Porto

Porto [portu] /por/, Oporto /eng, ita/, Порту /rus/

Základní informace

Stát: Portugalsko

Region: Norte

Subregion: Grande Porto

Distrikt: Porto

Rozloha: 41,3 km²

Nadmořská výška: 0–176 m n. m. (střední nadmořská výška činí 83 m n. m.)

Počet obyvatel: 240 800 (2008)

Časové pásmo: UTC+0/UTC Z (Zulu), GMT (Greenwich Mean Time – greenwichský střední čas), WET (Western European Time – západoevropský čas)

Zeměpisná poloha: 41° 8' 44" s. š., 8° 36' 41" z. d.

Vzdálenost do Prahy: 2041 km

Oficiální webové stránky: www.cm-porto.pt

Porto, druhé největší město Portugalska, se rozkládá na severním břehu řeky Douro u jejího ústí do Atlantského oceánu. Střed města leží přibližně 4,7 km od moře. Nachází se při severní hranici zóny středomořského klimatu, z čehož vyplývají teplá, slunečná a suchá léta (mohou nastat i kratší chladnější a deštivější období) a poměrně teplé a deštivé zimy.

Porto je centrem severní části země, správním střediskem regionu Norte. Samotné město má 240 800 obyvatel (2008), v metropolitní oblasti Porto žije přibližně 1,6 milionu obyvatel.

Historie

Při brodu na obchodní stezce na levém břehu řeky založili osadu již Keltové. Římané ji pojmenovali Cale. V 1. stol. př. n. l. spolu s blízkým pravobřežním přístavem Portus vytvořila římské dvojměstí Portus Cale. Tento název ve formě Portucale užívali Svébové, Vizigóti i Maurové pro oblast mezi řekami Minho a Douro, později byl používán ve formě Portucalense pro označení místního hrabství a nakonec byl využit pro pojmenování celého Portugalského království. Město bylo od roku 411 pod vládou Svébů, roku 540 bylo dobyto Vizigóty a roku 716 Araby. V roce 868 Vímara Peres, vazal asturského krále Alfonse III., dobyl Portucale a obnovil zde křesťanství. Roku 997 bylo Porto připojeno k leónskému království a v roce 1095 se stalo hlavním městem samostatného portugalského hrabství (Condado Portucalense).

Po úspěšné reconquistě, během které se celá oblast v 11. století dostala pod křesťanský vliv, došlo v období mezi 13. a 15. stoletím k silnému rozvoji námořních a obchodních aktivit. Byly zintenzivněny vztahy s řadou důležitých evropských přístavů (např. Barcelona, Valencia, La Rochelle, Rouen, Londýn, Ypres a Antverpy). V této době byly udržovány úzké styky zejména s Anglií, které měly posílit pozici menšího Portugalska vůči silnější Kastilii. V roce 1387 si portugalský král Jan I. vzal za ženu Angličanku Filipu de Lancastre a roku 1394 se jim v Portu narodil syn Jindřich, později zvaný „Plavec“ či „Mořeplavec“. Velký rozvoj město zaznamenalo v období zámořských objevných cest a koloniálních výbojů v 15. a 16. století (důležitá loděnice a námořní základna). Růst města v 17. a 18. století souvisel s rozvojem obchodu s vínem, které se do Porta přepravovalo z vnitrozemí po řece Douro v menších soudcích na člunech barcos rabelos s plochým dnem a čtvercovou plachtou. Portské víno bylo vyváženo zejména do Anglie. Během 18. a 19. století se město stalo významným průmyslovým střediskem, a proto patřilo mezi cíle napoleonského vojska, které na území města vstoupilo pod vedením generála Nicolase Soulta 29. března 1809. Místní obyvatelé se dali na útěk a snažili se přejít přes řeku po pontonovém mostě, který se ale pod vahou masy uprchlíků rozpadl – utonulo až 6000 lidí. Roku 1820 v Portu vypukla konstitucionalistická revoluce, zaměřená proti absolutistické monarchii a britské okupaci. Mezi lety 1832 a 1833 město odolalo rozsáhlému vojenskému obléhání královskými silami. Po vyhlášení Portugalské republiky (5. 10. 1910) město prošlo renovačním procesem, během kterého se uskutečnila výstavba Avenidy dos Aliados.

Architektura a pamětihodnosti

Určitou historickou zajímavostí Porta je to, že dominantní postavení zde vždy měli měšťané a obchodníci. Dokonce se zde až do 17. století nesměla šlechta usazovat a její dočasný pobyt ve městě byl omezen na tři dny. To vysvětluje relativně nízký počet paláců a nepřítomnost rezidenčního zámku. Dnešní centrum města se nachází okolo náměstí Praça da Liberdade a do něho ze severu ústící široké třídy Avenida dos Aliados, jejímuž hornímu konci dominuje radnice (Câmara Municipal) se 70 m vysokou zvonicí. Historické jádro Porta představují čtvrtě Barredo, Bolsa a Ribeira, ve kterých se nachází většina památek města. Tato oblast byla roku 1996 zařazena na seznam kulturních památek světového dědictví UNESCO. Mezi nejvýznamnější památky Porta náleží:

Katedrála (Sé): byla postavena ve 12. a 13. století na vrcholku žulového kopce Pena Ventosa jako opevněný kostel. Za pozornost stojí stříbrný oltářní nástavec o váze 800 kg, gotická křížová chodba zdobená azulejos a barokní malby Niccoly Nasoniho. Právě zde se roku 1387 oženil král Jan I. s Filipou z Lancasteru.

Igreja e Torre dos Clérigos: tento architektonický celek (barokní kostel a věž) byl postaven pod vedením italského architekta Niccoly Nasoniho v letech 1732–63. Z šestiposchoďové věže s 225 schody, která je svou výškou 75,6 m nejvyšší stavbou v Portu, je nádherný výhled na město a řeku.

Igreja de São Francisco: kostel, jehož stavba započala ve 14. století, je známý přepychovým interiérem z 18. století. Více než 200 kg zlata bylo použito na výzdobu hlavního oltáře, sloupů a pilířů. Umělecký skvost představuje Kořen Jesse, malovaná a pozlacená dřevořezba (Filipe da Silva a António Gomes, 1718–21), znázorňující idealizovaný Kristův rodokmen.

Palácio da Bolsa: z podnětu místních obchodníků a bankéřů byla na místě bývalého kláštera São Francisco roku 1842 postavena burza. Zdejším skvostem je bohatě zlacený Arabský sál.

Jedním z nejvýznamnějších portských paláců je bývalý biskupský palác (Paço Episcopal). Jeho původní budova z 12. až 13. století byla přestavěna ve století osmnáctém podle plánů Niccoly Nasoniho. Vnější boční stěna barokního karmelitánského kostela Igreja do Carmo je vyzdobena obrazem z azulejos, který zachycuje scénu legendárního založení řádu na hoře Karmelu. Vstupní hala nádraží São Bento, dokončeného roku 1916 a nacházejícího se ve středu města, je rovněž zdobena obrazy sestavenými z modrobílých azulejos.

Hospodářské poměry

Subregion Grande Porto je jednou z nejvíce industrializovaných oblastí Portugalska. Zejména ve vlastním Portu, a dále ve Vila Nova de Gaia, Maia a Matosinhos sídlí řada velkých portugalských společností. Zastoupen je průmysl petrochemický, strojírenský, elektrotechnický, textilní, kožedělný, gumárenský a potravinářský. Vila Nova de Gaia je sídlem řady vinařských společností (např. Sandeman, Graham, Osborne, Ferreira, Ramos Pinto, Cockburn, Taylor, Cálem, Fonseca a dalších), v jejichž skladištích se míchá a poté až 50 let dozrává pravé portské víno. V Portu vychází populární deník Jornal de Notícias. Stejně jako v jiných oblastech, tak i v ekonomice existuje dlouholetá rivalita Porta a Lisabonu. Mezi významné firmy, které působí v oblasti Porta, patří:

Sonae (největší soukromý zaměstnavatel v Portugalsku – síť hypermarketů a supermarketů, telekomunikační operátor, aktivity v oblasti cestovního ruchu, zpracování dřeva)

EFACEC (největší portugalská firma v oblasti elektrotechniky a elektroniky)

Petrogal (rafinerie ropy)

CASFIL (obalové fólie a plastikové tašky)

A. M. Mesquita & Filhos (stavebnictví)

Grupo Tertir (dopravní a logistické služby)

Altri (výroba celulózy a papíru)

Grupo Amorim (přední světový zpracovatel korku)

Bial (farmaceutická výroba)

Porto Editora (nejvýznamnější portugalské nakladatelství vzdělávací literatury)

Cerealis (potraviny z obilovin, největší portugalská mlynářská společnost)

CIN - Corporação Industrial do Norte (přední výrobce barev a nátěrových hmot na Pyrenejském poloostrově)

Frulact (zpracování mléka a ovoce)

Lactogal (zpracování mléka, ovocné šťávy a minerální vody)

Unicer (největší portugalský výrobce nápojů – pivo, balená voda, ovocné šťávy a víno)

Doprava

Základem veřejné dopravy Porta je pět tras metra (celková délka 60 km, 68 stanic). Větší část systému vede po povrchu, pouze 8 km v centru města vede pod povrchem. První trasa byla otevřena v roce 2002. Železniční tratě spojují Porto se střední a jižní částí země a se severním a západním Španělskem (leží na hlavní trati do Aveira, Coimbry a Lisabonu). Hlavní železniční stanice Campanhã se nalézá ve východní části města. V samotném srdci Porta je umístěno krásné nádraží São Bento. V silničním systému hraje významnou roli dálniční obchvat Via de Cintura Interna, na který jsou napojeny dálnice A1 (směr Coimbra – Lisabon), A3 (směr Braga), A4 a A28 a řada rychlostních komunikací. Asi 11 km severozápadně od středu města se rozkládá mezinárodní letiště Aeroporto Francisco Sá Carneiro (též Aeroporto do Porto), jedno z nejmodernějších letišť Evropy a třetí nejvytíženější letiště v Portugalsku (v roce 2009 odbaveny téměř 5,3 milionu cestujících). Na pobřeží Atlantiku, v Matosinhos, leží Porto de Leixões, jeden z nejdůležitějších portugalských námořních přístavů. Prochází přes něj okolo 25 % zahraničního obchodu země.

Klíčovou pozici v dopravě mají mosty spojující Porto a Vila Nova de Gaia (Porto je známé také jako „Město mostů“):

Ponte Dom Luís I: krásný železný most postavený v letech 1881–86 podle návrhu Teófila Seyriga. Jeho kolosální oblouk dosahuje rozpětí 172 m a výšky 44,6 m. Charakteristické jsou pro něj dvě mostovky, horní pro metro, dolní pro silniční dopravu.

Ponte da Arrábida: mohutný silniční most se šesti jízdními pruhy, postavený roku 1963 nejblíže k ústí řeky. Dosahuje délky 615 m, šířky 27 m a výšky 70 m.

Ponte de D. Maria Pia: železný železniční most postavený roku 1877 Gustavem Eiffelem.

Ponte de São João: nový železniční most, který roku 1991 nahradil most Ponte de D. Maria Pia. Vede přes něj trať do Lisabonu.

Ponte Infante D. Henrique: prozatím nejnovější portský most, postavený v letech 1999–2002, slouží silniční dopravě.

Ponte do Freixo: silniční most s osmi jízdními pruhy, otevřený roku 1995, překlenuje řeku ve východní části města.

Školství a kultura

Roku 1911 byla založena Universidade do Porto, největší portugalská univerzita. Třináct fakult, tři instituty a školu řízení navštěvuje 28 000 studentů. Vysokoškolské vzdělání technického zaměření poskytuje Instituto Politécnico do Porto, největší polytechnický institut v zemi (15 000 studentů). V Portu sídlí i regionální centrum Universidade Católica Portuguesa.

Významnými místními muzei jsou Museu Nacional Soares dos Reis, pyšnící se hodnotnou sbírkou portugalského umění z 16. až 20. století, a Museu de Arte Contemporânea, zaměřené na současné umění. Zajímavé expozice lze zhlédnout i v Museu dos Transportes e Comunicações (výstava automobilů), Museu do Carro Eléctrico (výstava tramvají, mj. první elektrická tramvaj na Pyrenejském poloostrově), Museu do Vinho do Porto (centrum informací o portském víně), Museu Militar do Porto (vojenské muzeum se sbírkou zbraní a uniforem z období od 16. století do poloviny 20. století) a Museu Romântico (výstava nábytku, běhounů a keramiky, bar s ochutnávkou mnoha druhů portského vína).

Mezi hlavní divadelní scény ve městě patří Teatro Nacional São João, Teatro Sá da Bandeira a Teatro Rivoli. Významnými koncertními síněmi jsou Casa da Música a Coliseu do Porto.

Nejpopulárnějším sportem v Portu je kopaná. V současné době nejúspěšnějším fotbalovým klubem celé země je Futebol Clube do Porto (F.C. Porto), založený roku 1893. Vyhrál třiadvacetkrát portugalskou ligu, je vítězem PMEZ (1987), Ligy mistrů (2004), poháru UEFA (2003), Superpoháru (1987) a Interkontinentálního poháru (1987 a 2004). Domácí utkání hraje na stadionu Estádio do Dragão s kapacitou 52 202 diváků. Druhým špičkovým fotbalovým klubem je Boavista Futebol Clube (Boavista F.C.), vítěz portugalské ligy z roku 2001. Jeho domovským stánkem je Estádio do Bessa (28 263 diváků).

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama