Сетубал /rus/
Základní informace
Stát: Portugalsko
Region: Lisboa
Subregion: Península de Setúbal
Distrikt: Setúbal
Rozloha: 172 km²
Nadmořská výška: 0–127 m n. m. (střední nadmořská výška činí 25 m n. m.)
Počet obyvatel: 120 700 (2008)
Časové pásmo: UTC+0/UTC Z (Zulu), GMT (Greenwich Mean Time – greenwichský střední čas), WET (Western European Time – západoevropský čas)
Zeměpisné souřadnice: 38° 31' 27" s. š., 8° 53' 23" z. d.
Vzdálenost do Prahy: 2245 km
Oficiální webové stránky: www.mun-setubal.pt
Setúbal, páté největší město Portugalska, se rozkládá 30 km jihovýchodně od Lisabonu na severním břehu nálevkovitého ústí řek Sado, Marateca a Martinho do Atlantského oceánu. Střed města leží přibližně 4,1 km od moře. Klima má středomořský charakter s teplotami mezi 8–13 ºC v zimě a 20–24 ºC v létě (v červenci a srpnu často překračují 30 ºC).
Jihozápadně od města se táhne 35 km dlouhý vápencový horský hřbet Serra da Arrábida, jehož nejvyšší bod Formosinho dosahuje výšky 499 m n. m. Jižní úbočí prudce klesá k moři – až 380 m vysoké útesy jsou nejvyšší v zemi. Nalézá se zde různorodá středomořská flóra (olivovník, borovice, cypřiš, pistácie, levandule, tymián a další druhy) a fauna (orel, jezevec, malé kočkovité šelmy, motýli a jiné). Nejcennější oblasti jsou chráněny přírodním parkem Parque Natural da Arrábida o rozloze 10 821 ha. Východním směrem od Setúbalu se rozkládá přírodní rezervace Reserva Natural do Estuário do Sado (23 160 ha), ve které hnízdí i přezimuje mnoho druhů vodního ptactva (např. pisila čáponohá, plameňák, kulík mořský, tenkozobec opačný, volavka červená, čáp bílý, bukáček malý, moták pochop aj.). Velkou atrakcí je hejno delfínů skákavých. Dlouhé pláže s bílým pískem v okolí města jsou zařazeny do skupiny nejkrásnějších pláží světa.
Historie
Záznamy o osídlení tohoto území sahají až do prehistorie, jak dosvědčují četné památky z doby neolitu, které se našly na různých místech kraje. Za nadvlády Římanů v 1. až 4. století našeho letopočtu vznikla Cetóbriga, významné městské a hospodářské středisko, spjaté hlavně se solením ryb, které se rozkládalo na obou březích řeky Sado a zahrnovalo i dnešní Tróiu. Během barbarských vpádů a arabské okupace obyvatelé tuto oblast postupně opouštěli. Roli sehrál i postup vátých písků. Muslimští dobyvatelé si vybrali k usídlení strážní hrady (např. Palmela), dobře chráněné přístavy (např. Alcácer do Sal) a úrodná údolí (např. Azeitão).
Setúbal se začal znovu zalidňovat až poté, co byla zpět dobyta Palmela, obsazená do té doby Maury, a zřízen řád Santiago da Espada. Lidé se usadili nejprve na pahorku Santa Maria a postupně i v dolní části, která se rozkládá až k dnešní čtvrti Troino. V roce 1249 dostal Setúbal od dona Paia Perese Correiy, mistra tohoto řádu, první výsadní listinu. Setúbal, s relativně velmi malou územní rozlohou, se musel v následujícím období bránit proti útokům sousedních, již tehdy vytvořených okresů – Palmely, Santiaga do Cacém a Alcáceru. Obyvatelé si stěžovali zejména na potíže spojené se vstupem a prodejem produktů, přivážených ze Sesimbry, Palmely a Alcáceru. Mistr řádu Santiago, don Garcia Peres, požádal v roce 1343 krále Alfonsa IV. o vystavení listiny, která vymezovala hranice Setúbalu; na jejím základě byl vybudován pás hradeb. Během 15. století město rozvíjelo ekonomické aktivity spojené hlavně s řemesly a obchodem, a mělo vysoké výnosy z poplatků vybíraných za vjezd do přístavu. V tomto století byly v Setúbalu vybudovány také první františkánské kláštery, jedním z nich je Ježíšův klášter (Convento de Jesus). Velký rozvoj celé oblasti s sebou přinesla doba objevných plaveb. Stavbu akvaduktu, který přiváděl vodu až do města, zahájil v roce 1487 Jan II., dokončena byla za panování Manuela I.. Tento panovník také v roce 1514 upravil výsadní listinu města, s ohledem na pokrok a demografický vzestup, který Setúbal zaznamenal během uplynulého století. Velmi silné zemětřesení v roce 1755 zničilo a poškodilo mnoho budov, nejvíce postižené byly přitom nejníže ležící části města.
Během 19. století změnil ekonomický a sociální rozvoj malé město na jedno z nejdůležitějších obchodních a průmyslových center země. Na počátku šedesátých let 19. století byl zahájen provoz na železniční trati Barreiro – Setúbal a v roce 1863 bylo zavedeno plynové osvětlení. Rovněž byly započaty zemní práce na řece, které mimojiné umožnily výstavbu třídy Avenida Luisa Todi. V roce 1926 byl Setúbal povýšen na sídlo okresu a v roce 1975 na hlavní město diecéze.
Architektura a pamětihodnosti
Podélnou osu města tvoří třída Avenida Luísa Todi, od níž na jih se při břehu řeky nachází rybářský přístav, jachetní přístav a kotviště převozních lodí, a na severu k ní přiléhá historické centrum města, tvořené z větší části pěší zónou. Bezesporu nejvýznamnější památkou Setúbalu je Igreja do antigo Mosteiro de Jesus, monumentální gotický kostel z větší části postavený v letech 1490–95 a dokončený roku 1500. Jde o jednu z nejcennějších a zároveň i nejstarších staveb manuelského slohu v Portugalsku. Interiér je zdoben pozoruhodnými sloupy z narůžovělého vápence z Arrábidy, které jsou vytesány do podoby tří spirálovitě stočených pramenů, kamennými žebry na stropní klenbě připomínajícími provazy a azulejos v bočních lodích. Kostel navrhl architekt Diogo Boitaca, autor základních plánů kláštera jeronýmů v Belému. V průběhu zemětřesení roku 1755 byl kostel silně poškozen. V místní katedrále Igreja de Santa Maria da Graça ze 16. století se nalézají nádherné obrazy z azulejos a zlatem zdobený oltář. Interiér kostela Igreja de São Julião je vyzdoben azulejos s motivy ze života rybářů. V bývalé pevnosti Castelo de São Filipe, postavené roku 1595 španělským králem Filipem II., se dnes nachází pousada (speciální typ ubytovacího zařízení ve venkovských a historických objektech). Z terasy je pěkný pohled na město a ústí řeky Sado.
Hospodářské poměry
Setúbal zaznamenal v posledních letech rozsáhlý hospodářský růst, díky němuž se z něj stalo jedno z předních průmyslových středisek Portugalska. Výrobní kapacity jsou soustředěny zejména na východ a jihovýchod od města. Významnou roli hraje výroba automobilů, dále je zastoupen průmysl strojírenský, elektrotechnický, chemický a farmaceutický, potravinářský (největší konzervárny v zemi), cementárenský, výroba papíru a zpracování korku. Nalézají se zde i rybářský přístav, velké loděnice a saliny. V okolí se pěstují pomeranče, citrony, olivy, vinná réva a rýže. Zvyšuje se význam cestovního ruchu. Mezi důležité firmy působící v oblasti Setúbalu patří:
Renault (montážní závod automobilů)
Lear Corporation Portugal (sedadlové systémy do automobilů)
Rieter - Componentes para Veículos (komponenty motorových vozidel)
Lisnave - Estaleiros Navais (loděnice – opravy lodí)
Rebonave - Reboques e Assistência Naval (vlečné remorkérové a eskortní služby)
Portucel Soporcel (výroba papíru a celulózy)
SAPEC Agro (výroba chemických prostředků na ochranu zemědělských plodin)
CUF - Adubos de Portugal (výroba umělých hnojiv)
Secil (výroba cementu v jedné z největších cementáren v Portugalsku)
Cavan (betonové díly – sloupy elektrického vedení a veřejného osvětlení, stožáry telekomunikačních vysílačů a osvětlení stadionů, trubky)
Doprava
Rozsáhlá výstavba silnic v devadesátých letech výrazně zlepšila spojení Setúbalu s Lisabonem, s jihem země a Španělskem. Dálnice A12 spojuje Setúbal se severní částí Lisabonu a nedaleko procházející dálnice A2 zajišťuje napojení na centrální část hlavního města a Belém a dále na jih. Na ni navazuje dálnice A6, která vede východním směrem k portugalsko-španělské hranici. Setúbal je s Lisabonem spojen i železnicí. Přístav Porto de Setúbal je po přístavech v Lisabonu a Portu třetím největším v zemi (celkově se přeloží více než 6,6 milionu tun nákladu, mj. stovky tisíc automobilů).
Kultura
Zdejší archeologické a etnografické muzeum (Museu de Arqueologia e Etnografia) vystavuje římské mozaiky, mince a amfory a exponáty přibližující místní umění a řemesla (náboženské malby na dřevě, zpracování soli a korku). Setúbal je sídlem biskupství. Portugalské nejvyšší fotbalové soutěže se účastní Vitória Futebol Clube (Vitória de Setúbal), založený roku 1910 a hrající svá domácí utkání na Estádio do Bonfim s kapacitou 21 530 diváků.
© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011