve zbytcích vnější val. Z pěti původních městských bran se dochovala jen jediná – brána Matky Boží, jeden ze symbolů dnešní Jihlavy stojící při západním okraji historického jádra. Její vznik je kladen na počátek druhé poloviny 13. století, do doby krátce po založení města. V letech 1508–1509 proběhla výrazná pozdně gotická přestavba, roku 1564 byla zbudována renesanční nástavba 4. a 5. patra, a tím věž dosáhla dnešní výšky 24 metrů. Specifický vzhled brána získala díky krásné atice, kterou byla zkrášlena koruna věže. Dnes brána slouží jako vyhlídková věž.

Hospodářské poměry

Jihlava je městem s dlouhou tradicí průmyslové výroby, jejíž počátky sahají do konce 19. století. Dnes je zde zastoupen zejména strojírenský, dřevozpracující, textilní, kožedělný, nábytkářský, potravinářský, sklářský a elektrotechnický průmysl. Hlavní průmyslová zóna se nachází v severní části města, v blízkosti dálnice D1. Další významné výrobní areály leží na západě, v místní části Staré Hory, a na jihu města. Ve shodě s celorepublikovým vývojem došlo i v Jihlavě od roku 1989 k nárůstu zaměstnanosti v sektoru služeb. Město disponuje velkým potenciálem v oblasti cestovního ruchu – vedle mnoha historických a kulturních památek se nabízí i jako přirozené východiště do krásné přírody Vysočiny. Na jeho území působí řada velkých a známých firem:

Bosch Diesel (dieselová vstřikovací čerpadla, tlakové zásobníky, regulační ventily tlaku)

Motorpal (vstřikovací čerpadla, vstřikovače, vstřikovací trysky pro vznětové motory a přesně obráběné dílce pro automobilový průmysl)

Tchibo Praha (dovozce kávy a kávových výrobků, prodej spotřebního zboží Tchibo)

Tesla Jihlava (elektromechanické prvky pro automobilový průmysl, elektroniku a elektrotechnický průmysl)

Kronospan CR (výroba dřevotřískových a dřevovláknitých desek, plovoucích podlah, obkladů, vysokotlakých laminátů a obkladových panelů)

Masonite CZ (výroba dveří, zárubní a dveřních komponentů)

Jihlavan (výroba hydraulických přístrojů, komponentů a systémů pro letectví, mobilní techniku, zdravotní aplikace a všeobecné použití)

Moravské kovárny (výroba zápustkových výkovků z oceli tvářených za tepla pro automobilový průmysl, stavební průmysl, drážní techniku, zemědělské a stavební stroje)

Pivovar Jihlava (výroba piva, mj. známé značky Ježek)

Pozemní stavby Jihlava (realizace různých typů staveb)

Doprava

Jihlava je významnou silniční a železniční křižovatkou. Severně od vlastního města (necelých 6 km od centra) prochází dálnice D1, nejfrekventovanější dopravní tepna České republiky spojující hlavní město Prahu s Brnem. Spojení s Havlíčkovým Brodem ve směru severním a s Moravskými Budějovicemi (a dále se Znojmem) ve směru jižním zajišťuje silnice první třídy I/38. Železniční trať č. 225 spojuje Havlíčkův Brod přes Jihlavu s Jindřichovým Hradcem a Veselím nad Lužnicí, do Brna vede trať č. 240. Hlavní jihlavské nádraží je uzlovou stanicí pro osobní i nákladní železniční dopravu. Na území statutárního města (v místní části Henčov) se nalézá veřejné vnitrostátní letiště s nezpevněným povrchem, které je v současnosti využíváno k cvičným a sportovním účelům. Do budoucna se uvažuje o jeho komerčním využití.

Školství a kultura

V roce 2004 byla ve městě založena Vysoká škola polytechnická Jihlava, kterou v současné době navštěvuje přes 2500 studentů. Muzeum Vysočiny Jihlava (založené roku 1892) prezentuje ve svých stálých expozicích přírodu Vysočiny a historii města (např. dolování stříbra a mincování v Jihlavě, geologii, nerostné suroviny a živou přírodu Českomoravské vrchoviny, chráněná území Jihlavska, archeologické nálezy na Vysočině, renesanční a barokní Jihlavu, krásné pozdně gotické plastiky). Vedle toho pořádá řadu tematických výstav a dalších kulturních a společenských akcí. V Oblastní galerii Vysočiny lze zhlédnout díla českého umění 19. a 20. století a další menší výstavy. Krajská profesionální činoherní scéna působí v Horáckém divadle, založeném roku 1940 v Třebíči a přemístěném do Jihlavy v roce 1945. V údolí řeky Jihlávky v lesoparku Březinovy sady, jen kousek od centra leží oblíbený cíl Jihlavanů i návštěvníků města – Zoologická zahrada Jihlava. Ve městě se pravidelně koná řada významných kulturních a společenských akcí, např. hudební festival Gustav Mahler Jihlava (informace o životě tohoto světově proslulého skladatele a dirigenta nabízí Dům Gustava Mahlera), Mezinárodní festival dokumentárních filmů nebo havířský průvod. Mezi historicky nejúspěšnější hokejové kluby v republice patří místní HC Dukla Jihlava, za který v minulosti hrála dlouhá řada vynikajících českých a slovenských hokejistů (např. Jiří Holík, Jaroslav Holík, Klapáč, Suchý, Šmíd, Augusta, Hrbatý, Králík, Adamík, Chalupa, Horáček, R. Svoboda, Uvíra, Hořava, Benák a další).

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama