Lago Maggiore [madžore]

též Verbano /ita/, Langensee [langnzé] /deu/, Lac Majeure [lak mažé] /fra/, Lake Maggiore [lejk madžore] /eng/, Лаго-Маджоре /rus/, Verbanus Lacus [lakus] /lat/

Základní informace

Stát: Itálie (regiony Piemont a Lombardie) a Švýcarsko (kanton Ticino)

Rozloha: 212,5 km²

Objem: 37,5 km³

Maximální hloubka: 370 m

Průměrná hloubka: 176,5 m

Délka pobřeží: 170 km

Plocha povodí: 6386 km²

Retenční čas: 4 roky

Nadmořská výška: 193,5 m n. m.

Zeměpisné souřadnice: 45° 57' 20" s. š., 8° 38' 34" v. d.

Vzdálenost do Prahy: 600 km

Vzdálenost do Říma: 525 km

Klimatické údaje pro město Locarno

Jezerem Lago Maggiore prochází hranice mezi italskými regiony Piemont (na západě) a Lombardie (na východě). Severní část jezera leží ve švýcarském kantonu Ticino. Rozlohou 212,5 km² je po Lago di Garda druhým největším italským jezerem a největším jezerem na jihu Švýcarska. Itálii náleží 80,1 % rozlohy jezera, Švýcarsku zbylých 19,9 %. Nad jeho severní částí se zvedají jižní výběžky Lepontských Alp, střední část lemují mírnější kopce alpského předhůří a jižní partie dosahuje téměř až k okraji Pádské nížiny. Nejzápadnější ze tří velkých severoitalských jezer je dlouhé přes 60 km a jeho šířka se pohybuje mezi 3–5 km s výjimkou oblasti se zátokou u města Verbania, kde dosahuje 10 km.

Z geologického hlediska se jedná o kryptodepresi, neboť hladina jezera leží 193,5 m n. m. a jeho dno při maximální hloubce 370 m (uprostřed jezera severovýchodně od městečka Ghiffa) sahá až 176,5 metru pod hladinu moře. Jezerní pánev je tektonicko-glaciálního původu a její sinusový tvar s pěti zřetelnými zákruty ukazuje, že pleistocénní ledovec modeloval dřívější říční údolí. Břehy severní části jezera jsou ohraničené strmými a vysokými svahy, jeho severní konec je obklopen balvany, které zde zanechal ledovec, a na jihu je zahrazeno čelní morénou. Ve švýcarské části Lago Maggiore, jihozápadně od Ascony, leží dva menší ostrovy Brissago (Isole di Brissago), na větším z nich (San Pancrazio též Grande Isola) je známá botanická zahrada, východně od Cannero Riviera se poblíž pobřeží nalézají tři ostrůvky Castelli di Cannero a mezi letovisky Verbania a Stresa jsou situovány světoznámé Borromejské ostrovy (viz níže).

Povodí jezera je poměrně rozsáhlé – 6386 km², z čehož 3326 km² leží ve Švýcarsku a 3060 km² v Itálii. Z východu do jeho severního konce (u Magadina) vtéká řeka Ticino, hlavní přítok Lago Maggiore, pramenící v Gotthardském masivu. Na protilehlém břehu do jezera ústí řeka Maggia vytvářející zde výraznou deltu. Posledním významným severním přítokem je řeka Verzasca známá především díky mostu Ponte dei Salti a 220 m vysoké impozantní hrázi vodní nádrže Vogorno. Řeka Tresa vytékající z jezera Lugano (Lago di Lugano) ústí na východním pobřeží v městečku Luino a hlavní západní přítok Toce zase přivádí mj. i vodu z jezera Orta (Lago d’Orta). Odtok vody z Lago Maggiore zajišťuje řeka Ticino, levobřežní přítok Pádu (pod městem Pavia). V průběhu roku hladina jezera kolísá v rozmezí asi 4 metrů, nejvyšší úrovně dosahuje v červnu až červenci. V zimě nezamrzá. V severní části se za jasného počasí voda jeví jako zelená, v jižní části jako sytě modrá.

Lago Maggiore je známé pro své příjemné, mírně teplé a vlhké podnebí, neboť Alpy brání přílivu studeného vzduchu od severu. Vody jezera rovněž mají příznivý vliv na místní klima – v zimě ho oteplují a v létě naopak ochlazují. Srážkové úhrny jsou nejvyšší v květnu, nejnižší naopak v zimních měsících. Sníh padá pouze nepravidelně a hlavně ve vyšších polohách. Průměrná teplota vody se pohybuje v červenci a srpnu mezi 20–22 °C. Oblast se může pochlubit téměř 2300 hodinami slunečního svitu za rok. Typickým jevem jsou dva druhy větrů, tramontana vanoucí od půlnoci do rána většinou ze severu a inverna foukající z jihu od oběda do večera. Vzhledem k příhodným klimatickým podmínkám se na březích jezera daří středomořské flóře a dokonce i rostlinám pocházejícím z oblasti Atlantiku. Rostou zde palmy, oleandry, jedlé kaštany, cypřiše, vavříny, myrty, zimostrázy, cesmíny, verbény, kamélie, azalky, rododendrony a magnólie. Pěstují se vinná réva, fíky, olivy a granátová jablka. Na Borromejských ostrovech se daří i citroníkům, pomerančovníkům, korkovým dubům, ságovým palmám a svatojánskému chlebu. Tradiční rybolov (pstruh, ouklej, štika, okoun říční).

V hospodářství oblasti hrají velmi významnou roli služby spojené s cestovním ruchem. Na piemontské straně jezera patří mezi turisty vyhledávaná letoviska Castelletto Ticino, Dormelletto, Arona, Meina, Lesa, Belgirate, Stresa, Baveno, Verbania, Ghiffa, Oggebbio, Cannero Riviera a Cannobio, na lombardském pobřeží Maccagno, Luino, Laveno a Angera, a na švýcarském území Locarno, Ascona a Brissago. Provozována je pravidelná lodní doprava, podél celého východního pobřeží vede železnice a kolem jižní části západního pobřeží prochází dálnice z Milána k Simplonskému průsmyku a železnice. V městečku Ispra na východním břehu působí několik důležitých institucí Společného výzkumného střediska (Joint Research Centre) Evropské komise. Název jezera odráží skutečnost, že Lago Maggiore velikostně znatelně překonává jezera ve svém sousedství (maggiore znamená v italštině větší).

Zeměpisné a turistické zajímavosti

Lago Maggiore je považováno za jedno z nejkrásnějších italských jezer a patří mezi světoznámé turistické destinace. Oblíbené je pro své příjemné podnebí, rozmanité přírodní scenérie, netradiční historické památky, krásné zahrady a dobře vybavená letoviska.

Borromejské ostrovy (Isole Borromee): skupina čtyř půvabných ostrůvků (a jedné větší skály) situovaná v rozšířené části jezera mezi městem Verbania na severu a městečkem Stresa na jihu je hlavním turistickým lákadlem celé jezerní oblasti. Je pojmenována podle rodiny Borromeů, jejímž majetkem se ostrovy postupně stávaly od počátku 16. století (prvním byl Isola Madre). Nejznámějším ostrovem je Isola Bella, původně pouze ploché břidlicové skály, na kterých nechali po roce 1630 hrabě Carlo III. Borromeo a v letech 1650–71 jeho syn Vitaliano VI. Borromeo vybudovat luxusní palác (Palazzo Borromeo) a úchvatné zahrady rozložené na deseti terasách do výšky 32 metrů. Pozornost v nich poutají nejen rozmanité druhy středomořských i subtropických rostlin, plastiky a fontány, ale zejména čtyřpodlažní komplex umělých jeskyní (grott). Jen něco málo přes 400 metrů severozápadně od Isola Bella leží Isola dei Pescatori (též Isola Superiore), jediný trvale obývaný ostrůvek skupiny. Největším z Borromejských ostrovů je Isola Madre (7,8 ha) s palácem ze 16. století a pozoruhodnými zahradami anglického stylu, založenými ke konci 18. století na místě citrusových sadů. Pouhých 40 metrů od břehu (u Verbanie) leží ostrůvek Isolino di San Giovanni, kde v letech 1927–52 žil slavný dirigent Arturo Toscanini.

Verbania (31 115 obyv.): největší město na břehu Lago Maggiore vzniklo v roce 1939 spojením do té doby samostatných sídel Intra, Pallanza a Suna. Od roku 1992 je hlavním městem provincie Verbano-Cusio-Ossola. Turisty vyhledávaná je zde zejména Villa Taranto, nádherná a botanicky nejzajímavější zahrada celé jezerní oblasti, v níž roste téměř 20 000 druhů a odrůd rostlin z celého světa. U své vily ji nechal v letech 1931–40 vybudovat penzionovaný skotský kapitán Neil McEacharn. Z církevních staveb stojí za zmínku renesanční kostel Madonna di Campagna z první poloviny 16. století s kupolí a freskovou výzdobou, bazilika San Vittore a farní kostel San Leonardo s 65 m vysokou věží, postavený v letech 1535–90. Středisko chemického průmyslu, zastoupeno je i strojírenství a potravinářství.

Locarno (15 564 obyv.): známé letovisko ležící na severním, švýcarském břehu jezera, na úpatí Alp při ústí řeky Maggia. Na okraji starého města stojí hrad Castello Visconteo zbudovaný ve 12. století, roku 1342 dobytý milánskými Viscontii a následně rozšířený, v roce 1531 z větší části zbouraný, ponechána byla jen centrální část. Od roku 1920 zde sídlí městské a archeologické muzeum. Nad městem se tyčí poutní kostel Madonny del Sasso s bohatě zdobeným interiérem a krásným výhledem, pocházející z roku 1480 a rozšířený v roce 1616. Místní raritou je Astrovia Locarno, model sluneční soustavy v měřítku 1:1 000 000 000. Vrcholem kulturního života ve městě je každoroční mezinárodní filmový festival (Festival del film Locarno), konaný od roku 1946. V říjnu 1925 se zde uskutečnila mezinárodní konference, která je dnes považována za jeden z hlavních momentů vedoucích až ke druhé světové válce. Asi tři čtvrtiny ekonomicky aktivních obyvatel jsou zaměstnány v sektoru služeb, což souvisí s postavením Locarna jakožto věhlasného střediska cestovního ruchu. Zastoupena je zde i strojírenská a elektrochemická výroba.

Ascona (5488 obyv.): oblíbené turistické centrum ležící jižně od Locarna v deltě řeky Maggia. Často je označováno za perlu jezera Maggiore, která vedle velkolepé promenády podél jezera a přírodních krás ve svém okolí nabízí i luxusní obchody, butiky, muzea a umělecké galerie. Je místem konání řady významných kulturních událostí, včetně jazzového festivalu JazzAscona. Sakrální stavby reprezentují kostely Santa Maria della Misericordia s Collegio Papio, katolickou školou a jednou z nejhezčích budov ve městě, farní kostel Santi Pietro e Paolo s výraznou věží a kostel San Michele s ruinami středověkého hradu. Na břehu jezera se rozkládá pěkné golfové hřiště. Většina obyvatel pracuje ve službách.

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama