Lisabon

Lisboa [ližbua] /por/, Lishbūna [lišbúna] /ara/, Lisbon /eng/, Lissabon /deu, nld/, Lisbonne [lisbon] /fra/, Lisbona /ita/, Olisipo /lat/, Лиссабон /rus/, Lizbona /pol, slv/

Základní informace

Stát: Portugalsko

Region: Lisboa

Subregion: Grande Lisboa

Distrikt: Lisboa

Rozloha: 83,84 km²

Nadmořská výška: 0–227 m n. m. (ústí řeky Tejo do Atlantiku – pahorek Monsanto)

Počet obyvatel: 491 900 (2008)

Časové pásmo: UTC+0/UTC Z (Zulu), GMT (Greenwich Mean Time – greenwichský střední čas), WET (Western European Time – západoevropský čas)

Zeměpisné souřadnice: 38° 42' 38" s. š., 9° 8' 16" z. d.

Vzdálenost do Prahy: 2249 km

Oficiální webové stránky: www.cm-lisboa.pt

Lisabon, hlavní a největší město Portugalska, se nachází v nejzápadnějším místě kontinentální Evropy na severním břehu rozlehlé vnitřní zátoky Rio Tejo, nedaleko zaústění této největší portugalské řeky do Atlantského oceánu. Střed města leží přibližně 12,2 km od moře. Jeho mírné a příjemné klima je silně ovlivněno Golfským proudem (průměrně 2806 hodin slunečního svitu a 117 dnů se srážkami ročně).

Lisabon představuje politické, hospodářské a kulturní středisko státu. Samotné město má 491 900 obyvatel (2008), v metropolitní oblasti Lisabon však žije přibližně 2,8 milionu obyvatel, což činí více než 26 % obyvatel celého Portugalska. Subregion Grande Lisboa (Velký Lisabon) je po španělském Madridu považován za druhé nejvýznamnější hospodářské a finanční středisko Pyrenejského poloostrova.

Historie

Chráněná zátoka, někdy nazývaná Slaměné moře (Mar de Palha), poskytovala již v dávné minulosti výborné přirozené podmínky pro osídlení. Prapředkem dnešního Lisabonu byla fénická kolonie Alis Ubo (též Alise-Ussubuna), založená zde mezi léty 1200 a 1100 př. n. l. Na ni navázala osada řecká (Ulyssipona), následně nakrátko převzatá Kartaginci. Od roku 205 př. n. l. se zde nacházelo opevněné římské město Felicitas Iulia Olissipo (výstavba lázní, amfiteátrů a chrámů). Roku 357 bylo založeno biskupství. V roce 585 se město dostalo pod nadvládu Vizigótů (jako Ulixippona). Roku 714 jej ovládli Arabové (Maurové), kteří ho pojmenovali al-Ošbuna, později Lišbuna.

Více než čtyřsetletá arabská nadvláda byla ukončena roku 1147, kdy město i s pevností dobyl za pomoci křižáků portugalský král Afonso Henriques (Alfonz I. Dobyvatel). Roku 1179 Lisabon získává městská práva a v následujících letech dochází k jeho významnému rozšíření. Od roku 1256 je portugalským hlavním městem (po Guimarãesi a Coimbře). V době zámořských objevů a drancování kolonií v 15. a 16. století se Lisabon stal nejbohatším městem Evropy. Do města každý den připlouvalo v průměru pět lodí, naložených nejen cenným nákladem z celého tehdy známého světa (zlato, stříbro, drahokamy, slonovina, koření, cukr, kůže, vzácné dřevo, jemné látky), ale i otroky. Na základě tohoto bohatství proběhla rozsáhlá výstavba, ze které se dochovaly např. věž Belém, klášter dos Jerónimos, královský palác a královská nemocnice. Během velké morové epidemie roku 1569 zemřelo 60 000 lidí. V letech 1580–1640 Lisabon společně s celou zemí upadá pod španělskou nadvládu. Ale ani v tomto období se hospodářský význam města nezmenšil, neboť lisabonským přístavem procházelo bohatství španělské koloniální říše.

Lisabon postihla řada zemětřesení (1009, 1117, 1146, 1290, 1337–47, 1356, 1364, 1531), ale všechna byla překonána tím, ke kterému došlo 1. listopadu 1755. Zemětřesení, jehož epicentrum se nacházelo v Atlantiku jihozápadně od Algarve, následované tsunami a požárem, poškodilo téměř celé město. Zahynulo 25–30 000 lidí a úplně zničena byla třetina všech domů. Tato katastrofa měla významný dopad na evropské myšlení, vedly se diskuse o tom, zda šlo „jen“ o přírodní pohromu, nebo o projev božího hněvu. Obnovy a rekonstrukce města se ujal ministr krále Josefa I., Sebastião José de Carvalho e Melo, pozdější markýz de Pombal. Výstavba budov probíhala v novém stavebním stylu, tzv. pombalinu, který obsahoval první konstrukční opatření zaměřená na ochranu velkých staveb proti zemětřesení. Postaveno bylo nové centrální náměstí Praça do Comércio a řada veřejných budov. Roku 1807 do Portugalska vstoupila napoleonská vojska, která v Lisabonu napáchala značné škody. V souvislosti se sérií modernizačních zákonů z let 1832–36 byla řada klášterů a církevních budov přeměněna v nemocnice, kasárny a školy. K dalšímu rozvoji města došlo od poloviny 19. století, kdy moderní výstavba a plánovité rozšiřování města vedly ke vzniku řady parků a důležitých kulturních zařízení. Například v letech 1879–82 byla vybudována široká Avenida da Liberdade, která umožnila rychlý rozvoj města severním směrem. Roku 1901 byla uvedena do provozu elektrická tramvajová linka mezi Praça do Comércio a čtvrtí Belém. První úsek lisabonského metra byl otevřen roku 1959. K výraznému zlepšení dopravního spojení mezi Lisabonem a oblastmi na levém břehu ústí řeky Tejo došlo díky otevření mostu Ponte 25 de Abril roku 1966. Pro rok 1994 se Lisabon stal Evropským hlavním městem kultury, roku 1998 se zde konala světová výstava Expo a v roce 2004 se v Lisabonu a dalších portugalských městech uskutečnilo mistrovství Evropy v kopané.

Architektura a pamětihodnosti

Lisabon je považován za jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Je vybudován na svazích nízkých pahorků na pravém břehu řeky Tejo. V západní části města se rozkládá jeden z největších městských parků v Evropě – Parque Florestal de Monsanto (900 ha).

Nejstarší městská čtvrť Alfama se nachází ve východní části Lisabonu. Protože je postavena na skalnatém podloží, přečkala poměrně dobře devastující zemětřesení v roce 1755. Charakteristické jsou pro ni úzké a strmé pitoreskní uličky a schodiště s bíle natřenými starými domy, které vedou dolů k řece Tejo. Alfama je čtvrtí obyčejných lidí, rybářů a přístavních dělníků, čtvrtí, ve které lze pravděpodobně najít „duši“ Lisabonu. Její název je arabského původu, neboť původně to byla Al-Hamma („teplý pramen“). Významnými památkami Alfamy jsou:

Castelo de São Jorge (hrad sv. Jiří): dominanta čtvrti i celého města vypínající se na 110 m vysokém pahorku. Již od římských dob zde stála pevnost, později maurská královská rezidence Alcáçova, po dobytí Lisabonu králem Alfonsem I. roku 1147 byl objekt přestavěn na sídlo portugalských králů. Právě zde byl roku 1499 králem Manuelem I. přijat mořeplavec Vasco da Gama po úspěšné plavbě do Indie. Roku 1511 přestěhoval král Manuel I. své sídlo do místa dnešního náměstí Praça do Comércio. Starý hrad začal pozvolna chátrat – byl využíván jako divadlo, vězení a skladiště zbraní. V průběhu zemětřesení v roce 1755 došlo k poboření hradeb. Do romantické podoby byl objekt zrestaurován v letech 1938–40 a byly k němu přičleněny sousední zahrady. Vyhlídková terasa nabízí nádherné pohledy na Lisabon a Tejo.

Sé Patriarcal: městská románsko-gotická katedrála, nejstarší chrám ve městě. Byla postavena roku 1150 na místě bývalé mešity na památku vítězství nad Maury. Během častých zemětřesení byla několikrát poničena, následovaly rozsáhlé rekonstrukce, díky nimž se v katedrále mísí různé architektonické slohy. Interiér má ponurý a jednoduchý ráz, za pozornost stojí galerie s devíti gotickými kaplemi, náhrobky ze 14. století a křížová chodba.

Dalšími zajímavými památkami Alfamy jsou kostel São Vicente de Fora z roku 1627, pozoruhodný dům Casa dos Bicos z roku 1523 s průčelím z kamenů ve tvaru diamantů, barokní kostel Santa Engrácia (nepřehlédnutelná vysoká kupole, stavba trvala od roku 1682 do roku 1966), oblíbený kostelík Santo António à Sé (postaven v letech 1757–1812, v roce 1982 se zde zastavil papež Jan Pavel II.), zbytky maurských hradeb a stará čtvrť Mouravia, kde dříve žili pouze muslimové.

Čtvrť Baixa (Dolní město) dnes představuje vlastní centrum města. Byla vybudována po zemětřesení z roku 1755 z iniciativy markýze de Pombal. Sítí pravoúhlých ulic bylo spojeno náměstí Praça do Comércio s náměstím Rossio. Baixa je obchodním střediskem města, jsou zde soustředěny banky, obchody, hotely a kanceláře. Mezi nejzajímavější lokality a památky patří:

Praça do Comércio: velké čtvercové náměstí na břehu Teja. Již od roku 1511 zde stál královský palác, byl však zničen při zemětřesení roku 1755. Nový palác byl vystavěn v souvislosti s celkovou obnovou centra města a zaujal prostorné budovy s barokními arkádovými chodbami po třech stranách náměstí. Po republikánské revoluci (1910) se stal místem vládních kanceláří. Jižní část náměstí je obrácena směrem k řece, na severní straně se nachází triumfální oblouk (Arco Monumental) s vyobrazením významných osobností portugalských dějin a spojující náměstí s ulicí Rua Augusta. Ve středu Praça do Comércio se nachází jezdecká socha krále Josefa I. (1775, Machado de Castro).

Praça de Dom Pedro IV. (též nazývané Rossio): v minulosti místo upalování kacířů a konání býčích zápasů a vojenských přehlídek se nachází v severní části čtvrtě Baixa. Ve středu náměstí stojí socha doma Pedra IV., prvního císaře nezávislé Brazílie, na jeho severní straně se nalézá Teatro Nacional Dona Maria II., národní divadlo postavené v letech 1842–46 a pojmenované podle dcery Pedra IV. Uprostřed náměstí se zachovala nádherná dlažba s mozaikovým zvlněným vzorem z čedičových a vápencových kostek z poloviny 19. století.

Praça dos Restauradores: podlouhlé náměstí nalézající se severozápadně od náměstí Rossio. Dominantou je vysoký obelisk z roku 1886, vztyčený na památku osvobození od španělské nadvlády roku 1640. Na západní straně stojí klasicistní Palácio Foz, postavený v letech 1755–77. K paláci a náměstí přiléhá nádraží Rossio.

Avenida da Liberdade: 1,5 km dlouhá třída rozdělená do sedmi jízdních pruhů vede od náměstí Praça dos Restauradores severozápadním směrem na náměstí Praça Marquês de Pombal. Původně promenáda pro veřejnost, nejprve ovšem pouze pro tzv. vyšší společenské vrstvy, od roku 1821 pro všechny. Nynější podobu získala v letech 1979–82, kdy byla přebudována ve stylu pařížské Champs-Elysées.

Rua Augusta: spojuje náměstí Praça do Comércio a Praça de Dom Pedro IV. Jde o hlavní turistickou tepnu, nejluxusnější třídu v Lisabonu. Mozaikovou dlažbou zdobená ulice je pěší zónou.

Elevador de Santa Justa: neogotický výtah, zvaný též Elevador do Carmo, spojuje dolní město se čtvrtí Bairro Alto. Výtah, otevřený v roce 1901, sestrojil architekt Raoul Mesnier du Ponsard, žák Alexandra Gustava Eiffela. Dvě elegantní výtahové kabiny překonávají výšku 32 metrů. Z kavárny na vrcholku věže je krásný výhled na město.

Západně od Baixy se na kopci nachází čtvrť Bairro Alto (Horní čtvrť), jedna z nejmalebnějších částí města, známá jako centrum nočního života v Lisabonu, s mnoha restauracemi, bary, hospůdkami a nočními podniky, ve kterých zní dojemné písně žánru fado. Velmi působivou památkou Lisabonu stojící na okraji Bairro Alto jsou ruiny karmelitánského kostela Igreja do Carmo (založen koncem 14. století). Byly zachovány na památku obětí zemětřesení z roku 1755, kdy v průběhu mše zřícený strop pohřbil mnoho věřících. Impozantní renesanční kostel Igreja de São Roque je jednou z mála památek nezasažených zemětřesením. Byl založen koncem 16. století jezuitským řádem. Okázalým bohatstvím (drahé kameny, zlato, stříbro, mramor a mozaika) se honosí zdejší kaple sv. Jana Křtitele, která byla postavena v Římě a poté rozebrána a znovu sestavena v Lisabonu.

Další významnou čtvrtí Lisabonu, nacházející se podél řeky Tejo asi 6 km západně od centra, je Belém. Dříve se zde nacházel významný přístav (Restelo), z něhož do světa vyráželi objevitelé i dobyvatelé, a kterým procházelo obrovské bohatství z kolonií. Dnešní Belém je rozlehlým předměstím s řadou památek, muzeí, parků a zahrad a s nábřežím s promenádou. Nejvýznamnějšími památkami jsou:

Mosteiro dos Jerónimos: klášter dal postavit král Manuel I. na památku úspěšné východoindické plavby Vasca da Gamy. Stavba, financovaná zejména ze zisků plynoucích z obchodu s kořením, proběhla v letech 1501–1572 (západní křídlo bylo přistavěno až v polovině 19. století). Klášter byl v majetku mnichů jeronýmského řádu až do roku 1834. Základní plány zpracoval a stavbu zahájil Diogo Boitaca, který byl roku 1516 vystřídán Joãem de Castilho. Hlavními pozoruhodnostmi kláštera jsou především patrová křížová chodba s nádhernou manuelskou výzdobou a trojlodní sálový kostel Igreja de Santa Maria s krásnou klenbou podepřenou štíhlými osmibokými sloupy a se stropem ve výšce 25 metrů. Klášter je místem posledního odpočinku nejen řady příslušníků královských rodů, ale svůj sarkofág zde má i Vasco da Gama.

Torre de Belém: věž, kterou nechal postavit král Manuel I. v letech 1515–21, v minulosti sloužila jako pevnost a maják. Původně stála na ostrůvku v řece, nyní je přístupná po krátké lávce z nábřeží. Objekt tvoří čtyřboká čtyřpatrová věž a bašta se šestiúhlým půdorysem. Věž je pozoruhodná výzdobou exteriéru (dokonalá ukázka manuelského stylu), její terasa ve výšce 35 m poskytuje krásný výhled. Společně s klášterem jeronymitů byla roku 1983 zařazena na seznam kulturních památek světového dědictví UNESCO.

Nedaleko Torre de Belém se na nábřeží tyčí 52 m vysoký Památník zámořských objevů, postavený ve tvaru karavely roku 1960 při příležitosti pětistého výročí úmrtí Jindřicha Mořeplavce, jehož socha je umístěna v čele zástupu těch, kteří se nejvíce zasloužili o portugalské zámořské objevy. Před památníkem je z dlažebních kamenů sestavena mozaika znázorňující obrovský námořní kompas. Elegantní budova s růžovou fasádou, Palácio de Belém, v minulosti královský palác, je dnes oficiálním sídlem portugalského prezidenta.

I mimo nejznámější čtvrti Lisabonu lze nalézt řadu zajímavých památek a míst. Na severozápad od centra se nachází působivý akvadukt (Aqueduto das Águas Livres) o délce 19 km a se 109 oblouky. Nad údolím Alcântara dosahuje výšky 65 metrů. Vodu do města přivádí již od roku 1748, dokončen byl roku 1835. Při severním okraji zalesněného Parque Florestal de Monsanto leží Palácio Fronteira, krásné venkovské sídlo postavené roku 1640 jako lovecký letohrádek. Dům a zahrada jsou zdobeny obrazy z azulejos. Na jižním břehu Teja stojí monumentální, 28 m vysoká socha Krista (Cristo Rei – Francisco Franco, 1949–59), inspirovaná slavnou sochou tyčící se nad Rio de Janeirem. Samotná socha je umístěna na 82 m vysokém podstavci. V severovýchodní části města bylo vybudováno při příležitosti výstavy Expo ’98 největší oceanárium v Evropě (Oceanário de Lisboa). Ve 30 nádržích se nachází přes 16 000 zástupců mořské fauny a flóry náležejících k více než 450 druhům. Průměr největší nádrže činí 35 m, její hloubka je 7 m.

Hospodářské poměry

Oblast Lisabonu je hospodářským, obchodním a finančním centrem a nejbohatším regionem Portugalska – vytváří se zde 45 % portugalského HDP. Nejvýznamnější roli v ekonomice hraje terciérní sektor. Vedení většiny nadnárodních korporací působících v Portugalsku sídlí v subregionu Grande Lisboa, zejména v Oeiras (Nestlé, Microsoft, Cisco, General Electric, Nokia, Chipidea – součást MIPS Technologies, Netjets). Lisabonská aglomerace je silně industrializovaná, zejména oblasti při jižním břehu řeky Tejo. Z průmyslových odvětví je zastoupen průmysl strojírenský, loďařský, petrochemický, textilní, potravinářský, elektrotechnický, gumárenský a chemický, významné je i zpracování korku. Město je centrem portugalských klasických masmédií (hlavní televizní a rádiové stanice a vydavatelství novin a časopisů). Nachází se zde i portugalská burza. Mezi nejdůležitější portugalské společnosti sídlící v oblasti Lisabonu patří:

Banco Comercial Português (BCP – největší portugalská soukromá finanční skupina)

Banco BPI (Banco Português de Investimento – bankovní služby)

Brisa Auto-Estradas de Portugal (silniční infrastruktura a služby)

Caixa Geral de Depósitos (CGD – největší portugalská finanční skupina; vlastněná státem)

CTT Correios de Portugal (poštovní služby, vydávání známek)

Companhia de Seguros Fidelidade Mundial (pojišťovnictví)

Galp Energia (zpracování a distribuce zemního plynu a ropy)

Parque Expo '98 (městská asanace a územní plánování a rozvoj)

Portugal Telecom Group (globální telekomunikační operátor)

SAG GEST - Soluções Automóvel Globais (dovoz, prodej, pronájem a leasing automobilů)

Somague (realizace velkých stavebních projektů – přístavy, přehrady, železnice, tunely, silnice, mosty, letiště, průmyslové celky a ekologické stavby; sídlem je Sintra)

TAP Portugal (portugalské aerolinie s pravidelnými lety do téměř 50 destinací)

Vodafone Portugal (druhý největší portugalský telekomunikační operátor)

OPCA - Obras Públicas e Cimento Armado (velká stavební firma)

CUF - Adubos de Portugal (výroba umělých hnojiv)

Doprava

Páteří veřejné dopravy Lisabonu jsou čtyři trasy metra (celková délka 39 km, 46 stanic). Jeho stavba byla započata roku 1955, provoz byl zahájen v roce 1959. Hlavním dopravním prostředkem jsou však autobusy. Známé jsou lisabonské tramvaje, pomalu si razící cestu úzkými uličkami. Originální dopravní prostředek představují lanovky a výtahy mezi dolní a horní částí města. Spojení lisabonské aglomerace s dalšími oblastmi Portugalska zajišťuje hustá síť dálnic a rychlostních komunikací (dálnice A1, A2, A5, A8, A9 a A12). Okolo Lisabonu procházejí tři silniční obchvaty, a to CRIL (vnitřní okruh), CREL (vnější okruh) a 2ª Circular. Město je důležitým železničním uzlem a železniční doprava hraje významnou roli v dojížďce za prací. Hlavními železničními stanicemi jsou: Santa Apolónia (nejstarší konečná stanice v Lisabonu, otevřená roku 1865), Gare do Oriente (jedna z nejvytíženějších stanic na světě – 75 milionů cestujících ročně, dokončená roku 1998 při příležitosti výstavy Expo ’98), Rossio (otevřená roku 1890 na stejnojmenném náměstí), Cais do Sodré (otevřena 1998) a Entrecampos. Velké mezinárodní letiště Aeroporto da Portela (též Aeroporto de Lisboa) se rozkládá na severu města. Jde o důležitý evropský letecký uzel, o jedno z největších letišť v jižní Evropě a hlavní mezinárodní vstupní bránu do Portugalska. Disponuje dvěma hlavními rozjezdovými a přistávacími drahami. Roku 2007 zde bylo odbaveno 13,4 mil. cestujících a téměř 83 000 tun nákladu. Letiště je základnou národních aerolinií TAP Portugal. Lisabonský přístav, Porto de Lisboa, je největším portugalským přístavem. Prochází jím přibližně 90 % portugalského dovozu a téměř 75 % vývozu. Velmi důležitou roli v dopravním systému Lisabonu mají dva mosty:
Ponte 25 de Abril: jeden z nejdelších visutých mostů v Evropě (2277 m) spojuje Lisabon s Almadou na jižním břehu řeky Tejo. Otevřen byl roku 1966 jako Ponte Salazar, dnešní název nese na památku demokratické revoluce z 25. dubna 1974. Na horní mostovce se nachází šest silničních jízdních pruhů, dolní nese od roku 1999 dvoukolejnou železniční trať.

Ponte Vasco da Gama: nejdelší evropský most (17 185 m) překračuje Tejo severně od hranic Lisabonu a spojuje Sacavém s Montijem. Byl otevřen v roce 1998 nedlouho před světovou výstavou Expo ’98. Doprava je vedena šesti silničními jízdními pruhy.

Školství a kultura

Nejvýznamnější veřejnou univerzitou nacházející se v Lisabonu je Universidade de Lisboa, založená roku 1911, ale s kořeny sahajícími až do roku 1290. Osm fakult a jeden institut navštěvuje okolo 20 000 studentů. Ekonomické a technické zaměření má Universidade Técnica de Lisboa, založená roku 1930 (přibližně 22 500 studentů). Nejmladší veřejná lisabonská univerzita, Universidade Nova de Lisboa, byla založena roku 1973 jako odpověď na stále se zvyšující poptávku po vyšším vzdělání (kolem 14 000 studentů). Vysokoškolské vzdělání poskytují i státem řízené (Instituto Politécnico de Lisboa) a soukromé instituce (např. Universidade Católica Portuguesa, Universidade Moderna, Universidade Lusíada a Universidade Lusófona).

V Lisabonu se nachází více než 40 muzeí, která představují rozmanité a leckdy velmi zajímavé exponáty. K nejznámějším patří: Museu da Marinha (námořní muzeum  – modely lodí, navigační přístroje, mapy a glóby, kormidla, uniformy, pokladnice, čluny a hydroplány), Museu Calouste Gulbenkian (významné umělecké muzeum s bohatými sbírkami arménského ropného magnáta Calousta Gulbenkiana), Museu Nacional de Arte Antiga (rozsáhlé sbírky portugalského a evropského umění a umění a řemesel bývalých kolonií), Museu do Chiado (sbírka obrazů pocházejících z období 1850–1950), Museu Etnográfico de Ultramar (etnografické muzeum s exponáty z bývalých portugalských kolonií), Museu da Cidade (expozice věnovaná historii Lisabonu), Museu Nacional de Arqueologia (archeologické exponáty), Museu Nacional do Azulejo (expozice dokumentuje historii kachlů – azulejos), Museu Nacional dos Coches (sbírka kočárů) a Museu da Marioneta (sbírka loutek z celého světa).

Lisabonská operní scéna se nachází v Teatro Nacional de São Carlos, dalšími významnými divadly jsou Teatro Nacional Dona Maria II a Teatro Municipal São Luis. Lisabon je sídlem arcibiskupství a národní knihovny a je rovněž kongresovým centrem.

Nejoblíbenějším sportem v Lisabonu je samozřejmě kopaná. Nejúspěšnějším klubem je Sport Lisboa e Benfica (SL Benfica), jedenatřicetinásobný vítěz portugalské ligy a dvojnásobný vítěz PMEZ (1961 a 1962). Jeho domovským stánkem je Estádio do Sport Lisboa e Benfica (Estádio da Luz) s kapacitou 65 647 diváků a s rozměry hrací plochy 105x68 m. Hlavní hvězdou klubu byl Eusébio da Silva Ferreira (Eusébio), který zde působil v letech 1960–75. Odvěkým rivalem Benfiky je Sporting Clube de Portugal (Sporting Lisabon), osmnáctinásobný vítěz portugalské ligy a vítěz PVP (1964). Domácí utkání hraje na stadionu Estádio José Alvalade (kapacita 50 466 diváků, rozměry hrací plochy 105x68 m). V období 1989–95 zde hrál Luís Figo a v letech 1997–2003 oblékal dres Sportingu Cristiano Ronaldo, dnes pravděpodobně nejlepší fotbalista světa. Výrazně méně úspěšný je klub Clube de Futebol Os Belenenses (Belenenses), portugalskou ligu vyhrál pouze jednou (1946). Domácí zápasy probíhají na stadionu Estádio do Restelo (kapacita 32 500 diváků, rozměry hrací plochy 105x70 m).
Mezi populární sporty dále patří sálová kopaná, basketbal, házená, atletika, hokej na kolečkových bruslích, plachtění a golf. V nedalekém přímořském letovisku Estoril se každoročně konají tenisové turnaje asociací ATP a WTA a na závodním okruhu Autódromo do Estoril jsou pořádány mezinárodní automobilové a motocyklové závody.

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama