Tenerife

Teneryfa /pol/, остров Тенерифе /rus/, Pintuaria /lat/

Základní informace

Stát: Španělsko

Autonomní společenství: Kanárské ostrovy

Provincie: Santa Cruz de Tenerife

Rozloha: 2034,38 km²

Nadmořská výška: 0–3718 m n. m.

Počet obyvatel: 906 854 (2010)

Hustota zalidnění: 446 obyv. na km²

Časové pásmo: UTC+0/UTC Z (Zulu), GMT (Greenwich Mean Time – Greenwichský střední čas), WET (Western European Time – Západoevropský čas)

Zeměpisné souřadnice: 28° 16' 3" s. š., 16° 32' 59" z. d.

Poloha: Atlantský oceán

Souostroví: Kanárské ostrovy

Vzdálenost do Prahy: 3506 km

Vzdálenost do Madridu: 1733 km

Klimatické údaje pro město Santa Cruz de Tenerife

Tenerife, rozlohou i počtem obyvatel největší ostrov Kanárských ostrovů, tvoří společně s ostrovem Gran Canaria centrální část souostroví. Leží přibližně 288 km od africké pevniny (pobřeží Západní Sahary) v Atlantském oceánu, od ostrova La Gomera je vzdálen pouhých 28,5 km a od ostrova Gran Canaria ho dělí 61 km. Politicky náleží Španělsku, přičemž je součástí Autonomního společenství Kanárské ostrovy (Comunidad Autónoma de Canarias) a provincie Santa Cruz de Tenerife. Společně s celým souostrovím patří do skupiny tzv. „nejvzdálenějších regionů“ Evropské unie. V roce 2010 zde žilo 906 854 obyvatel, tj. 42,8 % obyvatel kanárského souostroví. Administrativně je ostrov rozdělen do 31 obcí (municipios), z nichž plošně největší je obec La Orotava (207,31 km²) ležící v centrální části Tenerife a zaujímající větší část národního parku Teide. Území naprosté většiny obcí se zvedá od moře směrem k centrální části ostrova.

Hlavní a největší město Santa Cruz de Tenerife s 222 643 obyvateli (2010) situované na jižním pobřeží severovýchodní části ostrova je zároveň i hlavním městem Autonomního společenství Kanárské ostrovy (společně s Las Palmas de Gran Canaria), hlavním městem stejnojmenné provincie a druhým největším městem Kanárských ostrovů (po Las Palmas de Gran Canaria). V metropolitní oblasti Santa Cruz de Tenerife, do níž náleží i San Cristóbal de La Laguna (152 222 obyv.), druhé největší město ostrova, žije více než 400 000 obyvatel (asi 45 % obyvatel Tenerife). Dalšími významnými sídly jsou Arona (79 377 obyv.), Adeje (43 801 obyv.), La Orotava (41 427 obyv.), Granadilla de Abona (40 862 obyv.), Los Realejos (37 658 obyv.), Puerto de la Cruz (32 571 obyv.) a Candelaria (25 140 obyv.). Tenerife je nejvíce urbanizovaným a nejkosmopolitnějším ostrovem kanárského souostroví.

Původními obyvateli ostrova, Guanči, byl tento nazýván Achined, Achinet či Chenet. Kolem roku 25 př. n. l. se z iniciativy mauretánského krále Juby II. uskutečnila expedice na Kanárské ostrovy – Tenerife je označován jménem Nivaria (odvozené z latinských slov nix, nivis nebo nives, znamenající sníh). Na mapách ze 14. a 15. století (od Bontiera a Le Verriera) je ostrov uváděn jako Isla del Infierno. Stejně jako toto pojmenování je i název dnešní spojen s horou Teide, neboť jeho základem jsou slova Tene (hora) a ife (bílý). Po kolonizaci jakožto výsledek pošpanělštění byla obě slova spojena písmenem „r“ do současného jména Tenerife.

Ostrov Tenerife má přibližně trojúhelníkový půdorys a zaujímá plochu 2034,38 km². Na délku dosahuje až 81 km, jeho šířka se pohybuje mezi 6,5–47 km a jeho břehy omývá v délce 342 km Atlantský oceán. Tenerife je stejně jako ostatní ostrovy kanárského souostroví vulkanického původu. Podle dnes nejčastěji přijímané teorie byl základem pro jeho vznik reziduální magmatický materiál svrchního zemského pláště dostávající se na povrch výstupovými cestami, které souvisely s horkou skvrnou Kanárských ostrovů. Formování ostrova započalo na mořském dně asi před 20–50 miliony lety, kdy podmořské puklinové erupce a postupně akumulovaná polštářová láva daly vzniknout základnímu čedičovému komplexu. Povrchový vulkanismus se na Tenerife poprvé objevil před zhruba 11,6 mil. let. Na konci miocénu, přibližně před sedmi miliony lety, vznikly tři samostatné ostrůvky – vulkány, dnes tvořící oblasti známé jako Macizo de Teno, Macizo de Anaga a Macizo de Adeje (současný západní, východní a jižní okraj ostrova). Jejich spojení do jednoho celku způsobila intenzivní sopečná činnost, která započala asi před 3 miliony lety. Vznikly mohutné geologické struktury v centrální části ostrova, které patří k jeho dominantám dodnes (Edificio pre-Cañadas, Edificio Cañadas I a Edificio Cañadas II). Přibližně před jedním milionem let začal vznikat působením puklinového typu čedičového vulkanismu horský hřbet Cordillera Dorsal, o průměrné výšce 1600 m n. m. a délce 25 km (nejdelší sopečná struktura celého souostroví). Do doby před asi 800 000 roky spadají dva velké gravitační sesuvy půdy, vedoucí ke vzniku dnešních údolí La Orotava a Güímar. K poslední významné události v geologické historii Tenerife došlo před přibližně 200 000 lety, kdy sopečné erupce vyzvedly ve středu ostrova strukturu Viejo-Teide (Edificio Pico Viejo-Teide) nad kalderu Las Cañadas (Caldera de Las Cañadas).

Ani jedna ze čtyř historicky známých sopečných erupcí na Tenerife si přímo nevyžádala lidské životy. K první z nich došlo v letech 1704–1705, kdy se probudily téměř současně vulkány Sietefuentes, Fasnia a Arafo (16 obětí zemětřesení souvisejícího se sopečnými výbuchy). Hned rok nato (1706) došlo k velké erupci sopky Trevejo, trvající čtyřicet dní, při níž byla zničena většina města a přístavu Garachico. Na konci 18. století, roku 1798, proběhla devadesátidevítidenní erupce sopky Chahorra. Poslední dosud zaznamenaný výbuch na Tenerife má na svědomí sopka Chinyero (1909).

Orografické dominanty ostrova Tenerife jsou soustředěny v jeho centrální části. Impozantních rozměrů 10 x 17 km dosahuje propadlá kaldera Las Cañadas, částečně vyplněná stratovulkánem Pico del Teide, který se tyčí 3718 m nad hladinu moře. Teide je nejen nejvyšším vrcholem Kanárských ostrovů, Španělska a Atlantiku, ale i třetím největším vulkánem na světě, po Mauna Loa a Mauna Kea na ostrově Havaj (od základny na dně oceánu se zvedá do výšky cca 7500 m). Většina oblasti je zahrnuta do národního parku Parque Nacional del Teide. Severovýchodně od kaldery Las Cañadas se táhne horský hřeben Cumbre Dorsal, tvořený řetězem propojených sopek. Ke geologicky nejstarším částem Tenerife (7 až 9 milionů let) patří pohoří Anaga (Macizo de Anaga) zaujímající severovýchod ostrova. Horské pásmo zahrnuje jak úrodná horská údolí, tak divoké vrcholové partie, hluboké strže a soutěsky (barrancos), které vedou až k moři. Nejvyšším místem pohoří je Cruz de Taborno (1024 m), nejkrásnější výhled ale poskytuje jen o málo nižší Pico del Inglés. Jen o „málo“ mladší než pohoří Anaga je masiv Teno (Macizo de Teno) ležící v severozápadní části ostrova. Rozeklané vulkanické pohoří, vzniklé asi před 5–7 miliony lety a rozbrázděné hlubokými erozními roklemi, dosahuje vrcholem Montaña de Gala nadmořské výšky 1342 metrů. Na jihozápadě je masiv zakončen impozantními čedičovými útesy Acantilados de Los Gigantes („Útesy obrů“), s délkou přesahující 10 km a s výškou vertikálních stěn 300–600 metrů. Až na 11 milionů let je odhadováno stáří na jihu Tenerife se nalézajícího masivu Adeje (Macizo de Adeje), v němž vyniká Roque del Conde (1001 m) a soutěska Barranco del Infierno s 80 m vysokým, třístupňovým vodopádem La Cascada. Významnými prvky reliéfu Tenerife jsou úrodné deprese Valle de La Orotava na severu a Valle de Güímar na východě, obě vzniklé mohutnými sesuvy půdy směrem k moři. Za pozornost stojí nejen samotný povrch ostrova, ale i pod ním nacházející se zajímavé útvary. Jedná se o tzv. tubos volcánicos, což jsou sopečné jeskyně, obvykle ve formě tunelů, vzniklé poté, co pod povrchem proudící láva postupně vychladla a její vnitřní hladina poklesla. Mezi mnoha těmito útvary vyniká Cueva del Viento, jeden z největších lávových tunelů na světě, ležící na severu Tenerife na území obce Icod de los Vinos. Tento podzemní komplex více než 17 km tunelů vznikl v lávových proudech, jejichž zdrojem byla sopka Pico Viejo.

V rámci Köppen-Geigerovy klimatické klasifikace je ostrov řazen do mírně teplé oblasti se suchým a teplým létem (Csb). Podnebné podmínky jsou však mnohem rozmanitější, než jak z této charakteristiky na první pohled vyplývá, neboť na Tenerife je vymezeno deset klimatických zón. Vedle značného výškového rozsahu (0–3718 m) přispívají k této rozmanitosti i mohutné horské masivy táhnoucí se středem ostrova. Mírné klima s nepříliš velkými teplotními rozdíly mezi zimou a létem (průměrná teplota se pohybuje mezi 20–22 °C v zimě a 26–28 °C v létě) je výsledkem působení pravidelně vanoucích pasátových větrů, jejichž vlhkost kondenzuje zejména nad severními a severovýchodními svahy a přináší zvětšenou oblačnost a srážky, a ochlazujícího vlivu studeného oceánského Kanárského proudu. Zejména v zimních měsících je možné na Tenerife zažít velké teplotní rozdíly – na plážích se lze koupat, ale vrchol Teide pokrývá sníh. Většina z celkového ročního srážkového úhrnu připadá na období listopad až březen. Značné podnebné rozdíly panují mezi severem a jihem ostrova. Na severní, návětrné straně Tenerife spadne 73 % všech srážek (dešťových i sněhových), maxima jsou registrována v nadmořské výšce mezi 1000–1200 m ve svazích nad městem La Orotava. Jižní, závětrná část ostrova je výrazně sušší, letní měsíce jsou nezřídka úplně beze srážek, naopak zdejší letoviska lákají na delší dobu slunečního svitu. Znatelné podnebné rozdíly se na Tenerife vyskytují i mezi oblastmi nepříliš vzdálenými, dobrým příkladem jsou sousedící města Santa Cruz de Tenerife a San Cristóbal de La Laguna, první má teplejší a sušší klima, druhé o něco chladnější a vlhčí. Na východním pobřeží, zvlášť u El Médana, často vane silný vítr nesoucí písek.

Porézní a dobře propustný vulkanický povrch Tenerife dokáže velmi dobře absorbovat srážkovou i kondenzovanou vodu. Vzhledem ke geologickým podmínkám a nepravidelnému chodu srážek (vodní toky mají pouze občasný charakter) se zde nenacházejí přehrady, a proto se naprostá většina vody získává z tisíců studní a vodních galerií, což jsou horizontální tunely vyhloubené do povrchu ostrova. Lézt do nich je životu nebezpečné, neboť mohou obsahovat kapsy se sopečnými plyny či oxidem uhličitým.

Členitý reliéf a velké výškové rozdíly modifikují na místní úrovni obecné klimatické podmínky do podoby různých druhů mikroklimatu. Výsledkem je výrazná rozmanitost přírodních stanovišť, která se odráží v bohatém a druhově pestrém rostlinstvu. Na ostrově se vyskytuje 1400 druhů vyšších rostlin, z toho je 200 kanárských endemitů a 140 endemitů samotného Tenerife. Botanickým symbolem Kanárských ostrovů, posvátným pro původní obyvatele, Guanče, je dračinec (Dracaena draco, španělsky drago), liliovitá rostlina, která má místo letokruhů houbovitou dřeň. Nejstarší exemplář, starý přibližně 500 let, roste ve městě Icod de los Vinos. V suchých oblastech se vyskytuje endemický stromovitý pryšec (cardón) a keřový pryšec (tabaiba), zvaný dračinec krále Juby. Na severních svazích se naopak díky vlhkým pasátovým větrům daří vavřínovým lesům a porostům vřesovce stromového. Jedná se zejména o pohoří Anaga, ale největší souvislý porost vavřínového lesa najdeme na severovýchodě pohoří Teno, jižně od Los Silos. Ve výškách mezi 800–2000 m n. m. se rozkládá pás kanárských borovic (Pinus canariensis), které zaujmou svým až 30 cm dlouhým jehličím. V nejvyšších partiích Tenerife roste endemický dřevnatý keř Erysimum scoparium, s růžovofialovými květy. Velmi elegantní rostlinou je kanárská palma, podobná palmě datlové. Zaslouženou pozornost vyvolávají hadince (Echium) – doslova ikonickou rostlinou ostrova je červeně kvetoucí hadinec teidský (Echium wildpretii), rostoucí roztroušeně především v kaldeře pod Pico del Teide a dosahující výšky 150–300 cm, hadinec Echium Virescens se vyskytuje na kamenitých svazích a skalách, převážně v oblasti borových lesů, a je až 2 m vysoký. Zdejší flóra zahrnuje i opuncie, agáve, fenykl, eukalypty, jalovce, kapradiny a mnoho dalších.

Na rozdíl od rostlinného je svět živočišný nepoměrně skromnější. Kromě domácích zvířat zde nežijí žádní větší savci, nejobvyklejším menším savcem je divoký králík. Z plazů se vyskytují např. ještěrka obrovská, ještěrka kanárská, scink krátkonožka kanárská a místní druh gekona. Z ptactva je nejznámější kanár s nevýrazným šedozeleným peřím, při pobřeží žijí racci. Poměrně chladné okolní vody Atlantiku jsou bohaté na mořské živočichy (murény, jedovaté ropušnice, chobotnice, mořští koníci, velryby, delfíni, mořské želvy a další).

Tenerife je hospodářským centrem Kanárských ostrovů. V jeho ekonomice výrazně dominuje sektor služeb, který je úzce svázán s mohutným cestovním ruchem. Ostrov každoročně navštíví více než pět milionů turistů, což je nejvíce z celého souostroví. Zemědělství se na tvorbě ostrovního HDP podílí méně než 2 %, ale jeho význam pro uchování charakteru venkova a kulturních hodnot se spíše zvyšuje. Je soustředěno hlavně na severních svazích, na nichž se druhová skladba mění s nadmořskou výškou – v pobřežní oblasti se převážně pěstují rajčata a banány, výše na ně navazují zejména brambory, tabák a obilí. Na jihu má význam pěstování cibule, údolí La Orotava a Güímar jsou známa kvalitní vinnou révou. Vedle výše uvedených se pěstuje řada dalších druhů ovoce a zeleniny, květiny a jiné okrasné rostliny. Hlavní vývozní plodinou jsou malé, ale velmi chutné banány. Chovají se ovce a kozy, u turistů jsou oblíbené motýlí farmy. Svůj význam si udržuje rybolov (Kanárské ostrovy jsou druhým nejdůležitějším španělským rybářským revírem).

V průmyslovém sektoru má největší význam ropná rafinerie v Santa Cruz de Tenerife, jejíž produkty se uplatňují nejen v rámci kanárského souostroví, ale i na trhu iberském, africkém a americkém. Významným sektorem z pohledu rozvoje turistické a dopravní infrastruktury je stavebnictví. Turisté se zajímají o tradiční řemeslné a umělecké výrobky, např. o tenerifské krajky (roseta), výšivky s ažurovou obrubou (calados), košíkářské a keramické výrobky, ručně balené doutníky a hudební nástroje.

Klíčovými prvky dopravní infrastruktury Tenerife jsou dálnice Autopista del Sur (TF-1) a Autopista del Norte (TF-5), vedoucí ze Santa Cruz de Tenerife na jih, do letoviska Playa de las Américas a městečka Adeje, resp. na sever, do měst La Orotava a Puerto de la Cruz. Jejich propojení zajišťuje dálniční spojka Autopista TF-2, procházející okrajem metropolitní zóny. Do nejvyšších, centrálních partií ostrova vede ze San Cristóbal de La Laguna silnice TF-24, z La Orotavy, resp. Granadilla de Abona silnice TF-21. V současnosti na ostrově není v provozu žádná železniční trať, ale existuje plán na výstavbu 80 km dlouhé vysokorychlostní tratě spojující Santa Cruz de Tenerife s Adeje. Letecká doprava na Tenerife může využít dvě letiště – Aeropuerto de Tenerife Norte (Los Rodeos) ležící u města San Cristóbal de La Laguna slouží hlavně k meziostrovním letům, mezinárodní linky využívají Aeropuerto de Tenerife Sur (Reina Sofía), situované cca 12 km východně od Los Cristianos. V roce 2010 bylo na obou letištích dohromady odbaveno 11,41 mil. cestujících. Dva hlavní námořní přístavy se nalézají ve městech Santa Cruz de Tenerife (Puerto de Santa Cruz) a Los Cristianos (Puerto de Los Cristianos). Mezi jednotlivými ostrovy je rozvinutá trajektová doprava, Santa Cruz de Tenerife a Cádiz spojuje pravidelná lodní linka.

Zeměpisné a turistické zajímavosti

Tenerife je nazýván ostrovem věčného jara, i když pro jeho jižní část by se hodilo spíše označení ostrov věčného léta. Díky zeměpisné poloze a rozmanitosti přírodních podmínek (reliéf, klima, flóra) patří mezi vůbec nejvýznamnější světové turistické destinace. Největšími turistickými centry jsou na jižním pobřeží ležící letoviska Playa de las Américas a Los Cristianos, kterým na pobřeží severním konkuruje letovisko Puerto de la Cruz. Jako magnet návštěvníky přitahuje národní park Teide, druhý nejnavštěvovanější národní park na světě. Mezi další turisty velmi oblíbené lokality patří např. údolí Valle de La Orotava a město La Orotava, pohoří Anaga, pohoří Teno a útesy Acantilados de Los Gigantes, údolí Valle de Güímar a mnoho jiných. Koupánímilovným návštěvníkům Tenerife nabízí řadu kvalitních pláží, většinou tvořených tmavým vulkanickým pískem. Známé a delší pláže ze světlého písku, v některých případech uměle založené, najdeme v oblastech Playa de las Teresitas, El Médano, Playa de las Américas a Playa de los Cristianos. Na své si na Tenerife přijdou nejenom „plážoví turisté“, ale i milovníci pěší turistiky a trekkingu, cykloturistiky, vodních sportů, potápění a rybaření, tenisu a golfu. Cestovní ruch a služby s ním spojené jsou hlavním ekonomickým odvětvím ostrova, a proto je důležité, že téměř polovina jeho rozlohy spadá pod některou z forem ochrany přírody. Za svého druhu turistickou atraktivitu lze považovat i astrofyzikální observatoř Observatorio del Teide (Observatorio de Izaña), založenou roku 1959 a situovanou na vrcholové plošině masivu Izaña (2400 m n. m.).

Santa Cruz de Tenerife (222 643 obyv.): největší a hlavní město ostrova a druhé největší město kanárského souostroví leží při jižním pobřeží severovýchodní části Tenerife, ze severu ohraničené svahy pohoří Anaga. Zastává pozici hlavního města stejnojmenné provincie a společně s Las Palmas de Gran Canaria je hlavním městem Autonomního společenství Kanárské ostrovy. Vedle své správní funkce je i průmyslovým a obchodním střediskem Tenerife. Pouze nábřežní komunikace oddělují od přístavu rušné hlavní náměstí Plaza de España, dějiště velkých společenských akcí (koncerty, karneval apod.). V jeho středu se tyčí Monumento a los Caídos, pomník ve tvaru kříže zbudovaný k poctění památky obětí občanské války z let 1936–39. Jedná se o ukázku monumentální architektury z období Frankovy diktatury. Jižní stranu náměstí tvoří Cabildo Insular, mohutná budova s věží s hodinami z třicátých let 20. století, ve které sídlí samospráva Tenerife, tzv. ostrovní rada (Cabildo Insular), a stejně velkolepá budova hlavní pošty. Nedávná přestavba náměstí obohatila o spektakulární umělé jezírko s mořskou vodou a vestavěným gejzírem, které je možné podle potřeby vypustit či napustit.

Na Plaza de España navazující pozvolna stoupající náměstí Plaza de la Candelaria je oblíbeným místem pro odpočinek a procházky. Jeho dolnímu konci dominuje Triunfo de la Candelaria, pomník ze světlého italského mramoru, znázorňující čtyři guančská knížata (menceyes), která střeží sochu Madony z Candelarie, patronky souostroví, umístěnou na vrcholu pomníku. Hlavní církevní stavbou města je pětilodní kostel Iglesia Matriz de la Concepción. Původní stavba pocházející z roku 1498, později zničená požárem, byla v roce 1652 obnovena a ve druhé polovině 18. století zrekonstruována. Jeho mohutná zvonice sloužila též jako pozorovatelna, z níž byli obyvatelé varováni před piráty a požáry. V interiéru zaujmou nádherný oltář a sedadla na kůru z kanárského dřeva, v kapli je uchováván stříbrný kříž conquistadorů. Druhým významným kostelem je trojlodní Iglesia de San Francisco de Asís, původně františkánský klášter, prezentující pozoruhodné náboženské řezbářské práce s velkou historickou hodnotou (jedná se hlavně o tři velkolepé pozlacené oltářní stěny). Oblíbeným místem oddechu je městský park Parque Municipal García Sanabria, založený roku 1926 a dnes s plochou přesahující 6,7 ha. Za návštěvu určitě stojí i místní muzea: Museo de la Naturaleza y el Hombre (přírodovědné a archeologické sbírky, mj. lebky a mumie Guančů), Museo Militar Regional de Canarias (vojenské dějiny Kanárských ostrovů) a Museo Municipal de Bellas Artes (obrazy slavných mistrů i místních umělců). Po svém otevření v roce 2003 se novým symbolem Santa Cruz stal avantgardní koncertní a kongresový sál Auditorio de Tenerife. Architektonicky zajímavá budova Mercado de Nuestra Señora de África (La Recoba) je místem konání pestrých a bohatých týdenních trhů. Vitalitu a dynamiku Santa Cruz potvrzuje pořádání každoročního slavného karnevalu, který má překvapivě silný politický podtext (odsudek sexuálního a morálního pokrytectví katolické církve a Frankových fašistů a jejich pohrobků). Původně byla hlavním městem Tenerife vnitrozemská La Laguna, Santa Cruz ji vystřídalo v roce 1723, v letech 1833–1927 bylo správním centrem celého kanárského souostroví.

Parque Nacional del Teide: nejstarší a největší park (18 990 ha) na Kanárských ostrovech, zaujímající nejvyšší a nejinteresantnější partie ostrova, byl vyhlášen roku 1954 a v roce 2007 byl zařazen jako přírodní památka na seznam světového dědictví UNESCO. Na území parku jsou soustředěny orografické dominanty ostrova Tenerife. Impozantních rozměrů 10 x 17 km dosahuje propadlá kaldera Las Cañadas (cca 130 km²), jejíž dno leží přibližně ve výšce 2000 m n. m. Vstup do kráteru je umožněn přirozenými průlomy v jeho stěnách, které se zvedají až do výšky 2715 m n. m. (Guajara na jižním okraji s nádherným výhledem na kalderu a Teide). Jedná se o severovýchodní bránu El Portillo (2000 m) a jihozápadní bránu Boca del Tauce (2100 m). Na dně kaldery, které tvoří dvě plošiny o různé nadmořské výšce, se lze seznámit s různými druhy vulkanického materiálu – různobarevnými pemzovými poli, ostrými lávovými inkrustacemi, velmi jemným sopečným prachem a haldami vyvřelé lávy. Najdeme zde dokonce i naplaveninovou plošinu Llano de Ucanca, kde se koncem zimy vytváří jezero z tajícího sněhu. Patří do ní i skály Los Azulejos s tyrkysovými skvrnami způsobenými hydrátem železa. K nejpozoruhodnějším skalním útvarům kaldery patří Los Roques, bizarní skály pocházející pravděpodobně z původního gigantického vulkánu (zbylé výplně sopečných komínů a erodované několikavrstevné struktury). Návštěvníky hojně navštěvovanou skálou je Zapato de la Reina, připomínající dámský střevíc na vysokém podpatku. Hlavní dominantou parku ale samozřejmě je Pico del Teide, nejvyšší hora souostroví i celého Španělska, uctívaná již starými Guanči, kteří věřili, že je sídlem zlého boha Guyota. Vrcholový kužel El Pilón je zakončený kráterem s průměrem přes 90 m, průměr o 150 m níže položeného staršího kráteru Rambleta je cca 850 m. Teide náleží do kategorie tzv. spících sopek, neboť rozhodně není vyhaslý – z vrcholového kuželu stále vycházejí vulkanické plyny o teplotě až 85 °C. Bíložlutá barva a sirný zápach jsou způsobeny přítomností minerálů s vysokým obsahem síry. Po úbočích se táhnou zřetelné proudy ztuhlé lávy, pod horou na plochách oranžové a bělavé pemzy leží mohutné balvany černého tufu a v lávových polích lze narazit na místa propadlých stropů podzemních systémů tunelů (např. Cueva del Hielo). Z vrcholu Pico del Teide je úchvatný pohled nejen na kalderu a ostrov Tenerife, ale je možné pozorovat i okolní nejbližší ostrovy. Téměř až na vrchol se lze dostat lanovkou Teleférico del Teide, která na délce 2482 m překonává výškový rozdíl 1199 m. Nedaleká sousední a starší sopka Pico Viejo (3135 m), s působivým sopečným jícnem, byla aktérem velké erupce z roku 1798. Jedním z prvních vědců zkoumajících zdejší oblast byl Alexander von Humboldt, pruský přírodovědec, geograf a cestovatel.

San Cristóbal de La Laguna (zkráceně La Laguna, 152 222 obyv.): druhé největší město a bývalé správní centrum Tenerife leží ve vnitrozemí na severovýchodě ostrova, na náhorní plošině ve výšce přibližně 500 m n. m., obklopené úrodným údolím Aguerre. Fyzicky již splynulo s městem Santa Cruz a společně tvoří metropolitní oblast s více než 400 tis. obyvateli (patří do ní i El Rosario a Tegueste). La Laguna je vzdělávacím, duchovním a náboženským střediskem Kanárských ostrovů. V roce 1792 byla královským dekretem původní augustiniánská církevní škola povýšena na univerzitu, nejprve pouze s výukou literární vědy, od roku 1817 fungující pod názvem Universidad Literaria de San Fernando. Dnes univerzita známá jako Universidad de La Laguna poskytuje vzdělání v řadě oborů více než 26 tis. studentů. Od roku 1819 je La Laguna též biskupským sídlem. Zachovalé historické centrum s úzkými uličkami a mnoha šlechtickými domy a paláci ze 17. a 18. století s typickými dřevěnými balkony a portály zdobenými erby bylo roku 1999 zařazeno jako kulturní památka na Seznam světového dědictví UNESCO. Jeho šachovnicový půdorys posloužil jako vzor mnoha koloniálním městům v Americe. Hlavním katolickým svatostánkem města je katedrála Santa Iglesia Catedral de San Cristóbal de La Laguna (též Santa Iglesia Catedral de Nuestra Señora de Los Remedios). Na jejím místě byla nejprve v roce 1511 postavena kaple, kterou roku 1515 nahradila hlavní stavba zbudovaná ve stylu mudéjar a zasvěcená Panně Marii (Virgen de los Remedios). Ustavením nové diecéze v La Laguně se chrám roku 1819 stává katedrálou. Klasicistní průčelí pochází z roku 1825, a protože části kostela musely být roku 1897 z důvodu zchátralosti zbourány, má většina dnešní stavby neogotický charakter získaný přestavbou v letech 1904–1916. Ve svém interiéru se chrám může pochlubit řadou uměleckých děl, mezi nimiž vynikají tabernákl z roku 1795 (José Miguel Luján Pérez), okázale pozlacené barokní oltářní retábly s obrazy vlámské školy a mramorová kazatelna janovského sochaře Pasquala Bocciarda. Za zmínku určitě stojí i fakt, že za hlavním oltářem se nalézá hrob Alonsa Fernándeze de Lugo, dobyvatele Tenerife a zakladatele města.

Údajně nejstarší kostel na Tenerife – Iglesia Matriz de Nuestra Señora de la Concepción – stojí na základech kostela z roku 1496. V následujících stoletích však byl často přestavován, a proto dnes lze v jeho vzhledu najít prvky pozdně gotické, renesanční i barokní. Kostelu dominuje sedmipodlažní zvonice, považovaná za symbol La Laguny a nabízející pěkný výhled na město. Pestře zdobený pomalovaný a vyřezávaný strop ve slohu mudéjar ze 16. století se bohužel v roce 1972 částečně zřítil a byl nahrazen klenutými stropy. Zaslouženou pozornost vyvolává glazovaná křtitelnice ze sevillské keramiky, v níž se dostalo křtu prvním porobeným Guančům (nejprve je vraždili a poté přeživší křtili...). Vyspělost kanárských řezbářů dokládají pozdně barokní mariánské plastiky od José Lujána Péreze a Fernanda Estéveze, kazatelna a tmavá sedadla v zadním prostoru na kůru. Návštěvníky zaujme i podobizna apoštola Jana od Cristóbala Ramíreze. Z dalších církevních staveb stojí za zmínku dvoulodní kostel Iglesia de Santo Domingo náležející k bývalému dominikánskému klášteru (sakrální umělecká díla ze 16. až 18. století), kostelík Real Santuario del Santísimo Cristo, jehož gotická zčernalá dřevěná socha Krista je nejvíce uctívaným krucifixem na ostrově, klášter Convento de Santa Catalina z raného 17. století s původní křížovou chodbou a zamřížovaným ochozem na rohu vysoké obranné zdi a klášter Convento de Santa Clara s půvabnou klášterní kaplí ze 16. století. Z necírkevních staveb upoutají pozornost např. Palacio Episcopal ze 17. století s barokním průčelím ze šedého bazaltu, dnes sídlo biskupa, v minulosti mimo jiné i kasino, městský palác Palacio de Nava y Grimón z roku 1590, bývalý regentský palác Casa de los Capitanes, v němž se konají výstavy zaměřené na kulturní dějiny Kanárských ostrovů, klasicistní radnice z roku 1822, domy Casa del Corregidor a Casa de la Alhondiga z 16. století a Casa Almaro Bragamonte a Casa Salazar ze 17. století. Zvídaví turisté by neměli vynechat návštěvu zdejších muzeí – v paláci Casa Lercaro z konce 16. století sídlí Museo de Historia de Tenerife s expozicemi prezentujícími dějiny ostrova od období Guančů až do počátku 20. století a součástí univerzity je interaktivní přírodovědné muzeum Museo de la Ciencia y el Cosmos, k němuž patří i planetárium.

V prostoru dnešního města žili již staří Guančové. K jeho založení došlo na popud conquistadora de Luga mezi roky 1496 a 1497. Poté, co La Laguna získala roku 1510 městské právo, stala se hlavním městem Tenerife. Úbytek obyvatel a hospodářský pokles na počátku 18. století vedly k přenesení funkce hlavního města do sousedního přístavního Santa Cruz (1723). Jezero, na které odkazuje název San Cristóbal de La Laguna, bylo vysušeno již v roce 1837. S jižním okrajem města sousedící letiště Los Rodeos bylo v roce 1977 dějištěm jednoho z největších neštěstí v dějinách civilní letecké dopravy, které si vyžádalo 577 obětí.

Puerto de la Cruz (32 571 obyv.): jedno z největších a nejznámějších turistických středisek ostrova Tenerife leží přibližně uprostřed severního pobřeží. Zpočátku neslo jméno Puerto de la Orotava a bylo pouze obchodní částí a přístavem sousedního a bohatšího města La Orotava. Význam zdejšího přístavu vzrostl poté, co bylo roku 1706 sopečným výbuchem zničeno do té doby hlavní přístavní město severního pobřeží Garachico. Plnou obecní samosprávu a své dnešní jméno získalo město v roce 1808. Ke konci 19. století se Puerto de la Cruz stalo lázeňským a rekreačním střediskem vyhledávaným hlavně příslušníky tzv. vyšších společenských vrstev, zejména z Británie (roku 1892 byl otevřen grandhotel Taoro). Během padesátých a šedesátých let minulého století došlo k jeho přeměně na centrum masové turistiky s mnoha hotelovými a apartmánovými komplexy, zábavními areály, supermarkety, butiky, restauracemi a bary. Vedle toho město nabízí i příjemné mírné podnebí a krásný výhled na Pico del Teide a svahy údolí La Orotava. Jen kousek od přístavu Puerto Pesquero leží malebné náměstí Plaza del Charco, oblíbené místo odpočinku místních obyvatel a jádro Puerto de la Cruz s prastarým indickým vavřínem ve svém středu, obklopené historickými budovami. Nejvýznamnější církevní stavbou ve městě je trojlodní kostel Iglesia de Nuestra Señora de la Peña de Francia, zbudovaný v letech 1684–97. Jeho výrazná neoklasicistní věž je však výrazně mladší – pochází z roku 1898. Interiér zdobí dřevěné a krásně zpracované mudéjarské stropy, barokní sochy od Josého Lujána Péreze a Fernanda Estéveze, malby od Luise de la Cruz, bohatě dekorované barokní oltáře, zlatotepecké a stříbrotepecké práce a varhany dovezené z Londýna a zde instalované roku 1814. Za zmínku stojí i kostel Iglésia de San Francisco z konce 16. a počátku 17. století, rovněž s bohatou malířskou a sochařskou výzdobou.

V roce 1972 byla otevřena prvořadá turistická atrakce – zoologická zahrada a zábavní park Loro Parque (13,5 ha), kde návštěvníci mohou zhlédnout více než 300 druhů a poddruhů papoušků a další tropické a subtropické ptactvo, lachtany, delfíny, kosatky, mořské akvárium s několika druhy žraloků, tučňáky, gorily, tygry a v neposlední řadě i rozmanité a bujné rostlinstvo. Velmi oblíbená jsou zvířecí show, v nichž vystupují různí aktéři – od papoušků až po kosatky. Milovníci koupání si určitě nenechají ujít návštěvu vodního areálu Lago Martiánez, komplexu několika menších a jednoho velkého centrálního bazénu se slanou vodou, navrženého významným kanárským architektem a umělcem Césarem Manriquem. Celý areál, při jehož stavbě byly využity místní přírodní materiály, byl definitivně dokončen a otevřen v roce 1977. Původně za účelem aklimatizace tropických rostlin Latinské Ameriky na podmínky kontinentálního Španělska byla roku 1788 založena botanická zahrada Jardín Botánico, jedna z nejstarších botanických zahrad na světě. Přenos rostlin do Evropy ale nebyl úspěšný a zahrada začala chátrat. Její obnova po roce 1860 je spojena se jménem švýcarského zahradníka a botanika Hermanna Josefa Wildpreta (po kterém je pojmenován i místní druh hadince Echium wildpretii). V současnosti zde roste asi 3000 druhů exotických rostlin ve více než 30 000 exemplářích. Seznámit se s místní historií umožňuje Museo Arqueológico, mezi jehož exponáty vyniká guančská antropomorfní modla El Guatimac. Puerto de la Cruz je sídlem Kanárského vulkanologického institutu (Instituto Vulcanológico de Canarias). Ke koupání v oceánu lákají černopísečné pláže Playa Jardín a Playa de Martiánez.

La Orotava (41 427 obyv.): malebné historické město rozkládající se na severu Tenerife, jen kousek jihovýchodně od Puerto de la Cruz na svahu stejnojmenného údolí, ve výšce kolem 400 m n. m. K jeho založení došlo již na počátku 16. století. Zprvu se oblast stala novým domovem pro přesídlence z jižního Španělska, kteří sem přenesli svou typickou architekturu, později se k nim přidali i bohatí Francouzi a Portugalci. La Orotava se brzy stala prosperujícím městem díky úrodné půdě, příhodnému klimatu, pěstování vína a jeho vývozu z nedalekého přístavu. Zpod vlivu La Laguny se vymanila roku 1648, kdy obdržela od krále Filipa IV. městský statut. La Orotava je známá pro svou typickou kanárskou architekturu, pyšní se zejména velmi dobře zachovalým historickým centrem se strmými a úzkými dlážděnými uličkami, kostely, klášterními budovami, historickými paláci a panskými domy. Za nejvýraznější památku je považován trojlodní barokní kostel Iglesia de la Concepción, postavený v letech 1768–88 na základech původního kostela zničeného zemětřesením roku 1705. V interiéru vynikají krásné sochy od José Lujána Péreze a Fernanda Estéveze a bohatě zdobený hlavní oltář z mramoru a alabastru od italského sochaře Giuseppe Gaginiho. Od roku 1948 je kostel národní památkou. Jednolodní kostel Iglesia de San Juan Bautista z 18. století, s půvabnou zvonicí v průčelí, návštěvníky překvapí svou bohatou vnitřní výzdobou, k níž patří krásné oltáře, kazetový strop a sochy od José Lujána Péreze a Fernanda Estéveze.

Pro domy bývalé městské a šlechtické honorace jsou typické rodinné erby vytesané do kamene nad portálem, některé nesou i pozoruhodné dlouhé balkony z tmavého dřeva kanárských borovic, popř. skrývají příjemná stinná patia (otevřený vnitřní prostor) s dřevěnými verandami a bujnými rostlinami. Jejich krásným příkladem je budova Casa de los Balcones, postavená roku 1632. Pozornost si zaslouží i domy Casa del Turista (1509), Casa Lercaro (ze 17. stol.), Casa Mesa, Casa Torrehermosa a El Pueblo Guanche či mnohem prostší domy ze 17. a 18. století, které náležely do tzv. mlynářské čtvrti Farrabo. Za neoklasicistní radnicí z let 1871–91 se rozkládá malá botanická zahrada La Hijuela del Botánico, pobočka zahrady Jardín Botánico v Puertu de la Cruz. Jen kousek odtud leží ve svahu stupňovitě uspořádaný veřejný park Jardines Victoria (též Los Jardines del Marquesado de la Quinta Roja), založený v 19. století. S postavením La Orotavy jakožto centra uměleckých řemesel koresponduje zaměření dvou hlavních zdejších muzeí – Museo de Cerámica Tafuriaste disponuje jednou z největších španělských keramických sbírek a dokonce i vlastní keramickou dílnou, Museo Iberoamericano de Artesanía (Muzeum iberoamerických řemesel) v prostorách bývalého dominikánského kláštera Convento Santo Domingo zase prezentuje tradiční hudební nástroje, košíkářské výrobky, keramiku, textilie, originální nábytek, kultovní předměty, masky, šperky i panenky.

Historie

V období let 2500–1000 př. n. l. na Tenerife přicházejí první příslušníci kmenů údajně z oblasti kolem Středozemního moře a ze severozápadní Afriky. Jedním z nich měl být kmen zvaný Gabel-guanxeris, od něhož možná pochází označení původních obyvatel jako Guančů. Tato část historie Tenerife je ale zahalena hustou mlhou... Se značnou dávkou nejistoty je prapůvodním obyvatelům Tenerife přisuzován většinou berberský původ. Společenství Guančů bylo založeno na kmenové struktuře, kdy v čele jednotlivých společenství stáli náčelníci – menceyes (v závěru „guančského“ období byl ostrov rozdělen do devíti menceyatos). Guančové většinou žili v přírodních či umělých jeskyních, později si začali stavět nízké kamenné příbytky. Nástroje používali zejména kamenné, dřevěné nebo kostěné. Kolem roku 25 př. n. l. proběhla z iniciativy mauretánského krále Juby II. expedice na Kanárské ostrovy – ostrov Tenerife je zmiňován jako Nivaria. O expedici se zmiňuje římský spisovatel a právník Plinius mladší. Během 6. až 9. století se ze severní Afriky dostávají hlavně na východní ostrovy další berberské kmeny. Ve 14. století se původní obyvatelé poprvé setkávají s křesťanskou láskou, neboť pod záminkou obchodu přistávají u břehů Tenerife Španělé, Portugalci a Janované, aby vesnice ostrovanů vyplenili a část jejich obyvatel zotročili. V krvavých střetech se domorodci zoufale brání, odvetou je jim trestná výprava. Roku 1494 se španělský dobyvatel Alonso Fernández de Lugo pokusil dobýt Tenerife, ale v bitvě u Acenteja je poražen. V prosinci roku následujícího se mu však již odpor domorodců podařilo zlomit a Tenerife se tak dostává jako poslední z Kanárských ostrovů pod nadvládu španělské koruny – Guančové jsou přes svůj statečný odpor definitivně podmaněni. Conquistador de Lugo již roku 1494 založil nynější Santa Cruz de Tenerife a roku 1496 zakládá i město Ciudad de San Cristóbal de La Laguna.

I když bylo v roce 1537 ve Španělském království zakázáno otrokářství, je v 16. století na všech ostrovech provozován obchod s otroky, kteří musí velmi těžce pracovat na plantážích s cukrovou třtinou a na vinicích. V 17. a 18. století obchody ostrovanů trpěly častými pirátskými přepady (Francouzi, Britové, Holanďané a Berbeři). Např. v roce 1657 se neúspěšně pokusil anglický admirál Blake dobýt Santa Cruz, stejně dopadl i admirál Jennings o téměř padesát let později (1706). Pokořit Santa Cruz se pokusil, rovněž neúspěšně, roku 1797 admirál Horatio Nelson. Byla to jediná bitva, kterou za dobu své vojenské kariéry ztratil, a navíc zde přišel o pravou paži. V roce 1706 výbuch nedaleké sopky Trevejo ukončil slibný rozvoj města Garachico – během této čtyřicet dní trvající přírodní katastrofy unikající proudy lávy zničily celé městské čtvrti a podstatné části přístavní pánve a okolních vinic. Královským dekretem z roku 1792 byla ve městě La Laguna založena univerzita. Významný mezník v historii vědeckého zkoumání ostrova představuje rok 1799, kdy se pruský vědec Alexander von Humboldt během své plavby do Jižní Ameriky zastavil na Tenerife a vystoupil na horu Pico del Teide. V 19. století postihly obyvatele velké hospodářské potíže, nejprve hynou vinné keře a poté jejich nástupce, chov červce nopálového (cochinilla) pro výrobu červeného barviva, zničil objev anilinových barev. Mnozí jsou nuceni k ekonomické emigraci do zemí Latinské Ameriky. Pro podporu místního hospodářství vyhlásila roku 1852 královna Isabela II. Kanárské ostrovy za oblast volného obchodu. Ještě předtím (1818) se stala La Laguna sídlem biskupství a Santa Cruz hlavním městem Kanárských ostrovů (1833). Ve druhé polovině 19. století nabývá na významu pěstování banánů, po roce 1880 se v Puertu de la Cruz začíná rozvíjet cestovní ruch, roku 1890 zde vyrostl Gran Hotel Taoro. K zatím poslední zaznamenané velké erupci na ostrově došlo roku 1909 (sopka Chinyero).

V roce 1912 Tenerife spolu s ostatními ostrovy Kanárských ostrovů získává omezenou samosprávu, jejímž orgánem se stává ostrovní rada (cabildo insular). V roce 1927 došlo k rozdělení Kanárských ostrovů do dvou provincií – ostrov Tenerife se stal součástí provincie Santa Cruz de Tenerife a jeho hlavní město provinciálním správním centrem. Po volebním vítězství Lidové fronty byl v březnu roku 1936 generál Francisco Franco převelen na Tenerife do funkce vojenského guvernéra. Odtud se budoucí diktátor a masový vrah nejprve přesunul do Maroka a poté zpět do Španělska, kde se stal vedoucí postavou nacionalistického puče proti republikánské vládě. Mezi roky 1939 a 1975 ve Španělsku vládla tuhá klerofašistická diktatura, krutě potlačující jakékoliv projevy nesouhlasu a mající na svědomí mnoho lidských životů (popravovalo se ještě v září 1975). V roce 1957 se uskutečnily první charterové lety na Tenerife, zpočátku bylo centrem masové turistiky Puerto de la Cruz. V šedesátých letech se cestovní ruch stal důležitým zdrojem ostrovních příjmů a pozornost turistů se zaměřuje na jih Tenerife, kde vzniklo nové středisko Playa de las Américas, v současnosti největší tenerifské turistické centrum. V roce 1977 došlo na letišti Los Rodeos k jedné z největších katastrof civilní letecké dopravy – zahynulo při ní 577 osob. V reakci na tuto nešťastnou událost je hned následující rok otevřeno letiště Aeropuerto de Tenerife Sur splňující nejpřísnější bezpečnostní požadavky. V roce 1982 získávají Kanárské ostrovy statut autonomní oblasti a roku 1986, když se Španělsko stalo členem Evropského společenství, si ostrovy v této souvislosti nárokují zvláštní podmínky. V roce 1996 přesáhl počet turistů, kteří navštívili Tenerife, hranici čtyř milionů. Pozitivní dopad na cestovní ruch mělo i přijetí Schengenské dohody roku 1998, díky níž byla zrušena pasová kontrola pro občany Evropské unie, a zavedení eura v roce 2002.

 

© Globinfo – Milan Konšel, Postupice 2011

Domovská stránka

                                 Copyright © 2011, Globinfo - Milan Konšel                                       O Poznáváme Svět                                       Kontakt                                       Reklama